Asi 80 km severně od Amsterdamu, v hluboké mrazivé zimě roku 1795, kotvila mocná holandská flotila. Nacházela se na Zuiderzee, obrovském mělkém chráněném kotvišti, kolem kterého stojí přístavní město Den Helder. Boky řadových lodí se ježily těžkými námořními kanóny.

Byl konec ledna a v přístavním městě někteří přísahali, že takovou zimu už dlouho nezažili. Po nocích si lidé v hostincích a veřejných domech vyprávěli příběhy; cestující, místní obyvatelé, vojáci, rybáři, tesaři, obchodníci. Někteří vyprávěli o Americe, o bujných lesích, velkých otevřených pláních, horách a mohutných řekách. Muži z velrybářských lodí, kteří se odvážili do hluboké ledové země na dalekém severu, vyprávěli o neustálé zimě, o zamrzlých pustinách a útesech a věžích zamrzlého moře velkých jako mraky.

Vyprávělo se samozřejmě také mnoho válečných příběhů. Muži s jizvami vyprávěli o bitvách a ztroskotáních, vítězstvích i porážkách, velkých vůdcích i nenáviděných nepřátelích. Vyprávělo se o hrdinství i zbabělosti, o čestných úmrtích i zázračných útěcích. 

Psali jsme:Kyjev padl zásluhou gigantické obkličovací operace

Foto: Dobytí nizozemského loďstva 21. ledna 1795, Charles Mozin (1836) | Wikimedia Commons / Public domain

Tu noc, jak bylo všeobecně známo, se k městu blížila francouzská armáda. Teprve před několika dny byla vyhlášena nezávislost a vůdci staré republiky byli svrženi. Sedm samosprávných provincií vyhlásilo nezávislost a volné spojenectví; Den Helder byl nyní součástí nově vyhlášené Batavské republiky.

Veřejnost byla nadšená a příchod vojáků z nové revoluční Francouzské republiky byl široce vítán. Hodně se mluvilo o Francii a o všem, čeho tam bylo v posledních letech dosaženo. Revoluce byla skutečná, monarchie prchaly a vyhrávaly se bitvy na moři i na souši. Předpovídala se zářná budoucnost bez jha starých vůdců a staré politiky. Byla téměř půlnoc, když první francouzský jezdecký oddíl dorazil a uháněl směrem k přístavu. Lidé opouštěli hostince a veřejné domy, povzbuzovali je a ukazovali směrem k Zuiderzee. Tam kotvila flotila.

Kapitán husarů na břehu sesedl. Zprávy byly pravdivé. V ostrém světle měsíce a hvězd viděl lodě zakotvené v zátoce, ale nedíval se přes vodu. Díval se přes velkou plochu šedého ledu. Zuiderzee, mělká, napájená sladkou vodou, zamrzla. Flotila v zátoce byla uvězněná v ledu a zcela v pasti.

Psali jsme:Sovětské kolosy Kliment Vorošilov – těžké tanky KV-1 a KV-2 si u Němců vybudovaly respekt

Vrchním velitelem byl brigádní generál De Winter, který dal kapitánovi rozkaz, aby rychle odjel do Den Helderu a zjistil, zda se z této situace dá získat nějaká výhoda. Kapitán měl předat zprávy De Winterovi, který ho měl následovat, pokud by byla nutná jeho přítomnost. Kapitán měl téměř dva tisíce mužů, tisíc koní a tisíc pěších. Byla mu neuvěřitelná zima a v hlavě se mu rodil odvážný plán.

Seznámil se se starým námořníkem, který celý den pracně zkoumal tloušťku ledu. Tento muž kapitána ujistil, že Zuiderzee je zamrzlá i daleko od břehu. Flotila staré Nizozemské republiky musela stát na místě už několik dní, řekl, ale až do včerejška byla její přítomnost před městem skryta mlhou a sněhem. Vrstvy sněhu zmrzly a zesílily led, který byl nyní mnoho stop hluboký. "Kolik lodí?" zeptal se kapitán. Když dostal odpověď, rozhodl se. Tohle byla příliš dobrá příležitost, než aby ji propásl. Generálu de Winterovi byly odeslány zprávy a vojáci dostali rozkazy.

Měli zabalit kopyta koní do látky, aby ztlumili zvuk, který vydávají, a minimalizovali možnost, že těžká kopyta a ocelové podkovy led rozbijí. Měli se přibližovat pomalu a opatrně a měli být potichu. Měli naslouchat praskání ledu a být připraveni se v případě potřeby spořádaně stáhnout. Na led se ve vší tichosti vplížili jezdci a pěšáci.

V ledu uvízlo osmdesát pět válečných lodí a dvacet obchodních plavidel. Flotila představovala většinu námořní síly svržené Nizozemské republiky, a pokud by led vydržel, její zajetí by bylo pro Francouze mocnou kořistí. Jak opatrně postupovali po ledu a s napjatýma ušima dávali pozor na skřípavé zvuky, které by předznamenaly katastrofu, byli si stále jistější. Led vydrží. Nabrali rychlost. Z noci se vynořila temná masa nejbližších lodí.

Mezi flotilou se mihlo několik světel a kapitán zastavil své muže krátce předtím, než dorazili k odlehlým plavidlům. Co nejtišeji poslal muže pěšky mezi vzpínající se dřevěné boky velkých lodí. Jeho mužům trvalo hodinu, než prozkoumali situaci a identifikovali velitelské plavidlo. Jednalo se o velkou 86dělovou loď, která se nacházela poblíž francouzských pozic. Kapitán vydal rozkazy rychle a tiše.

Vyslal zpět oddíl jezdců s rozkazem projet po břehu Zuiderzee a přesně zjistit, jak daleko sahá led. Pak sesedl z koně a s velkou částí své pěchoty obešel velitelskou loď. Nesli lana a záchytné háky. Kapitán přikázal svým mužům, aby si připravili pušky, a pak vyhodili lana do výšky.

Dopad háků na brlení a palubu probudil strážného, který podřimoval na svém stanovišti. Než se probudil natolik, aby stačil vykřiknout, kapitán a stovka mužů se dostali na palubu. Strážný zavolal a rozběhl se k velkému zvonu, chtěl vyhlásit poplach, ale uklouzl na ledové palubě. Ozval se dusot nohou a on zjistil, že hledí do hlavně pušky. "Ticho!" zasyčel francouzský voják.

Když admirála vyburcovali z lůžka a představili se mu na palubě, věděl, že nemá naději na odpor. Rozhovor, který vedl s mladým francouzským kapitánem, byl zdvořilý. Za rozbřesku dorazí další francouzské jednotky a s nimi i generál de Winter. Kapitán požádal admirála, aby do té doby počkal; De Winter byl nyní pánem nizozemské flotily. Admirál neměl jinou možnost než vydat rozkaz, že flotila byla obsazena a nesmí klást žádný odpor.

Když De Winter ráno dorazil, byla celá flotila zajištěna a prozkoumána. Kapitán byl na místě povýšen a admirál i jeho posádky přísahali věrnost Francouzské republice. Byla získána velká kořist, aniž by byla prolita kapka krve a padl jediný výstřel, což je jediná taková událost, která kdy byla ve vojenské historii zaznamenána: kavalerie se zmocnila mocné flotily válečných lodí.

Zdroj: warhistoryonline