Tíživá situace spojeneckých vojsk na západní frontě donutila francouzskou vládu v roce 1915 požádat ruského cara o pomoc v podobě ruských pozemních jednotek, které by byly dopraveny do Francie. Car souhlasil a byl ochoten pomoci. Byla to velká chyba, protože Rusko přišlo v prvních letech války o obrovské množství vycvičených vojáků a ruské armádě začal brzy docházet dech.

Cara však realita nikdy moc nezajímala a prestiž na mezinárodní scéně pro něj byla velmi důležitá. Protože si Spojenci mysleli, že Rusko má nevyčerpatelné lidské zdroje, požadovali minimálně 200 000 vojáků, avšak tento požadavek byl samozřejmě nereálný, takže nakonec bylo dohodnuto, že Rusko poskytne 100 000 mužů. Mělo se jednat celkem o deset brigád, nakonec však bylo do Francie dopraveno brigád pět v počtu 44 500 ruských vojáků. Další přesun vojáků zastavila únorová revoluce. 

Foto: Ruští vojáci bojující během 1. světové války  | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Výsadek u Jangsadong: Jak se 17-ti letí studenti s minimem bojových zkušeností dostali do zad celé severokorejské divizi

První ruská brigáda přistála v Marseille v dubnu 1916 a ruští vojáci byli nadšeně přivítáni francouzským obyvatelstvem. Podle dobového tisku ruští vojáci upoutali Francouze svými vysokými postavami a nadšení lidé zasypávali pochodující vojáky květinami. Francouzi se podle dohody starali o vybavení, stravu a ubytování Rusů. Do Francie byli Rusové přepravováni francouzským válečným námořnictvem.  

Ruský expediční sbor byl rozdělen na dva části, kdy 20 000 vojáků bylo nasazeno na soluňské frontě, kde po boku Srbů, Řeků, Britů, Italů, Albánců a Francouzů bojovali proti Němcům a Bulharům. Druhá polovina expedičního sboru pak bojovala ve Francii, kde během verdunské ofenzívy ruští vojáci zaujali pozice u města Remeše, kde vystřídali francouzské vojáky, které velení následně v rychlosti převezlo k Verdunu. Rusové se postupně zúčastnili několika bojů, avšak největší slávu si vysloužili v září 1916, kdy u Remeše zastavili německý útok a zachránili tak symbol francouzské státnosti.  

V únoru 1917 byl svržen car a revoluční nálada zasáhla i ruský expediční sbor. Většina vojáků chtěla domů podílet se na revoluci. Menší část ruských vojáků byla ochotna pokračovat v boji a vstoupila do francouzské cizinecké legie, kde pomáhali zastavit nebezpečnou německou ofenzívu v létě 1918, kdy se po vystoupení Ruska z války Němcům podařilo přesunout velkou část svých oddílů z východní fronty na západ a během tzv. druhé bitvy na Marně se ještě jednou pokusili zaútočit na Paříž. Rusové měli v těchto bojích 70% ztráty. Ostatní ruští vojáci byli internováni v táborech ve Francii a v severní Africe a byli postupně převezeni do Ruska. Tam se zapojili do občanské války, někteří po boku bolševiků, jiní po boku bělogvardějců. Mezi neznámějšími ruskými vojáky, kteří bojovali na západní frontě, byl budoucí sovětský ministr obrany Rodion Malinovskij. Rusové na západní frontě měli dohromady 8000 mrtvých, zraněných, zajatých a nezvěstných mužů. 

Zdroj: Historie válek

Psali jsme:Wilhelm von Faupel: Generál ve výslužbě a jeden aspekt vnější politiky nacistického Německa