Vatikán a někteří další příznivci tvrdí, že Pius XII. pracoval během holocaustu "tiše v zákulisí" na záchraně co největšího počtu Židů. Jak ale tento opravdu reagoval v době druhé světové války na masové vyvražďování lidí? V průběhu let, která následovala po pádu Třetí říše, se kolem postoje papeže Pia XII. k holocaustu, k němuž došlo v době jeho pontifikátu, rozpoutalo hned několik teorií. Někteří lidé tvrdí, že tváří v tvář Hitlerovým ohavnostem zcela mlčel a byl netečný. Jiní tvrdí, že papež sice zjevně neudělal pro záchranu Židů dost, avšak v tichosti se snažil, jak jen mohl.

Veškeré informace týkající se této záležitosti byly Vatikánem zdokumentovány a tyto archivy jsou historikům a badatelům zpřístupněné. Funkční období papeže Pia XII. začalo těsně před vypuknutím druhé světové války (2. března 1939). Druhá světová válka je nejkrvavějším konfliktem v dějinách a jednou z událostí, které se o to zasloužily, je holocaust, při němž režim Adolfa Hitlera průmyslově masově popravoval miliony lidí, zejména Židů.

Foto: Papež Pius XII. v letech 1939-1940 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Zákopová noha: Společný nepřítel, který stál život desítky tisíc vojáků

Pius se skutečně diplomaticky angažoval ve snaze obětem nacistické genocidy pomoci. Přestože ho nacisté tehdy obvinili ze sympatií ke Spojencům a zneuctění politiky vatikánské neutrality, řada poválečných kritiků Pia XII. naopak obvinila, že byl ve vztahu k holocaustu příliš opatrný a neudělal dost či dokonce projevil tváří v tvář této v moderních dějinách bezprecedentní tragédii netečnost.

Vatikán a někteří další příznivci zastávají názor, že Pius XII. pracoval tiše v zákulisí, aby zachránil co nejvíce Židů a zabránil tomu, aby se situace pro mnohé, včetně katolíků žijících na Němci ovládaných územích v Evropě, zhoršila. "Církev se nebojí historie," řekl papež současný František, který vzápětí dodal, že v odkazu Pia XII. se objevily značné "předsudky a přehánění".

Papežský archiv obsahuje desítky tisíc dokumentů o éře papeže Pia XII. Obvykle se papežské archivy zveřejňují 70 let po smrti papeže, a měly by tak být otevřeny v roce 2028. Avšak poté, co papež Pius XII. získal v roce 2009 na své cestě ke svatosti status ctihodného, několik přeživších holocaustu a badatelů vytrvale vyvíjelo tlak na Vatikán, aby archivy zpřístupnil a vrhl tak více světla na angažmá pontifika v těchto těžkých dobách. Papež František rozhodl, že papežský archiv bude badatelům zpřístupněn 2. března 2020, tedy v den 81. výročí Piova zvolení. Tento krok si vysloužil širokou pochvalu ze strany akademiků i židovských organizací.

Mezi významnými osobnostmi, které toto rozhodnutí pochválily, byla také Susan Zuccottiová, autorka knihy Under His Very Windows: The Vatican and Holocaust in Italy (Vatikán a holocaust v Itálii). Podle ní rozhodnutí papeže Františka umožní nový pohled na názory, obavy, možné předsudky a priority papeže Pia ve vztahu k holocaustu. Historička a emeritní profesorka na římské univerzitě La Sapienza Anna Foa vyjádřila názor, že zatímco archivy zůstávaly skryty před zraky veřejnosti, povědomí o papeži Piovi bylo rozpolceno mezi soupeřícími legendami. Předčasné otevření archivů tak bylo znamením větší transparentnosti církve.

