Během studené války vznikly jedny z nejpůsobivějších, často až bizarních konstrukcí, včetně největších a nejtěžších tanků. Jejich úkolem bylo prorážet nepřátelské obranné linie a ničit opevnění. Mezi těžkými tanky této éry budil asi největší respekt pozoruhodný tank s názvem Objekt 279 vyvinutý v SSSR. Ačkoli se toto 66tunové vozidlo s bizarním tvarem korby a čtyřmi sadami pásů nikdy nedostalo do sériové výroby, jeho prototyp je dnes v Rusku opět v provozuschopném stavu.

Níže prezentované video z tankového muzea Kubinka u Moskvy ukazuje, že práce na navrácení Objektu 279 do provozuschopného stavu proběhly úspěšně. Podrobnosti o restaurátorských pracích včetně informace, jak dlouho tyto trvaly, nejsou známé, avšak opravy se zjevně týkaly motoru, pojezdového ústrojí a korby včetně věže, které byly částečně natřeny červeným základním nátěrem před pravděpodobným kompletním novým lakováním. Většina zdrojů uvádí, že se jedná o jediný dochovaný unikát tanku Objekt 279.

Video: Níže prezentované video z tankového muzea Kubinka u Moskvy ukazuje, že práce na navrácení Objektu 279 do provozuschopného stavu byly úspěšné. / YouTube

Psali jsme:Řecká armáda úspěšně otestovala český raketomet RM-70 Vampire z Excalibur Army

Objekt 279 byl logickým pokračováním úspěšné řady těžkých tanků Josef Stalin (IS), které Sovětský svaz vyvinul během druhé světové války. Ty vyvrcholily před koncem války modelem IS-3. Práce na zdokonalování této konstrukce pak pokračovaly i v poválečném období a vyústily v model T-10, který byl přijat do výzbroje v roce 1953. T-10 vážil přibližně 57 tun a byl osazen kanonem ráže 122 mm, který měl být schopný ničit tanky jako byl tehdejší americký těžký tank M103 či britský Conqueror.

Objekt 279, jehož vývoj začal v Leningradském Kirovově závodě v roce 1957, měl pak ještě údernější hlavní výzbroj v podobě 130mm kanónu M-65 s drážkovanou hlavní. Do tanku se pak vešlo celkem 24 nábojů do tohoto kanonu. Poloautomatický nabíjecí systém zajišťoval rychlost střelby pět až sedm ran za minutu. Zbraň byla vybavena stabilizačním systémem pro přesnou střelbu za pohybu a byla spojena s optickým dálkoměrem, automatickým naváděcím systémem a nočním zaměřovačem obsahujícím infračervený reflektor. Tyto funkce byly na dané období velmi moderní. Vedle hlavního kanonu se nacházel také koaxiální 14,5mm těžký kulomet.

Kromě hlavní zbraně, která měla zajistit dominanci na bojišti, byl radikální i celkový design tanku. Těžké tanky byly tradičně těžkopádná vozidla, která se nejlépe hodila do rovinatého terénu, kde poskytovala palebnou podporu středním tankům na velké vzdálenosti. Objekt 279 byl však optimalizován pro rychlejší pohyb po nerovném terénu, čemuž napomáhaly čtyři sady pásů, víceméně rovnoměrně rozmístěné pod korbou a kombinované tak, aby fungovaly po dvojicích na každé straně. Samotné pásy byly namontovány na podélných dutých nosnících, které rovněž obsahovaly palivo pro motor. Čtyři pásy efektivně rozložily celkovou hmotnost tanku, což ve výsledku umožňovalo sovětskému vozidlu pohybovat se téměř bez potíží po měkkém či bažinatém terénu. Tank prý rovněž údajně dokázal překonat řadu protitankových překážek, včetně "českých ježků" resp. rozsocháčů.

