Během korejské války (1950 až 1953) stály Spojené státy a jejich spojenci na straně Jižní Koreje, zatímco Rusko a Čína na straně Severní Koreje. Mezi mnoha zbraněmi měly USA ve výzbroji také letouny F-86 Sabre (nazývané také Sabrejet), zatímco Severní Korea používala ruské letouny MIG-15. Obě strany byly přirozeně zvědavé na letadla té druhé strany. Proto se Sověti rozhodli jednoho Sabru zmocnit za účelem testování.

USA začaly používat letouny F-86 v roce 1949 v rámci 94. stíhací perutě 1. stíhacího pluku. Konstrukce letounu umožňovala dosahovat transsonických rychlostí (rychlostí blízkých rychlosti zvuku, tedy v rozmezí 0,8–1,2 M), čímž nechávaly své soudobé pístovými motory poháněné protějšky daleko za sebou.

Foto: F-86 51. záchytného stíhacího pluku v Koreji na základně Suwon | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Kanadský naftový Sherman projel Evropou jako nůž máslem z pláží Normandie až do Německa

Rychle se staly hlavními stíhačkami pro vybudování vzdušné převahy používanými spojenci v korejské válce, ačkoli byly stále nasazovány i dřívější modely proudových letounů s přímým křídlem, jako F-80 a F-84. To se změnilo 1. listopadu 1950, kdy Sověti odpověděli na Sabre svými vlastními proudovými stíhačkami Mikojan-Gurjevič MiG-15. F-86 a MiG-15 si byly konstrukčně podobné, zejména v použití šikmých křídel k dosažení transsonických rychlostí – každý z nich přitom měl své silné a slabé stránky.

Sabry mohly dosahovat rychlosti 1100 km/h a měl i vyšší rychlost ve střemhlavém letu. Byly také aerodynamicky stabilnější. A konečně byly vybaveny radarovými zaměřovači AN/APG-30. Ty umožňovaly pilotům rychleji a přesněji zaměřit svých šest kulometů ráže 12,7 mm, a to i s kompenzací rychlosti. MiGy dosahovaly rychlosti 1080 km/h, lépe stoupaly a zrychlovaly, mohly bojovat ve větších výškách a byly mnohem obratnější. Jejich muška však nebyla zdaleka tak dobrá jako u Sabru, ale vynahrazovaly to palebnou silou dvou 23mm a jednoho 37mm kanónu.

Celkově byly Sabre a MiG vyrovnanými soupeři. Většina jejich soubojů se odehrávala nad severozápadní částí Severní Koreje – v zóně zvané Mig Alley. Rozkládala se mezi Severní Koreou a Čínou a sahala od řeky Jalu až ke Žlutému moři. Ačkoli na MiGách oficiálně létali pouze Severokorejci, ve skutečnosti většinu letů prováděli sovětští stíhači, z nichž mnozí byli veteráni druhé světové války. Američané, kteří létali na Sabrech, byli rovněž veterány tohoto konfliktu.
Když USA ztratily vzdušnou převahu, zahájily operaci Moolah. Věděly, že ani Číňané, ani Severokorejci nemohli vyvinout MiGy, takže se na tom zřejmě podíleli Sověti. Vzhledem k tomu, že sovětští občané riskovali své životy, aby přeběhli na Západ, doufali, že někteří sovětští piloti udělají totéž. Aby to zajistili, tajní agenti v Sovětském svazu vytvořili fámy, že každý pilot, který přelétne s MiGem k nepříteli, dostane 100 000 dolarů a americké občanství. Netušili však, že je Sověti v jejich vlastní hře porazí.

Dne 6. října 1951 se hlídka podporučíka Billa N. Garreta utkala se sovětskou 324. stíhací leteckou divizí – jedněmi z nejlépe skórujících pilotů druhé světové války. Garret zasažen a dostal rozkaz vrátit se na základnu, zatímco zbytek jeho hlídky pokračoval v boji. Ani jedna strana nechtěla riskovat, že jejich stíhačky padnou do rukou nepřítele, a tak Garrett poslechl.

