Generálmajor Orde Wingate byl jedním z mnoha uznávaných britských důstojníků druhé světové války. V době, kdy konflikt začal, si již vysloužil jméno v Súdánu a Palestině. Poté působil v barmském tažení, kde vytvořil jednotku speciálních operací Commando, která prováděla průzkumné a sabotážní operace za nepřátelskými liniemi.

Orde Wingate se narodil 26. února 1903 v britské Indii. Se svými šesti sourozenci vyrůstal převážně v Anglii, kde také získal vzdělání. V mládí vstoupil do armády, v roce 1921 byl přijat do důstojnické školy při Královské vojenské akademii. Wingate obdržel důstojnické pověření v roce 1923 a byl přidělen k 5. střední brigádě (Medium Brigade; dělostřelecký útvar). O dva roky později byl povýšen na poručíka.

Foto: Windgate s důstojníky 77. brigády v Barmě | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Modrá divize v zuřivém boji o Krasnij Bor: Španělští dobrovolníci bojující po boku Wehrmachtu

Během svého působení na Vojenské jezdecké škole, kde ho mnozí z jeho nadřízených důstojníků z celého srdce neměli rádi, se Wingate proslavil jako vynikající jezdec. V letech 1928–1933 byl vyslán do služby v Súdánu, kde také strávil nějaký čas průzkumem Libyjské pouště. Po krátkém návratu do Spojeného království byl Wingate, v té době již kapitán, poslán sloužit jako zpravodajský důstojník do britského mandátu Palestina.

Názory Orde Wingatea se shodovaly s těmi, kteří chtěli, aby se Palestina stala židovským státem, a rychle se spojil s místními sionistickými vůdci. Získal povolení k vytvoření speciálních nočních oddílů (SNS) – britských útočných týmů složených z židovských Commandos, kteří vedli útoky proti arabským jednotkám. Wingate se do jejich misí významně zapojil a doprovázel je při pátrání po partyzánech v okolních kopcích a vesnicích.

Akce SNS byly často tvrdé, za což byl Wingate silně kritizován. Přesto obdržel Řád za vynikající službu. Z důvodu rostoucí angažovanosti pro sionisty ho nadřízení přeložili zpět do Velké Británie, protože se domnívali, že již není nestranným zpravodajským důstojníkem. Když vypukla druhá světová válka, Wingate velel protiletadlové jednotce. Orde Wingate byl pozván zpět do Súdánu, kde vytvořil Gideon Force pro boj s italskými jednotkami v Etiopii. Gideon Force byly velmi úspěšné. Skupina čítající jen necelých 1700 mužů přiměla do konce tažení ke kapitulaci 20 tisíc Italů. Nemalou měrou se podíleli na znovuzískání kontroly nad zemí, což byl úspěch, který Wingateovi vynesl řád DSO. To mu však nebránilo v tom, aby o bojích napsal ostře formulovanou zprávu, v níž kritizoval většinu svých nadřízených. Dokonce se neúspěšně pokusil vzít si život, a byl poslán zpět do Velké Británie.

V březnu 1942 byl Orde Wingate považován za schopného převzít velení jako plukovník na Dálném východě, k čemuž ale nakonec nedošlo. Místo toho dostal povolení vytvářet dálkové penetrační skupiny, přičemž využil své odborné znalosti partyzánského boje. Byl pověřen velením indické 77. pěší brigády. Její výcvik byl brutální, protože Wingate měl pocit, že musí být pro úspěšné nasazení tvrdší. Jeho řešení spočívalo v tom, že vojáky nechal tábořit v indické džungli na vrcholu období dešťů a nosit nadměrně těžké vybavení.

Psali jsme:Německý bunkr z 2. světové války otevřen

Tím dosáhl rychle toho, že vysoké procento mužů onemocnělo – bylo jich tolik, že museli být přivedeni noví rekruti z jiných spojeneckých armád. Mnozí z nich byli ve skutečnosti tak nemocní, že už nikdy nemohli bojovat. Přestože byli vojáci často podvyživení a museli se potýkat s úplavicí a malárií, stali se experty na boj v džungli proti japonským kontingentům umístěným v Barmě, a drastické výcvikové metody se záhy osvědčí jako efektivní. A to i přes zmíněné ztráty.

Svérázný velitel – který vydával rozkazy nahý, jedl syrovou cibuli a myl se pouze nasucho kartáčem – bojoval po jejich boku, stejně jako u svých předchozích jednotek. Jednotka zahájila svou první misi v únoru 1943, kdy se pokusila přerušit japonské komunikace mezi řekami Čindwin a Salween. Tato operace byla nakonec zastavena kvůli špatnému terénu a velkým ztrátám. Po druhé misi byl Orde Wingate povýšen na generálmajora.

Nejslavnějším střetnutím 77. brigády byla operace Thursday. V březnu 1944 spojili síly s Merrill's Marauders, americkou dálkovou průbojnou skupinou, a vtrhli do japonské pevnosti. Byli vysazeni za nepřátelskými liniemi, aby vytvořili základny, z nichž by mohli narušit japonské plány. Brigádě se podařilo přerušit Mandalajsko-mjitkinskou železnici.

Orde Wingate válku nepřežil. Když se v březnu 1944 vracel z vyhodnocování ustavených základen v Barmě, jeho letadlo se v Indii zřítilo a on sám i devět cestujících zahynuli. Velení nad jeho muži bylo svěřeno brigádnímu generálovi Walteru Lentaignovi. Wingate po sobě zanechal nemalé dědictví. Britský premiér Winston Churchill ho označil za "jednu z nejskvělejších a nejodvážnějších postav druhé světové války [...] geniálního muže, který se mohl stát i mužem osudu".
Ne všichni však Wingatea tak chválili. Polní maršál Bernard Montgomery v roce 1966 ostře prohlásil, že podle něj byl generálmajor "duševně nevyrovnaný a že to nejlepší, co kdy udělal, bylo, že se v roce 1944 zabil při leteckém neštěstí."
Přesto je jeho vojenský odkaz nezpochybnitelný. Taktiku, kterou Wingate vytvořil, využila Indonéská národní armáda během svého povstání proti Nizozemcům; v roce 1948 dostala výslovný rozkaz provádět "Wingateovy" akce. Kromě toho byl na jeho počest a na počest 77. brigády postaven v Londýně pomník a Národní centrum pro tělesnou výchovu a sport v Izraeli bylo přejmenováno na Wingate Institute.

Zdroj: warhistoryonline