Ještě dnes můžeme v lesích nalézt skrýše s bednami, které tu kdysi za 2. světové války nebo těsně po ní ukryli sudetští Němci. Jednalo se o německé obyvatelstvo, žijící už od středověku na našem pohraničním území, později v 19. století označovaném zjednodušeně jako Sudety. Pojďme se nyní podívat na jejich osudy za války a po ní včetně důvodu ukrývání svých cenností do lesních skrýší.

Na konci 30. let tito Němci zahájili rozsáhlé protesty a masový odpor, kterého využilo nacistické Německo k propagaci vlastní politiky rozšiřování svého území a svolání konference do Mnichova, známého pro Čechy nechvalně proslulou Mnichovskou dohodou. Tehdy byly Sudety připojeny k Německé říši, sudetští Němci se stali občany Říše a museli narukovat do Wehrmachtu.

Foto: Sudetští Němci vítají německá vojska v Žatci

Psali jsme:Himmlerova dýka SS pro vyvolené je dodnes mezi sběrateli velmi ceněným artiklem

Již bývalí čeští Němci přivítali tuto úpravu hranic, viděnou v Praze jako krutou daň za zachování míru, s nadšením. Sudetští Němci za války povětšinou sloužili v německé armádě (Wehrmachtu), jen zanedbatelná část se stala aktivními odpůrci nacismu.

S koncem války byli téměř bez výjimek sudetští Němci odsunuti, majetek byl zabavován a mnoho jich vysídlení do Německa a Rakouska nepřežilo (Dnes je mimochodem vysídlení těchto obyvatel tématem mnoha diskusí, protože ne všichni Sudetští Němci se ztotožňovali s nacistickou ideologií a nebyli v NSDAP.).

Každopádně právě poválečný divoký odsun sudetských Němců spojený s jejich okrádáním způsobil to, že si Sudeťáci své nejcennější věci ukrývali do lesních skrýší s tím, že se pro ně v budoucnu, až se situace uklidní, vrátí.

Foto: Plechová bedýnka s velmi cenným obsahem

Psali jsme:Šílený doktor u britských parašutistů

Foto: Obsah plechové bedýnky po očištění

Někteří se opravdu po letech vrátili a své osobní věci si sami původní majitelé (nebo jejich potomci) vyzvedli. Spousta skrýší však zůstala nevyzvednutých, a proto i dnes můžeme na některý ten "sudetský poklad" narazit.

Některé skrýše jsou jen narychlo vyhloubené díry, do kterých pak byly vhozeny předměty zabalené pouze do pytloviny nebo skleněných lahví. Jinde se zas jednalo o důmyslné úkryty včetně přítomnosti značek pro jejich opětovné nalezení, kam se ukládaly většinou kovové bedny, sudy a další nádoby se zajištěním proti vzniknutí vzduchu a vlhka. Obsah těchto schránek je pak ve velmi zachovalém stavu i po více jak 70 letech.

Foto: Kovová bedýnka s různorodým obsahem

Foto: Bedýnka obsahovala hodinky, mince, dokumenty, válečné odznaky, vyznamenání apod.

Foto: Německá vyznamenání

Sudetští Němci ukrývali všelijaké cennosti. Většinou se jednalo o peníze, šperky, hodinky, osobní předměty, nádobí, nářadí apod. Cennost pokladu samozřejmě závisela na movitosti jejich majitelů.

Foto: Horní víko nerezové bedny ze Sudet - adrenalin je na maximu

Foto: Bedna po vytažení na povrch

Foto: Obsah bedny byl díky minimální přístupnosti vlhka a vzduchu ve vynikající kondici

V systému ukrývání sudetských pokladů byste po čase určitě našli jistý algoritmus, který samozřejmě vychází z tehdejších možností a logiky samotné. Při případném nálezu takovýchto věcí bych vás chtěl upozornit, že se jedná často o osobní věcí konkrétních lidí, jejichž potomci s velkou pravděpodobností žijí dodnes a pokud to situace jen trochu umožňuje, určitě se pokuste dohledat tyto příbuzné a jejich majetek jim odevzdat. 

Foto: Tento sudetský poklad obsahoval petrolejky a nádobí

Foto: Poklad po očištění

Při hledání v Sudetech se mějte na pozoru také před vojenskými skrýšemi, které zde zanechal ke konci války Wehrmacht nebo Werwolf. Tyto skrýše jsou téměř vždy pečlivě zabezpečeny proti vyzvednutí. Jedná se například o lanko připevněné šroubem ke dnu bedny, které vede k 3kg náloži uložené do země pod dřevěnou podlážku, na které bedna stojí.

Proti otevření jsou tyto bedny často chráněny ručním granátem vz.39 s dřevěnou rukojetí, který byl uložen na dno pod ostatní materiál. Víčko rukojeti bylo sejmuté, provázek třecího roznětu vytažen a napojen na lano, které bylo připevněné k víku bedny šroubkem a maticí. Většinou šlo o  vojenské transportní bedny o výšce 50cm, šířce 60cm a délce 100 nebo 120cm. Okraje měly obložené gumou a zevnitř i zvenku byly natřené německou khaki barvou. Plech, ze kterého byly vyrobeny, byl velmi kvalitní, protože i při volném uložení v zemi téměř nerezavěl. Sabotážní soupravy uložené uvnitř jsou v bezvadném stavu i po více jak 70 letech a jsou stále plně akceschopné.

U nálezů větších beden ihned kontaktujte pyrotechniky, neboť by se vám mohl pokus o vytažení stát osudným.

Foto: Nález nádobí před očištěním

Foto: Porcelán, sklenky a příbory po očištění