Nestávalo se často, aby se evropská škola války setkávala s japonskou, k přímé konfrontaci pak docházelo ještě méně, kdy se takových případů dalo spočítat na prstech jedné ruky. Jeden se stal 1582 na filipínském ostrově Luzon, který byl od roku 1570 ve španělském držení a říkalo se mu tak Nové Španělsko. Filipíny byly v té době častým cílem japonských pirátů, kteří tu rádi kořistili v pobřežních vesnicích.

Nájezdy na filipínské pobřeží byly jednoduchou záležitostí, protože Filipínci lépe vyzbrojeným a dobře vycvičeným Japoncům nedokázali účinně bránit. V roce 1580 udeřil pirátský velitel Kay Fúso na luzonskou provincii Kagajan. Fúso měl pod svým velení 1000 róninů ( samurajů bez pána ) a ašigarů ( prostí pěšáci ). Japonci udeřili velmi tvrdě a během útoku povraždili stovky lidí. Španělský guvernér musel na tento nájezd reagovat, protože i když Japonci vraždili domorodce, jednalo se pořád o poddané španělského krále a takové jednání bylo nepřípustné. Horší bylo, že na celých Filipínách měl guvernér jen 500 vojáků. Guvernér se proto rozhodl, že vybere 50 nejlepších terciánů a dá jim zkušeného velitele. Tím byl generál Juan Pablo de Carrión.

Foto: Guvernér se rozhodl, že vybere 50 nejlepších terciánů a dá jim zkušeného velitele. (ilustrační foto) | Shutterstock

Psali jsme:Příběh námořníka Jamesa Sharmana, muže jenž nesl smrtelně zraněného admirála Nelsona

Carrión byl španělský šlechtic jemuž bylo 69 let a na Filipínách si vlastně užíval zasloužený důchod. Starého válečníka lenošení na Filipínách nudilo, a proto přijal výzvu s velkým nadšením a na boj se těšil. Carrión dostal k dispozici 50 terciánů, 50 námořníků a asi stovku domorodých pomocníků a vyrazil na Japonce. Jeho loďstvo se skládalo z jedné galéry Kapitán, z jedné lehké válečné lodi a z 5 válečných člunů. Během plavby k nepříteli narazili Španělé u pobřeží na pirátskou džunku, jejíž piráti se na ní právě vraceli z kořistí. Japonská loď byla sice větší, ale Španělé byli zase lépe vyzbrojeni a Carrión nařídil, aby okamžitě udeřili. Galéra Kapitán nejdříve vypálila na džunce několik salv a pak jí zahákovala. Španělští vojáci potom přeskákali na palubu džunky a začali bojovat. Španělé však rychle zjistili, že počet Japonců je džunce silně přecenili a nedokáží prorazit jejich přesilou. Carrión měl na sobě ocelovou zbroj a helmu se sklopeným hledím, a proto se snažil svým mužům prosekat japonskými piráty cestu. V tom se srazil klasickým japonským samurajem v japonské zbroji a s katanu. Carrión byl v souboji úspěšnější a rónin padl pod úderem meče z toledské oceli. Smrt samuraje Japonci zjevně neotřásla a krok za krokem vytlačovali španělské terciány ze své lodi, až se nakonec boj převalil na palubu španělské galéry. Tam Španělé na zadní palubě vytvořili klasickou formaci tercie, kdy pikenéři chrání své střelce svými dlouhými píkami. Španělští střelci pak drtili piráty salvou za salvou, která zabíjela desítky pirátů. Do boje se také zapojilo doprovodné plavidlo, jehož děla začala pálit po džunce. Džunka několik přesných zásahů nevydržela a začala se potápět. Potopení džunky zlomilo odhodlání pirátů k dalšímu boji a všichni se dali na útěk. Začali ze španělské galéry i potápějící se džunky skákat do moře, a protože většina z nich měla nějakou zbroj, skoro všichni se utopili. První vzájemná konfrontace skončila pro Španěly vítězně. Teď je však čekal daleko těžší boj, protože bylo třeba se vypořádat s hlavním jádrem pirátů.

