Na konci 2. světové války zastupovaly v britském letectvu skupinu tzv. "strategických bombardérů" pouze zastarávající pístové letouny typů Lancaster a Lincoln. Konec 2. světové války totiž ve Velké Británii znamenal neprozíravé, až drastické omezování leteckého vývoje a výroby, zatímco za oceánem v USA se s plnou vládní podporou pracovalo na proudových typech B-47 nebo B-49. Budoucnost britského bombardovacího letectva se nacházela v mlžném oparu a britské letecké továrny škrcené nedostatkem financí neměly v segmentu středních a těžkých bombardérů co nabídnout.

Foto:  Short SA.4 Sperrin | Tom Wigley

Jako pokus o zastavení úpadku britského leteckého průmyslu a o získání vhodné proudové náhrady za vrtulové Lincolny, vypsalo v roce 1946 tehdejší britské ministerstvo zásobování specifikace s označením B.14/46, podle kterých měl být postaven bombardovací letoun středního doletu se čtyřmi proudovými motory typu Rolls-Royce Avon, schopný dopravit jednu pumu o hmotnosti 4550 kg na cíl vzdálený asi 2775 km. Dolet s menším nákladem pum měl být až 6475 km a dostup v cílové oblasti minimálně 13725 m. Cestovní rychlost měla být kolem 800 km/h. Nemělo být použito šípové křídlo, ani žádné další nevyzkoušené, nebo dokonce experimentální prvky, které byly předurčeny pro letouny stavěné podle výrazně odvážnějších specifikací B.35/46 vyhlášených taktéž v roce 1946. Vývoj konzervativního letounu podle specifikací B.14/46, který měl být jakousi "pojistkou" pro případ nezdaru vývoje pokročilejších strojů byl srpnu roku 1947 svěřen firmě Short Brothers & Harland ze severoirského Belfastu. Tato firma velmi rychle vypracovala návrh letounu s označením SA.4. Byl to celkem nenápaditý a konstrukčně poměrně jednoduchý stroj, který trochu připomínal zvětšený letoun Camberra firmy English Electric. Zakázka na stavbu dvou létajících prototypů a jednoho nevybaveného draku pro pevnostní zkoušky však došla z ministerstva až o více jak rok později - v září 1948.

Psali jsme:Itálie se pravděpodobně zapojí do výroby bojového vozidla pěchoty LYNX KF41

Short SA. 4 byl v podstatě proudovými motory poháněný bombardér 2. světové války. Vyznačoval se jednoduchým trupem, konvenčními ocasními plochami a rovnými křídly, které však přece jenom měly "ubíhající" náběžnou hranu. Zvláštností bylo umístění čtveřice motorů Rolls-Royce Avon, které byly namontovány vždy dva nad sebou ve společných gondolách asi v polovině rozpětí křídel. "Sperrin" - jak byl letoun nazýván, měl pětičlennou posádku tvořenou - pilotem-kapitánem letounu, druhým pilotem, bombometčíkem, navigátorem a radistou. Kabina posádky byla přetlakovaná, ale pouze místo kapitána letounu bylo vybaveno katapultážní sedačkou.

Short SA.4 Sperrin měl konvenční skořepinovou konstrukci a byl postaven převážně ze slitin hliníku. Podvozek byl klasický - příďový. Hlavní nohy byly opatřeny čtyřmi koly a zatahovaly se do křídel, příďová noha měla dvě kola a zatahovala se do trupu. Sperrin nenesl žádnou ofenzivní obrannou výzbroj a předběžně se počítalo pouze s využitím systémů na rušení radiolokátorů protivníka.

První prototyp letounu (VX158) provedl svůj první let 10. srpna roku 1951. Při prvních několika letech byl vybaven motory Avon RA.2 s tahem po 26,6 kN, které byly později nahrazeny motory Avon RA.3 s tahem po 28,1 kN. Jeho letové vlastnosti byly dobré, ale v dané době byl již typ považován za neperspektivní. Již v březnu 1950 bylo rozhodnuto, že Sperriny nebudou stavěny sériově, a že pozornost bude soustředěna na vývoj letounů řady "V", stavěných podle specifikací B.35/46. Bylo však povoleno pokračovat ve stavbě druhého prototypu (VX161), který se dostal do vzduchu 12. srpna 1952. Oba Sperriny byly dále využívány jako létající zkušebny. Posloužily při testech atomové bomby "Blue Danube" a televizně naváděné střely "Blue Boar".

První prototyp letounu (VX158) dostal upravené gondoly motorů, v jejichž spodních rozšířených částech testoval nové proudové motory de Havilland Gyron Gy1 a Gy2. Původně byla upravena pouze levá gondola pro testy Gy1, později pak i pravá pro testování dvou motorů Gy2. Letoun byl po ukončení testů sešrotován v roce 1958 v Hatfieldu. Život druhého prototypu (VX161) byl ukončen taktéž na šrotišti, a to v roce 1957.

Psali jsme:Hlavní bojový tank České armády T-72M4 CZ se bude opět modernizovat

Technické údaje   (VX161)

Typ: dálkový bombardovací letoun
Pohon:  4 x proudový motor Rolls-Royce Avon RA.3 s tahem 28,1 kN
Max. rychlost:  912 km/h
Dostup:  13715 m
Dolet:  5150 km
Výzbroj:  1 x jaderná puma o hmotnosti 4536 kg
Hmotnost:  prázdná 32660 kg
Rozměry: délka 31,14 m, výška 8,69 m, rozpětí 33,2 m, plocha křídel 176,2 m2

Zdroj: Key.aero, Aviastar.org