O Vánocích roku 1916 byl norský klipr jménem Irma dočasně obsazen a zkontrolován posádkou britského křižníku HMS Avenger. Na situaci nebylo nic zvlášť neobvyklého - kapitán mluvil lámanou angličtinou starého norského mořského vlka, celá jeho loď byla vlhká po posledních čtyřech dnech silných dešťů a v kajutě seděla kapitánova žena, kterou bolel zub. Britští důstojníci prošli všechny papíry, zjistili, že je vše v pořádku, a pak se vrátili na svůj křižník a řekli Norům, aby pokračovali v plavbě. Jenže ve skutečnosti žádné plavidlo Irma neexistovalo. Ve skutečnosti se jednalo o Seeadler, německý pomocný křižník pro lov britské lodní dopravy. Kapitánovou manželkou byl německý námořník v šatech a paruce. A kapitán sám byl hrabě Felix von Luckner, hrabivý a moře milující německý námořní důstojník.

Von Luckner se narodil v Drážďanech v roce 1881 jako syn hraběte Heinricha von Lucknera. Rodina von Lucknerů se proslavila už o 100 let dříve jako zkušení důstojníci jezdectva. Felixův pradědeček Nicolas von Luckner (1722-1794) získal dokonce v roce 1791 titul maršála Francie. A v roce 1794 přišel o hlavu. Rodinné předpoklady pro divoký život tedy Felix von Luckner měl.

Foto: Lucknerův Seeadler vyobrazený podle Cristophera Raveho | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Suomussalmi - Sovětský debakl

Mladý Felix byl hrozným žákem a během školní docházky se často pral. Rodiče se na něj zlobili čím dál víc, až nakonec ve svých 13 letech Felix utekl z domova a vydal se na moře. Jeho námořnická kariéra začala nejhorší plavbou jeho života, a to na palubě ruské nákladní lodi. Často bitý a nucený k nejhorším pracím si tenkrát Felix přísahal, že se jeho život zlepší a on se vrátí domů jako důstojník německého císařského námořnictva.

V cizině pak vystřídal mnoho povolání, od strážce majáku po lovce klokanů. Ta první ztroskotala, když byl přistižen při námluvách s dcerou správce majáku, a ta druhá, když si uvědomil, že o lovu klokanů má vlastně jen malé ponětí. Nakonec se mu podařilo vrátit se do Německa, kde vstoupil do řad vysněného námořnictva a rychle stoupal v hodnostech, díky zděděnému talentu a mimo jiné i přízni samotného císaře.

V roce 1916 byl von Luckner již kapitán-poručíkem a byl vybrán, aby vedl zvláštní misi. Německá admiralita měla v držení řadu plachetnic a chtěla je využít k prolomení britské blokády. Von Luckner byl jedním z mála německých důstojníků, který měl zkušenosti s plavbou, a ochotně tehdy souhlasil, že se úkolu zhostí. Seeadler, původně Pass of Balmaha, byl důkladně přestavěn, vybaven úkryty a tajnými místnostmi. Vše bylo navrženo ke zmatení nepřítele a ukrytí kořisti. Loď vyplula 21. prosince 1916.

Její posádka byla vybrána jak pro své schopnosti, tak pro plynulou znalost norštiny, vydávala se za falešnou loď jménem Irma a tvrdila, že převáží dřevo do Austrálie. Jak již bylo zmíněno v úvodu, na první pokus chytrá lest před Brity obstála a zafungovala. Posádka byla "hrou na piráty" nadšena a po kontrole vyplula směrem na jih lovit britské lodě.

Psali jsme:Děsivá námořní síla těžkopádné španělské Armady – Angličané ji odrazili nečekaně snadno

Nemuseli cestovat ani dlouho, když narazili na nejmenovaný parník, který vypadal, že je britské konstrukce, a nenesl ani žádné jméno, což bylo znamení, že je opravdu anglický. Seeadler se zeptal na čas, a když loď zpomalila, aby odpověděla, německá posádka rychle stáhla norskou vlajku a vztyčila německou válečnou zástavu. Část palubního zábradlí se sklopila a odhalila dělo, které vypálilo před anglickou příď varovný výstřel. Po dalších třech výstřelech se pak na palubu korzárské lodi dostavil britský kapitán, zcela zmatený tím, co se právě stalo - Líně plul po moři, mířil do neutrálního přístavu a najednou se stará plachetnice dopustila proti jeho lodi válečného činu. Díky své taktice si posádka Seeadleru brzy vysloužila přezdívku "Piraten des Kaisers" (Císařovi piráti).

