Králická pevnostní oblast je známá hlavně díky těžkému opevnění v podobě pěchotních srubů jako je K-S5 U potoka nebo K-S14 U cihelny a dělostřeleckých tvrzí Hůrka nebo Bouda.

Králicko je jeden z nejvíce opevněných regionů v rámci celé Evropy a proto lze i pochopit, proč má většina lidí zájem hlavně o tyto větší typy pohraničního opevnění. Pokud se však podíváme na mapu prvorepublikového Československa, uvědomíme si, že většina těžkého opevnění byla budována převážně na severní hranici v prostoru mezi řekou Odrou a pohořím Krkonoš. Zbytek ohrožených hranic od Krkonoš přes další pohraniční hory až na Šumavu a dále celá jižní hranice až na Podkarpatskou Rus byla chráněna pouze lehkým opevněním tedy tzv. řopíky (název podle zkratky ŘOP- Ředitelství opevňovacích prací).

Foto: Jeden z mnoha ŘOPíků na Králicku - tento je však výjimečný (vysvětlení níže)

Psali jsme:Co vše si Sověti odnesli z okupovaného Německa v roce 1945

Linie řopíků nebyly navíc budovány jen v pohraničních oblastech, ale stavěly se i vnitrozemské příčky jako například Pražská čára pro obranu hlavního města. Na Králicku se nachází i tzv. Červenovodská příčka, která měla být součástí linií druhého záchytného pásma, jehož výstavba se plánova převážně pro rok 1939, ale bohužel se z těchto linií stihla postavit první a poslední pouze u Červené Vody 5 km severně od Králík. O této příčce už však více příště. Z toho je možno usuzovat, že páteř naší obrany spočívala především na pevnůstkách lehkého opevnění.

Foto: Mapa Československa včetně prezentace lehkého a těžkého opevnění

Na Králicku je spousta řopíků, které jsou k vidění i jinde podél našich hranic, ale je tu i pár unikátů, které jinde neuvidíte. Hned několik se jich nachází v těsném sousedství povrchu tvrze Hůrka. Jedná se o druhosledové pevnůstky vzor 37 číslo 30,31 a trochu vzdálenější 41 stavebního podúseku XXXVI Červený Potok. Podúsek XXXVI byl vytyčen mezi již zmiňovanou Dělostřeckou tvrz Hůrka a kótu Maliník pod Králickým Sněžníkem. Na západní straně navazuje na pevnůstky úseku XXXV Dolní Lipka a na východě sousedí s úsekem XXII Chlum.

Ve výběrovém řízení byla vybrána firma Ing. Antonín Bouša, která měla všech 33 pevnůstek postavit do 99 pracovních dnů za celkovou sumu 1 256 184,- Kč. Od 15.června 1938, kdy práce započaly až do 1. října se podařilo vybetonovat celkem 22 pevnůstek.

Psali jsme:Michel Madon: Hrdina Bitvy o Francii s jedenácti potvrzenými sestřely

Foto: Betonový ŘOPík s přírodní patinou

První zmíněná zajímavá pevnůstka s označením XXXVI/30/A-140Z (tedy označení stavebního podúseku/číslo objektu/ typ objektu) má extremně zesílenou stěnou s pravou střílnou z běžných 80 cm na 125 cm. K tomuto řešení se projektanti uchýlili díky tomu, že se objekt nachází na velmi exponovaném místě a střílnou přímo postřeluje důležitou komunikaci. V zájmu zabránění prolomení linie bylo životně důležité tuto cestu udržet. O to se starala kromě této pevnůstky i celá řada okolních objektů.

Mimo jiné byl tento řopík i zkušebně postřelován německou armádou kanónem větší ráže. Svědčí o tom několik průstřelů týlové stěny. Před čelní stěnou byl patrně odstraněn zához i s kamennou rovnaninou a stěna byla následně postřelována, přičemž se podařilo docílit průrazu. Poškození neunikla ani pravá střílna, kterou okupanti zdevastovali kumulativní náloží. 

Foto:  Nákres atypického ŘOPíku XXXVI/30/A-140Z

Několik metrů vedle je sousední řopík s označením XXXVI/31/A-180Z. Ten je zajímavý tím, že v době okupace byla odstraněna kamená rovnanina s hliněným záhozem a na jeho místo byla přistavěna 250 cm silná zeď z velkých čedičovích kvádrů spojených betonovím pojivem. Následně tato stěna byla jako celý objekt postřelována a opět je zde vidět pár zajímavých zásahů.

Foto: Místo kamenné rovnaniny zde byla za okupace přistavěna 250 cm silná zeď

Poslední z tria unikátních řopíku je XXXV/41/A-160Z a nachází se necelý kilometr na západ od již popsaných. Jeho jedinečnost je při prvním pohledu z blízka znatelná. V roce 1940 během německých zkoušek byla dodatečně zesílena čelní stěna z původních 120 na 240cm. Zároveň byla stěna i vyšší než je obvykle a stínila při výhledu periskopy. To však během německých testů nebylo potřeba. Celá tato úprava vznikla podobně jako u předchozí zajímavé pevnůstky pro střelecké testy kde byl použit i velký kalibr okolo 200 milimetrů.

Foto: Nákres raritního ŘOPíku XXXV/41/A-160Z