Do první světové války vstupovala většina armád v již uniformách, jejichž barvy měly vojáky opticky chránit a umožnit nositeli snadno splynout s okolím. V tu dobu byly na velmi vysoké úrovni uniformy ruské a britské. Oproti tomu v armádě německé a rakouské, byly uniformy méně maskující, avšak i zde se rychle přecházelo na zemité odstíny.

Jednobarevné uniformy byly sice snadné na výrobu, ale oproti moderním maskovacím vzorům nerozbíjely kontury vojáka.  Proto již na počátku 1. světové války začaly vznikat velice pozoruhodné modely maskovacích vzorů. Možná čtenáře překvapí, že první prototypy vznikly ve Francii, tedy v zemi, jejíž armáda se pevně držela tmavě modrých uniforem a především červených kalhot. Připomeňme si, že na počátku 1. světové války francouzští vojáci stále nosili slavné červené kalhoty "Le Pantalon Rouge, c'est la France!". Ty byly poprvé zavedeny od roku 1830 a ve službě vydržely až do roku 1915, kdy byly staženy z fronty.

Problému s nedostatečným maskováním vojáků si byl tehdy dobře vědom francouzský voják a malíř Louis Guingot (1864-1948) a tak v roce 1914 navrhl maskovací vzor "Léopard". Výroba pěti kusů maskovaných plášťů proběhla ve společnosti Magasins Réunis v Nancy. Na začátku 20. století, spolu s jedním ruským chemikem, Guingot vynalezl nový způsob malování na tkaniny, přičemž barva byla odolná povětrnostním podmínkám. Tento vynález si Guigot nechal patentovat. Když začala válka, spolu s Eugène Corbinem přišli s plánem poskytnout francouzským vojákům maskovací plášť, který by jim poskytl alespoň nějakou optickou ochranu.

Psali jsme:Sumka 1xCZ 805 BREN 1 UFG

Foto: Francouzští vojáci v maskovaných oblecích s Corbinovým maskovacím vzorem | Wikimedia Commons

Co se týče maskovacího vzoru, nechal se Guingot inspirovat prací impresionistů a pointilistů (obraz složený z puntíků). Pět zkušebních vzorků plášťů "Léopard" bylo vyrobeno v Nancy. Jeden plášť byl pak, spolu s přiloženým dopisem, odeslán do Paříže k zástupcům armády. Plášť byl opravdu převzat, ale generální štáb neschválil jeho výrobu a tak zůstal tento exemplář uložený ve skladu. Patrně se jedná o jediný zachovaný Osud zbylých čtyř plášťů není znám.

V roce 1915 byla francouzskou armádou založena, na rozkaz generála Joffreho, "Section de Camouflage (sekce pro maskování, v Amiensu). Jednalo se o první jednotku v historii, která se měla plně věnovat optickému maskování vojenské techniky a vybavení. Co se týče maskování techniky, první pokus o zamaskování houfnice před leteckým průzkumem proběhl úspěšně ve Fort Domgermain v Toul již v říjnu 1914. Jednotku vedl malíř Lucien-Victor Guirand de Scévola (1871–1950) a do konce války zde sloužilo 8000 žen, 1200 důstojníků a cca 2000 dalších mužů. Mezi těmito umělci byli  např. André Mare, Jacques Villon, André Dunoyer de Segonzac, Charles Camoin a Charles Dufresne. Díky této jednotce bylo vyrobeno velké množství maskovacích sítí, pozorovacích stanovišť a dalších možností jak oklamat lidský zrak. Jednotka se proslavila již v bitvách u Artois (1915), kde svými maskovacími nátěry opatřila množství vojenského vybavení.

Prakticky první maskovací vzor (na látce) navrhl již v roce 1914 amatérský umělec a sběratel umění, Jean-Baptiste Eugène Corbin (1867-1952), který rovněž pracoval v Section de Camouflage. Corbin navrhl jednobarevnou látku, ručně opatřenou různobarevnými kaňkami, ze které bylo možno ušít maskovací uniformu. Tento způsob výroby byl časově velice náročný a tedy i nesmírně zdlouhavý na výrobu.

Psali jsme:Sentinel - nosič plátů od českého výrobce Combat Systems

Foto: Maskovací vzor, který již v roce 1914 navrhl Jean-Baptiste Eugène Corbin |  Wikimedia Commons

Ač jsou počátky maskování přisuzovány Francii, k masivnímu rozvoji maskovacích vzorů došlo až ve Velké Británii. Zde byl průkopníkem armádního maskování malíř Abbott Handerson Thayer (1849–1921). Britská armáda oficiálně vytvořila jednotku zabývající se maskováním až v březnu 1916. Ta měla název "Special Works Park RE" a byla součástí Královských ženistů (Royal Engineers - RE). Britská jednotka se zabývala malováním maskovacích vzorů na uniformy, vozidla, letadla a nejrůznější vojenská zařízení.

V německé armádě se tehdy rozšířil prakticky pouze jednobarevný nátěr, tzv. "polní šeď". Maskovací vzor se v německé armádě (u pěchoty) objevuje až koncem války a to téměř výhradně jen na přilbách. Tento trend byl oficiálně schválen až 7. července 1918. Tehdy generál Erich Ludendorff oficiálně vydal vyhlášku pro oficiální maskovací nátěr přileb pod názvem Buntfarbenanstrich M1918, jinak též "mimikry". Pro tento nátěr měly být použity barvy jako zelená, hnědá a okrová (dle ročního období), oddělené černou čarou o šířce prstu. Krom uvedeného vzoru existovaly ještě vzory "splotch" (kaňka) bez černých linek, "zigzag" (cikcak) určený pro boj v lese a nejvzácnější vzor "tortoise shell" (želví krunýř). Tak jako u ostatních armád, se i němečtí umělci zaměřovali také na maskování letounů a další vojenské techniky. Z té pozemní se pak zabývali především dělostřelectvem, které bylo potřeba chránit před útoky letectva.