Foto: Objekt 279 v tankovém muzeu v Kubince | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Kettenkraftrad - speciální německá druhoválečná pásová motorka s neuvěřitelnou průchodivostí terénem

Objekt 279 poháněný šestnáctiválcovým dieselovým motorem o výkonu 1000 koní dosahoval maximální rychlosti 54 km/h a dojezd na jedno natankování činil 300 km. Pro srovnání: T-10 měl rychlost 42 mil za hodinu a operační dosah 240 km.

Objekt 279 byl dobře chráněn, maximální tloušťka pancíře činila přibližně 317 mm, zatímco u T-10 to bylo maximálně 271 mm. Celkově byla konstrukce pancíře revolučnější, tvořená uspořádáním celolitinových struktur, z nichž mnohé měly sklon pro dodatečnou ochranu, aby pomáhaly odrážet protipancéřovou munici. Mimo tyto pancéřové struktury byl kolem korby tanku umístěn další eliptický štít, určený k předčasné iniciaci kumulativních protitankových střel (HEAT), které primárně nespoléhají na kinetickou sílu. Věž tanku byla rovněž celoplášťová s ochranným štítem proti HEAT.

Netradičnímu tvar korby měl také zajistit mnohem menší pravděpodobnost, že se tank při jaderném výbuchu převrátí. Protože se předpokládalo, že bude bojovat na jaderném bojišti, byla posádka vybavena i systémy jaderné, biologické a chemické ochrany (NBC). Posádku tanku tvořily čtyři osoby - velitel, střelec, nabíječ (ti byli ve věži) a řidič, který byl v přední části korby.

Prototyp tanku Objekt 279 byl k dispozici v roce 1959. Od počátku 60. let však Sovětský svaz začal stahovat své těžké tanky do zálohy nebo je zcela vyřazovat z provozu a místo toho se stále více spoléhal na obratnější a rychlejší střední tanky, jako byly T-54/55 a T-62 či hlavní bitevní tanky jako byl T-64, který je mimochodem dodnes ve službě. Hlavní bitevní tanky, které nabízely vyváženou palebnou sílu, ochranu a mobilitu, pak měly stát v čele revidované podoby rychleji se pohybujících jednotek s kombinovanou výzbrojí, kde tanky doprovázela pěchota v obrněných transportérech s podporou raket a řízených střel. Těžké tanky tak koncepčně zastaraly.

Ukončení projektu Objekt 279 napomohly svým způsobem také řízené střely. Sovětský vůdce Nikita Chruščov, který byl velkým fanouškem řízených zbraní, žádal koncem 50. let pro tanky řízené střely, jejichž účinnost se měla přinejmenším vyrovnat palebné síle kanónů, avšak střely by byly přesnější, lehčí a mobilnější.

Sen o raketovém tanku se však nikdy pořádně nerozběhl, bránily mu v tom primitivní protitankové řízené střely, které byly v té době k dispozici. Přesto Chruščov podepsal těžkým tanku rozsudek smrti, když stanovil, že žádný nový tank, který by měl být zařazen do sovětského inventáře, nesmí přesáhnout hmotnost 41 tun. Cílem tohoto rozhodnutí byla nejen levnější výroba, ale také schopnost tanků překonávat silnice a mosty, na které by narazily při obrněném tažení střední Evropou.

Celkově se tak vyrobily pouze 3 prototypy vozidla Objekt 279. Existuje teorie, že i kdyby sovětské vedení tehdy  i nadále podporovalo vývoj těžkých tanků, bylo by možné, že problémy, které se vyskytly v počátcích vývoje stroje Objekt 279, by se stejně později ukázaly jako nepřekonatelné. Prototyp údajně trpěl horší manévrovatelností a byl příliš složitý, což by ztěžovalo opravy v terénu. Tank měl problémy především s pojezdovým ústrojím.

Není jasné, proč bylo po letech vybráno k navrácení do provozuschopného stavu právě toto vozidlo, avšak výsledkem je pojízdný jedinečný kus techniky z období studené války. Vzhledem k pravděpodobně bezkonkurenční sbírce obrněných vozidel v Kubince lze doufat, že se tímto způsobem časem podaří oživit i další vzácné tanky.

Zdroj: thedrive.com