EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Přesná munice pro polské kraby

 05. 05. 2013      kategorie: Vojenská technika      0 bez komentáře

Polská armáda chce nakoupit přesně naváděnou protipancéřovou munici pro své 155mm samohybná děla Krab. Jde o speciální druh munice, která může velmi přesně a účinně ničit obrněné jednotky protivníka, včetně tanků.

SMArt municeFoto: Protitanková dělostřelecká munice SMArt 155 / GIWS

Polští vojáci si mohou v současné době vybírat ze tří variant. První je přesně naváděný 155mm granát Excalibur s protipancéřovou submunicí SADARM od americko-švédského týmu Raytheon/Bofors. Další je německá munice SMArt (Suchzünder Munition für die Artillerie) od GIWS. Třetí Bonus Mk2 od švédsko-francouzské aliance SAAB / Nexter.

Princip fungovat je u všech tří systémů podobný. Dělo vypálí nad očekávané pozice obrněných jednotek protivníka granát se submunicí. Ta se v určité výšce oddělí od granátu a začne skenovat prostor pod sebou. Aby pád nebyl tak rychlý, je munice zpomalována padákem (SADARM, SMArt) nebo brzdovými křidélky (Bonus Mk2).

Video: Ukázka fungování Bonus MK2 / YouTube

Každá munice však používá jiný druh (případně mix) skenování – radiometr, infračervený detektor nebo LIDAR. Cíl je pak ničen shora explozí formovaným projektilem (EFP).

Jako každá armáda, ani ta polská nemá peníze na rozhazování. Zástupce polské armády proto nejprve čekají na informace od výrobců, kolik bude stát série 500 kusů granátů, 500 – 1000 kusů, 1000 – 1500 a nakonec na kolik vyjde série více než 1500 kusů přesně naváděných 155mm granátů.

V poměru k ceně se pak budou posuzovat technické dovednosti munice. Půjde především o dostřel, tloušťku probíjeného pancíře, pravděpodobnost zásahu, pracovní teplota, hmotnost náboje nebo odolnost z hlediska elektronického rušení.

První ostré bojové nasazené přesné dělostřelecké munice proběhlo při americké invazi do Iráku v roce 2003. Americká 3. pěší divize vystřelila celkem 121 granátů SADARM na irácké obrněné jednotky. Údajně bylo zničeno 48 nepřátelských vozidel.

Zdroj: Altair

 Autor: Jan Grohmann

Komentáře