Do konce letošního roku budou v Rusku dokončeny letové zkoušky zatím nejnovější známé ruské střely s plochou dráhou letu Ch-50. Historie vývoje Ch-50 sahá částečně až do osmdesátých let minulého století, kdy sovětský průmysl pracoval na střele s plochou dráhou letu s jadernou hlavicí Ch-55 pro strategické bombardéry Tu-95 a Tu-160.

Foto: Vypuštění střely Ch-101 | Ruské ministerstvo obrany

Přímý vývoj Ch-50, jako o něco menší a lehčí střely v porovnání s Ch-55 byl zahájen společností Raduga někdy na počátku devadesátých let. Vývoj však neprobíhal nijak intenzivně a po nějaké době byl pozastaven, pravděpodobně z finančních důvodů. Teprve o řadu let později se začalo v souvislosti s únikem informací o střelách Ch-555 (modernizace Ch-55, konvenční bojová hlavice), Ch-101 (konvenční bojová hlavice) a Ch-102 (jaderná bojová hlavice) hovořit o i programu střely Ch-SD (SD = srednaja dalnosť – střední dosah).

Psali jsme:Zbraně pro ruská perspektivní obrněná vozidla

Střela Ch-SD není nic jiného, než střela Ch-50, současná menší a lehčí příbuzná střely Ch-101. „Střednědosahová" Ch-50 je v publikovaných materiálech z poslední doby také často označována jako obdoba nebo analog americké Lockheed Martin AGM-158 JASSM a vylepšené JASSM-ER, ale tím je myšleno spíše pouze určení a způsob užití než celková podoba nebo parametry. Rusové při vývoji Ch-50 postupují z jiného konce než Američani při vývoji své AGM-158, takže ve výsledku bude ruská střela větší, těžší a tím pádem také méně univerzální. Bude však disponovat podstatně větším doletem, různými sebeobrannými „vychytávkami“, a také větší zálohou pro další vývoj. 

Foto: Možná podoba střely Ch-50 | Posredi Rossii

Střela Ch-50 je od samého počátku vývoje projektována s ohledem na dosažení velmi nízké efektivní radiolokační odrazové plochy (vysokých vlastností stealth). Její řídící systémy jsou velmi úzce příbuzné s těmi, které jsou použity na větší střele Ch-101. Způsob navedení na cíl je kombinovaný – inerciální / satelitní (Glonass / GPS), doplněný o elektro-optický korekční systém Otblesk. Bojová hlavice střely je buď konvenční průbojná (typ BS-715P), určená k ničení důležitých bodových cílů, nebo kontejnerová (typ BS-715K) k ničení plošných cílů. Cestu k cíli bude Ch-50 absolvovat většinou ve velmi malé výšce při cestovní rychlosti cca 700 km/h. V určitých fázích letu bude dosahovat maximální rychlosti kolem 950 km/h. Startovní hmotnost střely je ve většině dostupných materiálů odhadována na 1600 kg, délka na 6 m a maximální dolet na více než 1500 km. Pohon střely zajišťuje turboventilátorový motor Omsk MKB TRDD-50B.

Ch-50 ponese na své palubě několik systémů pro svoji obranu. Půjde jednak o systémy radio-elektronického boje rušící radiolokátory protivzdušné obrany protivníka nebo vytvářející falešný radarový obraz, tak i o vlečené návnady, možná i několika různých typů.

Psali jsme:700 ran z kulometu M249 Minimi s tlumičem? Drsná a trochu nebezpečná podívaná!

Nosičem střel Ch-50 se mají stát bombardéry Tu-95MSM, Tu-160M/M2 a Tu-22M3M. Zahájení sériové výroby střel Ch-50 je součástí ruského zbrojního programu na léta 2018 až 2027.