Psali jsme:Alvin York: Od kováře, který nechtěl bojovat až k držiteli nejvyšších válečných vyznamenání

Na zpáteční cestě však narazil na hlídku čtyř MiGů vedenou kapitánem Konstantinem Šeberstovem. Podle jeho rozhovoru v Mir Aviatsii (ruský letecký časopis) Garretův Sabre táhl černý kouř a kontrolovaně klesal.
Šeberstov vystoupal do výšky 1000 m, a když se přiblížil k Američanovi, který letěl ve výšce asi 300 m, vypálil z kanonů. Střely zasáhly Sabre za pilotní kabinou, poškodily jeho motor J-47 a také vyřadily pilotovo vystřelovací sedadlo. Garret, který nemohl palbu opětovat, zahájil úhybné manévry, ale dál ztrácel výšku, zatímco Šebertsov pokračoval v pronásledování. Sovětský kapitán věděl, že jeho vláda chce Sabre, takže stál před dilematem. Sověti nesměli létat na území okupované OSN, tedy do Jižní Koreje. Nemohli také útočit na nepřátelská letadla zblízka, aby se vyhnuli identifikaci. Sovětský svaz se oficiálně korejské války neúčastnil, takže jeho piloti nosili severokorejské uniformy. Tato pravidla byla tak přísně dodržována, že když se sovětský pilot odpoutal nad mořem, jeho kolegové ho ostřelovali, aby mu zabránili v dezerci.

Šeberstov tedy potřeboval sestřelit Garreta dříve, než Američan dosáhne vzdušného prostoru OSN, ale nechtěl Sabre zničit, pokud se tomu mohl vyhnout, tedy dokud existovala naděje, že Američan nouzově přistane na území ovládané Severkorejci. Garretovo pomalé klesání bylo tedy přesně to, co sovětský stíhač potřeboval. Doufal, že letoun při nouzovém přistání neutrpí větší škody.

Sabre zamířil k pobřeží Žlutého moře a snažil se dostat co nejblíže k přátelskému území. Garret také věděl, že Sověti chtějí jeho letadlo, a pokud by nedosáhl vlastního území, chtěl letoun alespoň utopit v moři. Nakonec dosáhl pobřeží, ale nepodařilo se mu dosáhnout Žlutého moře. Zřítil se na pláž, kde ho našel záchranný pilot a dostal ho ven; ale letadlo bylo něco úplně jiného. Uvízlo v kalužích bahna. Severokorejci na něj stříleli, a tak Garret i jeho záchranáři uprchli.

Na obloze zuřila bitva, kdy se MiGy snažily získat svou kořist, zatímco Sabry se je snažily odrazit. Pak začal přicházet příliv. Stovky Číňanů a Severokorejců se snažily Sabre rozebrat, než ho moře zcela pohltí, ale neustále je napadala americká letadla a lodě amerického námořnictva plující u pobřeží.

Nakonec, přestože Sověti ztratili během úporné snahy sedm MiGů, svou kořist získali a v konvoji nákladních aut odvezli kusy letounu Sabre do Sovětského svazu. Museli cestovat v noci, protože Američané je sledovali do Číny a na vedoucí nákladní vůz kolony i neúspěšně zaútočili. Pod ochranou stíhačů se nakonec kolona do SSSR úspěšně dostala. O několik dní později, 24. října, ukořistili další Sabre.

Zoufalí Američané rozšířili operaci Moolah do Číny a Severní Koreje, přičemž svou nabídku vysílali v rádiu a shazovali letáky z letadel. Vyplatilo se to. Dne 21. září 1952 přeběhl nadporučík No Kum Sok do Jižní Koreje a přistál se svým severokorejským MiGem-15 na letecké základně Kimpo.

Zdroj: warhistoryonline