Medaile cti (Medal of honor) je nejvyšším americkým vojenským vyznamenáním. Prvním z jeho statečných držitelů z dob 2. světové války, kteří ho mnohdy získali posmrtně, byl příslušník Pacifické flotily John William Finn. Jeho se udělení in memoriam naštěstí netýkalo. Kdo vlastně byl John Finn?

John se narodil 24. července 1909 v Comptonu, v jižní části obrovské aglomerace Los Angeles. Školu nemá příliš v oblibě a možná proto ji opouští již v 7. třídě. Ve věku 17 let tak v červenci 1926 vstupuje do řad námořnictva Spojených států. Základní výcvik absolvuje v San Diegu. Finn projde mnoha funkcemi a služebními zařazeními. Na námořní letecké základě North Island se zpočátku stará o údržbu letounů, avšak později je pověřen údržbou protiletadlových kanonů a kulometů. Finn neslouží jen na souši. Jako správný námořník si „odkroutí“ několik let i službu na různých válečných plavidlech, např. na těžkém křižníku USS Houston, který v roce 1942 klesne v bitvě s Japonci v Sundském průlivu ke dnu. Finn se také později „podívá“ na paluby dvou letadlových lodí, a to legendárních plavidel USS Lexington a USS Saratoga. V roce 1935 je povýšen na hlavního poddůstojníka a díky své službě si „odskočí“ i do Washingtonu či Panamy.

Foto: John William Finn | Wikimedia Commons / Public Domain

Psali jsme:Nová speciální vozidla pro americké výsadkové jednotky

7. prosince 1941 je zkušený námořník velitelem 20 mužů, kteří se na letecké základně Kaneohe na ostrově Oahu na Havaji starají o údržbu zbraní tamních létajících člunů PBY Catalina ze stavu perutě VP-11. Protože je neděle, Finn se toho osudného rána nachází doma, asi 1 600 metrů od základny. Náhle v 7:48 hodin uslyší hluk leteckých motorů a poté usilovné klepání na dveře. Později vzpomínal na vytřeštěné oči sousedky, která mu oznamovala, že se má okamžitě hlásit u jednotky. John na nic nečeká, skočí do svého vozidla a rychle zamíří na Kaneohe. Obloha je v té době již plná japonských letounů a není pochyb o tom, že základna byla napadena. Většina Catalin již hoří, nebo je rozstřílených na kusy. Finnovi námořníci přesto vedou palbu z palubních kulometů, mnohdy hořících letounů. Jiní vojáci vymontují zbraně z leteckých lafet a umisťují je na improvizované podstavce, aby se postavili nalétávajícím Zerům.

Velitel Finn nachází trojnožku, kterou na základně používají při výcviku protiletadlových dělostřelců, umisťuje na ní těžký kulomet ráže .50. Je si dobře vědom rizika, i přesto svou zbraň přesouvá na široké prostranství, aby měl co nejširší palebné pole. Japonští letci létají tak nízko, že jim Finn vidí do tváře. John poté pálí na nepřítele téměř 2 hodiny zásoben střelivem dalších námořníků. Za tu dobu je zasažen střelou do pravé nohy a levého ramene. Kromě střel ho zasáhnou i šrapnely, a to do břicha a hrudníku. Lékaři  později na jeho těle napočítají téměř 30 „děr“. Své stanoviště Finn opustí až po odletu posledních nepřátelských strojů, až pak se nechává ošetřit. I přes svá zranění zůstává dál ve službě. Američané nevědí, zda Japonci ještě nezaútočí další vlnou, a proto Finn se svými muži vyzbrojuje dosud nezničené letouny a chystá je k boji. Třetí vlnu však velitel japonského úderného svazu, admirál Nagumo, na Pearl Harbor naštěstí již nepošle.

14. září 1942 se na palubě letadlové lodi USS Enterprise koná ceremoniální akt, během kterého je John Finn admirálem Chesterem Nimitzem dekorován nejvyšším vyznamenáním – Medailí cti. Později se Fin nechá slyšet, že pouze plnil svou povinnost a nikdy nechtěl být hrdinou. Finn, jenž je povýšen na praporčíka, 2. světovou válku přežije. Po jejím skončení se v hodnosti poručíka stává příslušníkem bombardovací perutě VB-102, jež operuje z letadlové lodi USS Hancock. Do penze odchází v roce 1956.

Téměř až do konce svého života žije John se svou ženou Alicí (se kterou adoptuje 5 indiánských dětí) na ranči v Live Oak Springs v Kalifornii. Celou řadu let se objevuje na různých událostech uspořádaných na počest válečným veteránům. V březnu 2009 je dokonce pozván tehdejším americkým prezidentem Barackem Obamou do Bílého domu ve Washingtonu. Je to jeho první a poslední návštěva sídla amerických státníků. 27. června 2009 se Finnových 100. narozenin zúčastní na 2 000 lidí. Veterán je mj. obdarován americkou vlajkou, která předtím vlála na všech 11 ve službě aktivních letadlových lodí US Navy. Nejstarší žijící držitel Medaile cti John William Finn umírá v ranních hodinách 27. května 2010 v domě pro válečné veterány v Chula Vista ve věku nedožitých 101 let.

Psali jsme:Strážní andělé neboli Pararescue Jumpers mají neskutečně obtížnou práci

Foto: John William Finn v roce 2001 | Wikimedia Commons / Public Domain

Jeho tělo je následně se všemi vojenskými poctami pohřbeno na hřbitově v indiánské rezervaci Campo vedle jeho ženy Alice, která zemřela již v roce 1998. Na Finnovu počest bylo pojmenováno několik budov a dalších zařízení, např. výletní loď, která od roku 2009 převáží návštěvníky k vraku bitevní lodi USS Arizona v Pearl Harboru.

Zdroj: Druhá světová válka