Diktátor (v originále The Great Dictator) je vynikající černobílá celovečerní satirická komedie Charlese Chaplina z roku 1940. Chaplin napsal scénář, film produkoval, režíroval a ztvárnil hlavní dvojroli. Jedná se o satiru na německý nacistický režim a jejího vůdce Adolfa Hitlera. Sám jsem film neznal. Na staré filmy nekoukám příliš často, natož černobílé. Ovšem vysoké hodnocení filmu a excelentní recenze mě předsvědčili a opravdu jsem nelitoval.

Film byl prvním mluveným stoprocentně zvukovým Chaplinovým filmem. Jde o Chaplinův komerčně nejúspěšnější film, který natočil, a jeden z jeho časově nejrozsáhlejších (trvá přes 2 hodiny). 

Děj začíná za první světové války scénou souboje nešikovného vojína (Chaplin) s obřím dělem. Vojín ztratí na dalších 20 let paměť. Mezitím se v jeho rodné Tomanii ujme moci diktátor Adenoid Hynkel (opět Chaplin). Po skončení války se vrací židovský holič do svého holičství, které sídlí v židovském ghettu hlídaném policií diktátora Hynkela, který tvrdou rukou vládne své zemi Tománii. Hynkel má zájem na tom, aby nakonec všichni židé byli zlikvidováni. Ještě před tím však nachystá expanzi do Osterlichu, o který má však zájem taky druhý diktátor Napoloni, který vládne zemi Baktérii. Mezitím se v židovském ghettu začínají objevovat vzpurné hlasy, které mají zájem na odstranění Hynkela. Do tohoto hnutí je shodou náhod zapleten i holič a jeho přítelkyně Hana.

Psali jsme:TIP na film: Bitva o Passchendaele - jatka u Flander, kde padlo 720 000 mužů.....

Zajímavosti k filmu

• V několika scénách z židovského ghetta se objevují plakáty a nápisy v jazyce esperanto, který Chaplin použil zřejmě proto, aby nemusel svůj příběh zasazovat do žádného konkrétního jazykového prostředí.
• Film dále skrytě, ale přesto zjevně paroduje aspekty Třetí říše, včetně spojenectví Německa (Tomanie) a Itálie (Bakterie) v jejímž čele stojí ve filmu Benzino Napaloni, nápadně připomínající svůj předobraz, zaujímá charakteristické pózy známé z fotografií a filmových záběrů a hovoří s italským přízvukem. Ve filmu se objeví v souvislosti s plánovanou invazí do sousedního státu Osterlich (anšlus Rakouska)
• Ministrem války Tomanie je Herring (Hermann Göring), což v angličtině zároveň znamená "sleď", ministrem propagandy je Garbitsch (Goebbels), což je výslovností totožné s anglickým slovem "garbage" znamenajícím "smetí", používáném i přeneseně ve významu "plky".
• V několik scénách začne diktátor Hynkel v rozčilení mluvit jiným jazykem, který připomíná němčinu a paroduje tak Hitlerovy emotivní projevy.
• Ve filmu předváděný antisemitismus a represe vůdči židovskému obyvatelstvu nejsou nikde vysvětleny ani zdůvodněny, stavíc tak celou protižidovskou mašinerii do pozice absolutně bezdůvodného rozmaru. Represe jsou dokonce na čas odvolány, když diktátor potřebuje finanční půjčku od Epsteina, bohatého žida, ale represe se v plné síle vracejí v okamžiku, kdy je půjčka zamítnuta.
• Výjimkou je krátká scénka, v níž se Hynkel společně se svým ministrem propagandy zasnívají nad budoucností své vlasti zbavené židů, po nichž bude následovat i likvidace brunetů, až v Tomanii zbude pouze čistě arijský lid složený z modrookých blonďáků, kteří budou svého vůdce uctívat téměř jako boha. Oba přitom zcela ignorují fakt, že oni sami jsou bruneti (podobně jako ideální obraz árijce nesplňoval ani sám Hitler), což však v důsledku jenom dojem nesmyslnosti pouze prohlubuje.
•  Adolf Hitler dostal údajně po zhlédnutí filmu záchvat vzteku, což Chaplin považoval za životní úspěch. 

Upoutávka k filmu

V závěru se podíváme na jednu velice známou scénu, která film proslavila a mnozí ji znají, i když film samotný neviděli. Podívejte se na závěrečný monolog Charlese Chaplina samozřejmě s českými titulky.

Psali jsme:Neuvěřitelné střelecké triky aneb jak si užít trochu zábavy s brokovnicí