Carrión pokračoval dál k Luzonu, kde v zátoce řeky Kajakan tábořili piráti. Když Španělé doplavali ústí řeky, řeku jim přehradilo 18 pirátských sampanů. I když měli Japonci jasnou početní přesilu, jejich plachetnice nepředstavovali pro španělské válečné lodě větší problém a Carrión je svými děly postupně rozstřílel. Když španělská kanonáda skončila, na vodě v ústí řeky se pohupovaly dřevěné trosky 18 sampanů a těla 200 zraněných a mrtvých Japonců. Další bitva skončila pro Španěly vítězně, ale pevnině je pořád zůstávalo 600 Japonců, kteří představovali největší výzvu. Carrión nechal své lodi opatrně přistát u břehu řeky a vylodil se s 50 terciány. Pak přikázal u břehu vybudovat obranné postavení a čekal, co udělají Japonci. S tak takovou hrstkou vojáků se mu s japonskou přesilou bojovat nechtělo a doufal, že Japonci Luzon opustí dobrovolně. Ani Fúso nechtěl bojovat, protože předchozí španělské vítězství na něj udělaly dojem. Proto se pokusil se Španěly nejdříve vyjednávat a slíbil, když mu Španělé zaplatí ušlý zisk, tak Luzon opustí. To Carrión tvrdě odmítl, protože ta představa, že by španělský šlechtit měl platit japonskému pirátovi, byla ponižující a směšná.

Fúso však peníze potřeboval, aby mohl zaplatit posádky pirátských lodí a nařídil útok proti španělskému postavení u řeky Kajakan. 50 Španělů se bránilo ve vyzkoušené formaci španělských tercií a jejich píky a arkebuzy působily Japoncům velké ztráty. Španělé první útok pirátů snadno odrazili, ale zaskočila je jedna nepříjemnost. Bývalí samurajové se nebáli zemřít a statečně skákali na předky jejich pík, aby se je pokusili rukama zachytit a vykroutit je z dlaní španělských pikenýrů. Španělé se s tímto chováním nikdy nesetkali, a proto je zaskočilo a pirátů podařilo několik pík z rukou pikenýrů vyrvat. To mírně narušilo španělskou formaci a kdyby se to mělo opakovat, hrozilo, že se celá formace rozpadne. Zkušený Carrión proto rozkázal, aby z lodi přenesli olej, kterým nechal potřít předky zbývajících pík. Když Japonci zahájili druhý útok, překvapeným samurajům proklouzávaly píky v dlaních a zabodávaly se do jejich těl. Díky tomuto nápadu a nepřetržité v palbě španělských arkebuz, se nakonec zhroutil i druhý japonský útok.

Kolem španělského postaví ležely desítky mrtvých pirátů, ale Španělé během zuřivého útoku spotřebovali skoro všechen střelný prach. Carrión se připravil na poslední boj. Z Kapitána Španělé přenesli na souš jedno dělo, a to naplnili většinou zbývajícího střelného prachu. Aby španělskou formaci co nejvíce vyztužil, Carrión rozkázal, aby se k jeho terciánům připojili i námořníci a hrstka věrných domorodců, kteří posílili řady terciánů. Pak Japonci zahájili třetí útok, který Španělé odrazili jen s vypětím všech sil.

Psali jsme:1944: bez paliva ani ránu – operace Pluto, aneb potrubní přeprava nafty pod vodou

Salva z děla smetla první útočníky a obě bojující strany se tvrdě srazily. V souboji s menšící se přesilou japonských pirátů začali Španělé rychle získávat navrch a ukazovalo se, že mají nejenom lepší výcvik, ale jsou i lépe vyzbrojeni. Zatím co se japonské katany od pancířů španělských vojáků jen neškodně odrážely a nebo se rovnou lámaly, toledské meče pronikaly japonskou zbrojí jako máslem a nelítostně si mezi piráty vybíraly krvavou daň. Taky se rychle ukázalo, že španělská škola šermu měla daleko vyšší kvalitu než ta japonská a zaskočení róninové a piráti šokovaně zjistili, že Španělé jsou výrazně lepší šermíři než oni. Když se na nohách držela už jen hrstka pirátů, vyrazili Španělé do protiútoku. Divoce řvali ,, Santiago " a sráželi svými meči otřesené Japonce k zemi. Ač jich nezraněných zbývalo už jen sotva 30, přesto zahnali zbytek Japonců až do džungle, kde se piráti pokusili zachránit. V tu chvíli se poprvé lehčí japonské zbroje ukázaly jako výhoda, protože jim Španělé v těžších zbrojích nestačili a utíkající Japonci se zachránili.

Mezi zachráněnými byl i Fúso, který se na Luzon dál vracet plenit a už byl opatrnější a španělskému vojsku se vyhýbal. Do rukou vítězných Španělů padla řada krásných katan a samurajských zbrojí, které získali z těl zabitých Japonců, přičemž ty nejkrásnější kousky byly poslány do Španělska jako dar králi. Intenzita pirátských útoků klesla a Japonci začali na Filipíny připlouvat hlavně kvůli obchodu. Carrión nechal na místě svého vítězství založit město, kde dožil svůj dlouhý a pestrý život. Ale i Japonci měli z porážky jistý přínos. Tato konfrontace s evropským stylem válčení je přimělo, aby vyráběli odolnější zbroje s přidáváním kovových pásů.

Zdroj: historie válek