Před deseti lety, 29. ledna 2010, se poprvé dostal do vzduchu prototyp ruského víceúčelového bojového letounu páté generace - Suchoj Su-57. V průběhu těchto deseti let se dokázal tento typ proměnit ze surového prototypu v téměř plnohodnotný bojový stroj, ale projekt stále ještě pokračuje, protože vše probíhá pomaleji než se očekávalo. Sériová výroba jakési definitivní podoby letadla zůstává stále věcí budoucnosti. 

Jedním z hlavních úkolů ruského vojensko-průmyslového komplexu je zvládnutí výroby motoru tzv. „druhé fáze", známého pod názvem Izd.30 (Produkt 30). Ten má být nasazen na produkční stroje v dohledné době. Zatím se musí stavěné Su-57 spokojit s motory čtvrté generace.

Foto: První prototyp Su-57 | Suchoj

Psali jsme:Argentina opět vyjednává o dodávkách ruských letadel

Motor Produkt 30 je testován od roku 2017. Ve skutečnosti se jedná o novou jednotku  vytvořený zcela od nuly a nejde o žádnou modernizaci nějakého předchozího modelu. Stroj Su-57 má být schopen s těmito novými motory dosahovat nadzvukové cestovní rychlosti bez nutnosti zapnutí přídavného spalování. Jde o jeden z klíčových požadavků na letadlo páté generace.

Většina charakteristik nového motoru dosud zůstává klasifikována jako „tajná“, ale je jisté, že letadlo s těmito jednotkami vzlétne a získá požadovanou výšku mnohem rychleji a bude také účinněji manévrovat v leteckém boji s velkým přetížením. Maximální tah motoru Produkt 30 je cca 108 kN, s přídavným spalováním pak více než 176 kN. U motoru první fáze jsou uváděny maximální hodnoty 93 a 147 kN. Měrná spotřeba paliva motorů obou fází je přibližně stejná.

Foto: První prototyp Su-57 | Suchoj

Další důležitou vlastností Produktu 30 je plazmový zapalovací systém, který svojí činností snižuje viditelnost letounu ve viditelném i infračerveném pásmu záření.

Psali jsme:Indie úspěšně pokračuje v testech svého vysokorychlostního stealth bezpilotního letounu

Souběžně s pokračováním prací na motoru dochází k postupnému zdokonalování a testování řady palubních systémů. Dvě letadla Su-57 byla testována i v reálných bojových podmínkách v Sýrii. Bylo oznámeno, že za účelem potvrzení charakteristik letectvo otestovalo provoz všech palubních systémů v podmínkách zvýšených teplot.

Na konci roku 2019 náčelník ruského generálního štábu V. Gerasimov uvedl, že Su-57 úspěšně dokončil i druhou fázi zkoušek v Sýrii a otestoval nové typy raketových a bombových zbraní. Jaké zbraně přesně byly v Sýrii vyzkoušeny ruské ministerstvo obrany neuvedlo.

Foto: Stíhací letoun T-50 (Su-57) | Wikimedia Commons

Maximální bojové zatížení Su-57 je asi deset tun. Letoun bude schopen používat řízené a neřízené zbraně, řízené střely typu vzduch-vzduch, střely typu vzduch-povrch a řízené bomby různých ráží. Je možné, že po roce 2030 se letouny Su-57 stanou i nositeli hypersonických raketových systémů Kinžal.

Podle posledních prohlášení vedení státní společnosti Rostech začnou letos ve větším měřítku dodávky Su-57 ruským leteckým silám. Smlouva o dodávce 76 letadel byla podepsána v roce 2019. Původně se plánovalo, že ministerstvo obrany do roku 2027 přijme pouze 16 jednotek, ale bylo rozhodnuto urychlit výrobu a výrazně zvýšit objem dodávek. Přerozdělením výroby a zvýšením její efektivity by mělo dojít ke snížení ceny o 20 procent. 

Letouny Su-57 mají u leteckých jednotek úzce spolupracovat s novými bezpilotními stroji Ochotnik, které v současnosti také procházejí zkouškami. 

Foto: Stíhací letoun T-50 (Su-57) | Wikimedia Commons

Je třeba připomenout, že práce na vývoji letadel páté generace začaly v Sovětském svazu již v 80. letech, ale velmi významně do nich zasáhl jeho rozpad a následná hluboká krize. Pokračování v samostatném Rusku bylo pomalé a ovlivněné řadou nejasností.

Původní seznam základních požadavků na perspektivní bojový letoun zahrnoval multifunkčnost, utajení v optických, infračervených a radarových vlnových délkách, jakož i supermanévrovatelnost - schopnost provádět řízený let při nízkých rychlostech a velkých úhlech náběhu.

Video: Ruský víceúčelový bojový letoun Suchoj Su-57 v akci / YouTube

Návrhy na projekt přišly z několika předních designérských kanceláří, ale vítězství pro sebe získal Suchoj, který byl v nejlepší finanční situaci a měl také své lidi ta těch správných  místech. V roce 1999 byly oficiálně zahájeny práce na vývoji perspektivního leteckého komplexu frontového letectva páté generace PAK FA, podle indexu T-50. Výsledkem je  skutečně velmi vyspělý bojový letoun pro ruské letecké síly. Na časové ose sice dosti zaostává za svým americkým konkurentem F-22A Raptor, ale na druhou stranu ho ve většině charakteristik podávaných na papíře překonává. Čas se prostě nedá ošálit, a to starší bývá překonáváno tím novějším.