Protitankový boj německé armády za Velké války - lidé proti strojům
15. září 1916 způsobila britská obrněná vozidla, obecně nazývaná "Tanks", která se poprvé dostala k německým liniím v okolí Sommy, velké pozdvižení. Použití tanků v 1. světové válce, i navzdory nevyřešeným taktickým a technickým problémům, znamenalo pro obě strany bojující v pevných pozicích zákopů zcela nové prvky ve způsobu vedení bitev. V tu samou chvíli začal vznikat úplně nový styl boje - boj proti tankům.
Při prvním nasazení obrněných vozidel v první světové válce bylo jedinou účinnou zbraní dělostřelectvo. Jeho primární úloha spočívala v zajištění co nejefektivnější palby. To však vyžadovalo jeho masivní nasazení (v krytých pozicích) a jednotnou palebnou kontrolu a velení. Pod tlakem zvyšující se kvantity a kvality tanků nasazených Dohodou byly německé polní dělostřelecké baterie přesunuty do defenzivních pozic pro obranu proti tankům. Nicméně byly nasazovány jednotlivě, v čemž propagátoři masivního nasazování dělostřelectva viděli oslabení hlavní síly této zbraně. Vlekoucí spory ohledně způsobu nasazení dělostřelectva proti tankům však zpomalily vývoj efektivní protitankové obrany německého Reichsheeru. Význam tanků byl Němci velmi podceněn, následkem čehož začal vývoj protitankových zbraní příliš pozdě.
Foto: Britský tank MARK-V verze (Male) s označením B33 a číslem 9013 pojmenovaný BLIGHTY II vyřazený poblíž Boyonvillers, během prvního dne bitvy o Amiens. Tato fotografie byla pořízena až po ukončené této bitvy a to 8. srpna roku 1918 | Wikimedia Commons
V listopadu 1917 při Bitvě u Cambrai, kdy několik stovek britských tanků poprvé podniklo masivní útok na německé pozice, začaly být zřejmé první nedostatky. Bylo načase začít improvizovat. Základní podstatou protitankové obrany byl na mnoha místech boj zblízka přímo jednotlivých vojáků. Zbraně, vzniklé ze zoufalé nouze vojáků v zákopech byly primitivní, stejně jako metody jejich použití.
"Muži proti strojům"; heslo charakterizující titulky tehdejších novin, které popisovaly "tankové souboje" však říkali jen málo o děsivých situacích a psychologickém tlaku na jednotky a vojáky, které jim byly vystaveny. Použití střel s ocelovým jádrem nebylo zvlášť účinné. Mnohem efektivnější se ukázala střelba klasickou municí na průzory v pancíři. Olověný projektil se po dopadu roztříštil, vnikl do tanku, a mohl způsobit vážná zranění osádce, zejména v obličeji. Efekt byl však jen dočasný, obličejové masky pro tankisty a lepší pozorovací stanoviště brzy omezily tento způsob boje proti tankům.
Foto: Němečtí vojáci z Assault Battalion No. 5 (Rohr) vyfotografovaní v létě roku 1917 během ukázky plamenometu Kleif M.1917 | Wikimedia Commons
Dokud byl tank v pohybu, bylo pro pěchotu v zákopech velmi obtížné na něj zaútočit. Šance pěšáků se zvýšily v případě, že dělostřelecká palba poškodila pásy, nebo se vozidlo zaseklo v neprostupném terénu. Mnohokrát byly osádky tanků doslova obleženy ve svých strojích a pokud se jim nedostalo včasné pomoci, byly jejich osudy zpečetěny. Pozorovací schopnost osádky byla omezena úzkými průzory v pancíři a mrtvé úhly s všudypřítomným hlukem nevytvářely ideální podmínky pro defenzivní boj. Tankisté byli v podstatě takřka slepí a hluší. Útočící pěchota se často snažila oslepit osádku házením jednotlivých, nebo pokud to nebylo dostatečně účinné, spojených granátů pod nebo na tank. Opravdu stateční muži dokonce vylézali na korby tanků a bajonety či lopatkami, se snažily najít nebo vytvořit otvory, kterými by mohli vhodit výbušniny dovnitř. Hlínou a drny ucpávali pozorovací otvory a střílny. Nebylo neobvyklé, že hodiny trvající boj ukončily až těžké kulomety nebo minometná palba. Zajímavostí je, že za vyřazení tanku z boje byla odměna 500 marek.
Foto: Pohled na bitevní pole pár měsíců po 3. bitvě u Ypres. Britští vojáci si 15. února 1918 prohlíží totálně zdevastovanou krajinu, kde zůstalo stát 5 britských tanků MARK-IV | Wikimedia Commons
Začátkem prosince 1917, pod tlakem bojů u Cambrai, se firma Mauser rozhodla vyvíjet protitankovou pušku. Zrodila se tak první protitanková pěchotní zbraň; 1680 mm dlouhá, vážící 17,3 Kg a schopna prostřelit až 25 mm silný pancíř. V boji proti anglickým a francouzským tankům byla její efektivita ihned znát. Svědčí o tom hlášení francouzských tankových osádek, které byly často jejími náboji s ocelovým jádrem penetrovány. Pěchota již nebyla tak bezbranná! Bohužel pro německou stranu se k jednotkám dostala až příliš pozdě a jen v omezeném množství. Z celkového počtu 30 000 objednaných pušek bylo do konce války vyrobeno 15 800 a z toho pouze 4632 bylo nasazeno na frontě k 4. září 1918. V tu dobu už mohla protistrana nasadit stovky až teoreticky tisíce tanků naráz.
Foto: Vrak britského tanku MARK-IV verze (Male) s číslem 4022 nedaleko Villers-Faucon v roce 1918 | Wikimedia Commons
Nakonec tedy spatřily světlo světa protitankový kulomet ráže 13mm Maschinengewehr 18 TuF (Tank und Flieger), dále 13 mm protitanková puška Mauser Tankgewehr 1918, označovaná někdy jako T-Gewehr a různé těžké protitankové zbraně, například 37mm Tankabwehrkanone (TAK). Nicméně vývoj 13mm těžkého kulometu pro použití proti tankům a letadlům začal příliš pozdě na to, aby mohl být dokončen a nasazen v požadovaném čase. Jeho výroba začala totiž až v květnu 1918.
Foto: Německý informativní leták, vydaný v prosinci roku 1917, zobrazuje "vhodná" místa, na kterých lze nejsnadněji vyřadit z boje britský tank MARK-IV | Wikimedia Commons
Skutečností, která tehdy určitě nebyla podceňována při zdokonalování boje proti tankům, bylo vydávání informativních letáků a brožur pro pěchotu, ukazující známé typy nepřátelských tanků a jejich zranitelných míst. V roce 1918 byly vedeny první výcviky, kde se na ukořistěných strojích ukazoval boj v reálných podmínkách. Navíc byly k minám, ručním granátům, kouřovým bombám a jiným zbraním zařazovány do výzbroje také lehké plamenomety, které se v boji proti tankům první generace osvědčily.
Článek byl přejat s laskavým svolením autora a redakce stránky "Válka. Válka se nikdy nemění." https://www.facebook.com/WarNeverChange/
Komentáře