Během několika následujících měsíců Seeadler doslova zpustošil britskou lodní dopravu v Atlantiku, kdy sám zajal a potopil celkem 15 lodí. Na Seeadleru však platil přísný pirátský kodex chování: vést válku bez zabíjení. Po zajetí lodi se před jejím potopením Němci ujistili, že ji celá posádka opustila.

11. března 1917 se pirátům do zorného pole dostal britský parník Horngarth. Měl přes 3 600 tun, byl rychlý a připravený k boji. Na jeho přední palubě stálo pětipalcové dělo, které tehdy mohlo německou plachetnici s jistotou zničit. Aby toho nebylo málo, měl na palubě radiostanici, která mohla zbytku britské flotily předat nouzové volání a polohu, což by pro Seeadler znamenalo jistý konec.

Horngarth německé plavidlo jasně převyšoval, ale von Luckner se nenechal odradit. Jako obvykle dal signál a zeptal se na čas. Loď ho ignorovala, což u britských parníků nebylo nic neobvyklého. Seeadler však měl v rukávu další trik. Seeadler začal předstírat požár. Posádka horečně pobíhala kolem ve skutečnosti kontrolovaného ohně a předstírala, jako by ho hasila, zatímco námořník Schmitt, vyšel ven a hrál opět roli kapitánovy manželky Josefiny.

Britská loď se přiblížila, aby poskytla pomoc, ale jak se blížila, scéna se zcela změnila. Na von Lucknerův rozkaz byla na hlavní stěžeň vyvěšena německá válečná vlajka, oheň byl rychle uhašen a střelci, kteří se skrývali pod lodním zábradlím, vyskočili ze svých úkrytů. Josefina odhodila své šaty a paruku a námořník Schmitt rychle spěchal na své stanoviště. Palubní zábradlí se opět spustilo a odhalilo dělo. Z německé lodi se ozval přesný výstřel, který vyřadil anténu britského rádia. Střelci drželi zbraně namířené na britské pětipalcové dělo, připraveni zastřelit každého námořníka, který se k němu přiblíží.

Britská posádka pobíhala v naprostém zmatku a stejně jako v předchozích případech byla náhlou změnou norské plachetnice na německou válečnou loď zmatená. Kapitán však dokázal své muže uklidnit, dokud se z přídě Seeadleru neozval děsivý zvuk. Von Luckner totiž poslal tři muže s megafony, kteří čekali na signál k akci. Pak zařvali anglicky "torpéda pal!". Britům zbělely tváře a celá loď se náhle vzdala, nechtěla čelit možnosti torpédování. Seeadler samozřejmě neměl žádné prostředky k odpálení torpéd, ale blafování zabralo a Němci se tak zmocnili své doposud největší kořisti, aniž by přišli o jediného muže, nebo někomu ublížili.

Pověst císařských pirátů je však po čase dostihla a Seeadler začaly pronásledovat americké a britské křižníky. Seeadler byl pronásledován kolem Hornova mysu a ocitl se až v Pacifiku. U korálového atolu Mopelia pak loď najela na mělčinu a posádka zde založila německou kolonii. Později se von Luckner pokusil odplout, kdy napřed ukradl motorový člun, poté škuner, byl však zajat novozélandskou lodí Iris. Zbytek posádky se naopak zmocnil francouzského škuneru Lutece a odplul s ním do chilských vod, kde byli piráti vzati do vazby a drženi v internačním táboře až do roku 1919. Von Luckner a jeho bukanýrská posádka se poté vrátili do Německa jako hrdinové a jejich činy vešly do dějin, jak se patří upravené legendami a mýty.

Zdroj: warhistoryonline