Sirény Stuk. Všichni ten zvuk známe, ikonické vytí stíhačky Junkers Ju 87, když se z nebe řítí k cíli. Mnozí z nás ho poprvé slyšeli ve filmech, jako ve slavné Bitvě o Británii, kde Stuky nalétávají na britské radary na pobřeží. Tento zvuk byl psychologickou zbraní, zbraní teroru, zvukem, který předznamenal blížící se smrt.

Foto: Letka Ju 87 v Norsku, 1940 | Bundesarchiv, Bild 101I-760-0165N-26 / Lange / CC-BY-SA

Vydávaný dvěma malými vrtulemi na ozubených kolech se stal zvukem, který je s Luftwaffe spojován nejvíce. Ve skutečnosti mnoho pilotů Stuky tyto sirény nenávidělo, protože jim vadily stejně jako jejich nepřátelům. Měly také tendenci prozrazovat pozice a zpomalovat rychlost letadla během horizontálního letu.

Psali jsme: Hon na významného nacistického důstojníka Waffen-SS

"Vyjící zvuk rozptyloval a zneklidňoval nejen nepřítele, ale i posádku. Lepší to začalo být, až když bylo možné vypnout vrtuli pomocí vypínače," řekl na konto sirén Friedrich Lang, pilot Luftwaffe.

Navzdory nepříjemnostem, které sirény Stuk způsobovaly vlastním posádkám, byly v psychologické válce poměrně účinné. Samotný zvuk těchto sirén vyvolával v nepřátelích strach a dokázal je přimět k tomu, aby zanechali všeho, co právě dělali, aby se dostali z dosahu nebezpečí.

"Francouzští dělostřelci jednoduše přestali střílet a zalehli, pěšáci se krčili v zákopech, omráčeni rachotem bomb a jekotem střemhlavých bombardérů," napsal francouzský generál Edouard Ruby.
Po roce 1941 již bylo vybaveno sirénami jen málo letadel Luftwaffe. Stížností přibývalo, převládal dojem, že jde o zbytnou dekoraci bez praktického efektu. Zvuk sirén nabízí přiložené video:

Video: Hrozivý zvuk sirén letounů Junkers Ju 87 Stuka / YouTube

Psali jsme:Italské stíhačky Macchi C.202 a C.205 – důstojní soupeři nejlepším spojeneckým letounům

Junkers Ju 87 Stuka byl druhoválečný střemhlavý bombardér a bitevní letoun, navržený Hermannem Pohlmannem. Poprvé vzlétl v roce 1935 a k jeho prvnímu bojovému nasazení došlo v roce 1937 u Luftwaffe v rámci legie Condor během španělské občanské války.

Letoun byl snadno rozeznatelný díky křídlům ve tvaru W a pevnému nezatahovacímu podvozku, na jehož kapotáž na náběžných hranách byly namontovány sirény Jericho-Trompete, které se staly propagandistickým symbolem německých vzdušných sil a jejich vítězství během blitzkriegu v letech 1939–1942. Jeho konstrukce představila několik inovací, včetně automatických aerodynamických brzd pod oběma křídly, které zajistily, že se letoun dostane ze střemhlavého útoku, i když pilot bude mít v důsledku přetížení "zatemněno".

Na začátku války Ju 87 zaznamenal v přímé letecké podpoře a protilodním útokům značný úspěch, např. při leteckých útocích během invaze do Polska v září 1939. Štuky také hrály zásadní roli v rychlém dobytí Norska, Nizozemska, Belgie a Francie v roce 1940. Byly přesné a velmi účinné proti pozemním cílům, ale zranitelné vůči stíhacím letounům jako mnoho jiných střemhlavých bombardérů té doby. Během bitvy o Británii se na plno projevila nedostatečná manévrovatelnost, rychlost a obranná výzbroj, takže vyžadovaly silný stíhací doprovod.

Po bitvě o Británii byly Štuky nasazeny v balkánském tažení, v severní Africe, Středomoří a také na východní frontě, kde byly používány k celkové podpoře pozemních vojsk, jako účinné specializované protitankové a protilodní letouny. Jakmile Luftwaffe ztratila vzdušnou převahu, stala se Štuka snadným cílem nepřátelských stíhacích letadel. Vyráběna byla až do roku 1944, dokud se neobjevila lepší náhrada. Do roku 1945 ji z velké části nahradily bitevní verze letounu Focke-Wulf Fw 190, ale Štuky zůstaly ve službě až do konce války.

Odhaduje se, že mezi 1936 a srpnem 1944 bylo postaveno asi 5 800 kusů letounů Ju 87 všech verzí. Neúspěšnějším pilotem byl Hans-Ulrich Rudel, který byl zároveň nejvíce vyznamenaným německým vojákem druhé světové války.

Zdroj: worldwarwings