60. léta začala z hlediska válčení výrazně měnit podobu budoucího konfliktu, kdy přímá pozemní konfrontace začala postupně ustupovat do pozadí. Místo toho docházelo k prudkému rozvoji nejrůznějších raketových konstrukcí schopných díky jaderným hlavicím se silou mnoha tisíc megatun zdevastovat takřka libovolně velké území. Na tento trend reagovala také korejská lidová armáda (KLA).

Raketový či pozdější jaderný výzkum je v KLDR téměř na úrovni státního tajemství. Vývoj raket společně s možností vybavit je nukleární hlavicí je spolu velmi úzce spojena, přesto nikdy neběžela úplně po stejné linii. Pokus vyvinout vlastní jadernou zbraň byl již od roku 1956, kdy Severní Korea reagovala na rozmisťování amerických jaderných zbraní v Korejské republice (Jižní Korea). Pchjongjang se tak obrátil na Moskvu se žádostí o asistenci na jaderném programu.

Foto: Hwasong-15 | MO KLDR

Chruščov však Kim-Ir-Senovo jaderné dobrodružství nechtěl podporovat. Podobně rezervovaně se k této eventualitě stavěla také lidová Čína. Pro obě země prostě nebylo tenkrát výhodné v období vzájemného napětí dát svému klientovi do ruky atomovou zbraň. KLDR do té doby navíc neměla ani odpovídající nosiče. V roce 1975 však došlo k podstatné změně a vlastní severokorejský raketový program započal.

V rozpětí let 1976-1988 KLDR testovala raketové zbraně na bázi sovětských střel R-17 Elbrus (SCUD) odpalovaných z několika platforem dodaných Egyptem. Šlo však o raketové zbraně krátkého doletu, které neměly velký význam ani v regionálním kontextu. Avšak pro lidovou Koreu se jednalo o velký krok, který v budoucnu vedl k odvozeným raketovým konstrukcím. Zlomový bod přišel v polovině let 80. v rámci výzkumu rakety Nodong (Hwasong 7). O přesném původu základu této rakety se příliš neví, avšak téměř jistě šlo o výrazně modifikovanou sovětskou střelu.

KLDR Nodong poprvé odpálila až v květnu 1990, kdy byl její dolet 1200-1500 km. KLDR tak touto střelou mohla ohrožovat například Japonsko. Mezi léty 1990-2016 pak bylo provedeno dalších přibližně 15 testů. V roce 2020 měla mít údajně KLA ve své výzbroji cca 300 ks těchto raket.

Mnohem nebezpeční je pak třístupňová raketa větve Taepodong 1 vyvíjená od roku 1994 s cílem vynést do kosmu severokorejský satelit Kwangmyongsong-1. Celá řada pokusů s raketami na typové bázi Taepodong byla dlouhodobě neúspěšná. Raketa mohla teoreticky unést až 750kg hlavici na vzdálenost 5 000 km. Vylepšení přišlo až v podobě rakety Taepodong 2, jejíž dolet se pohybuje až do vzdálensoti 10 000 kilometrů. Úspěšný start této rakety se povedl až v roce 2012 a o 4 roky později KLDR ohlašuje úspěšné vynesení satelitu Kwangmyongsong-4. Od roku 2015 pak Severní Korea vyvíjí rakety konstrukční větve Pukguksong odpalované z ponorek třídy Sinpo s dosahem 8 000 kilometrů (u nejnovější verze Pukguksong 5).

Výrazný mediální zájem pak vzbudila eventualita získání technologie mezikontinentální balistické střely. V roce 2017 totiž Kimův režim otestoval střelu Hwasong-14, vůbec první raketu reálně schopnou s 500kg hlavicí doletu bezmála 10 000 km. Tato střela byla testována od května 2017, avšak dodnes je tato konstrukce velkou neznámou. Ví se pouze o dvou odpalech a případné zařazení do výrobního procesu je vzhledem k minimu dostupných informací nejasné.

Na koncepci raket Hwasong pak navazuje nejnovější a nejvíce nebezpečná mezikontinentální střela Hwasong-15 schopná doletu až 13 000 km. O této raketě se pouze ví, že v roce 2017 byl proveden jediný odpal. Na vojenských přehlídkách se pak tento typ střely umístěný na obrovských tahačích objevuje od roku 2017 prakticky neustále.

Psali jsme:Alea iacta est: Úvod do boje v arktických oblastech

Video: Rakety „strýčka Kima“  / YouTube

Zdroj: Druhá světová válka