Psali jsme:Téměř neznámý hrdina Roy Benavidez: Jeho hrdinský příběh je neuvěřitelný

Navzdory všeobecnému přivítání tohoto kroku trochu očekávaně vzrostla i skepse ohledně toho, zda otevřené archivy  kolem kontroverzního odkazu papeže Pia XII. skutečně "pročistí vzduch". Biskup Sergio Pagano, ředitel Vatikánského tajného archivu, však prohlásil, že otevření archivů umožňuje badatelům zkoumat papežství papeže Pia bez předsudků, v celém jeho reálném rozsahu.

Jedna z nejvýznamnějších židovských skupin na světě, Americký židovský výbor (AJC), měla k tomuto vývoji rozhodně také co říci. Podle rabína Davida Rosena, mezinárodního ředitele AJC pro mezináboženské záležitosti, byl tento krok velmi důležitým aspektem katolicko-židovských vztahů. Podle něj AJC celá desetiletí tlačí na Vatikán, aby zveřejnil válečný depozitář, dokud jsou některé oběti holocaustu ještě naživu. Podle rabínova názoru se tak dostane na světlo selhání i statečné úsilí odpovědných stran v oněch temných dobách, kdy bylo zavražděno přes šest milionů Židů.

Otevření archivů umožnilo vědcům přístup k úplnému souboru dokumentů, aby tito mohli vyřešit nevyřešené otázky týkající se Pia a toho, co udělal či neudělal v době holocaustu. Od zpřístupnění archivů byla již publikována řada prací. Mezi nimi např. dílo  "The Pope at War" Davida Kertzera. Kniha navazuje na Pulitzerovou cenou oceněnou knihu "Papež a Mussolini" o Piově předchůdci Piovi XI. Využívá miliony nedávno zveřejněných dokumentů z vatikánských archivů i státních archivů Itálie, Francie, Německa, USA a Velké Británie k vytvoření dějin druhé světové války prizmatem papežství Pia XII. a jeho rozsáhlé diplomatické sítě se zeměmi Osy i Spojenci. Kniha o 484 stranách a téměř 100 stranách poznámek pod čarou ukazuje plachého pontifika, který nebyl veden antisemitismem, ale spíše přesvědčením, že neutralita Vatikánu je nejlepší a jediný způsob, jak chránit zájmy katolické církve v době války.

Kertzer, profesor antropologie a italských studií na Brownově univerzitě, se domnívá, že hlavní Piovou motivací byl strach: strach o církev a katolíky na Němci okupovaných územích, pokud by - jak až do konce věřil - Osa zvítězila; a přítomen byl i strach z ateistického komunismu šířícího se křesťanskou Evropou, pokud by Osa prohrála.

Kertzer uvádí, že klíčovým příkladem priorit Vatikánu bylo shromáždění římských Židů 16. října 1943. Toho chladného rána bylo zatčeno 1259 Židů, kteří byli přivedeni do vojenských kasáren poblíž Vatikánu a měli být deportováni do Osvětimi.

Foto: 6. října 1943 bylo zatčeno 1259 Židů, kteří byli přivedeni do vojenských kasáren poblíž Vatikánu a měli být deportováni do Osvětimi. (ilustrační foto) | Wikimedia Commons / Public domain

Den po jejich zadržení obdržel vatikánský státní sekretariát od německých úřadů povolení vyslat do kasáren vyslance, který zjistil, že uvnitř "jsou lidé, kteří již byli pokřtěni, biřmováni a slavili církevní svatbu", jak uvádí vyslancovy poznámky. V následujících dnech státní sekretariát vypracoval seznamy osob, které církev považovala za katolíky, a předal tato jména německému velvyslanci s žádostí o intervenci. Celkem tak bylo z původně zatčených 1259 osob asi 250 ušetřeno deportace.

Židovský historik Emile Pinchas Lapide konstatuje, že „Pius XII., Svatý stolec, vatikánské nunciatury a celá katolická církev zachránili 700 000 až 850 000 Židů od jisté smrti". Když Pius XII. zemřel, napsala izraelská ministryně zahraničí Golda Meirová, že „statisíce Židů určených na smrt vděčí za své přežití přímým nebo nepřímým zásahům tohoto papeže".

Zdroj: warhistoryonline, apnews.com