Na východě Evropy se tradice vikingských nájezdů udržela až překvapivě dlouho. Místo Vikingů se však jednalo o Uškujniki, kteří byli v raném ruském státě svobodným lidem, obývajícím velké části severních oblastí Ruska a Novgorodu.

Foto: Uškujniki: svobodný lid ze severních oblastí Ruska a Novgorodu | Wikimedia Commons / Public domain

Právě Novgorod byl ze všech měst středověkého Ruska jedním z nejbohatších, v neposlední řadě kvůli svému "polodemokratickému" systému vlády. Je možné, že nedostatek silné centrální autority způsobil vzestup nezávislé společnosti svobodných pirátů. Ti byli přímými potomky Vikingů, a to jak z hlediska jejich etnicity, tak z hlediska jejich metod. Nájezdníci pracovali v malých, dobře vyzbrojených a velmi dobře vycvičených vojenských skupinách - družinách. Ty mohly čítat několik tisíc mužů, a těšily se podpoře vlivných bojarských rodin z Novgorodu.

Psali jsme:Německá okupace neutrální Belgie v letech 1914 až 1918 a válečné zločiny Němců

Je známo, že Novgoroďané se účastnili tažení proti Konstantinopoli v 10. století a o století později začali Uškujnici útočit na Volžské Bulharsko, Litvu a Skandinávii. Nejenže kradli kožešiny, ale ovládali i řeky podél Kamy a Volhy a útočili nahoru a dolů podél důležitých obchodních stanic. Některé z jejich nájezdů byly dostatečně silné, aby překonaly celá města, jak vidíme z dobytí Kokšarova v roce 1181. Během slavného tažení v roce 1360 vypluli Uškujnici z Novgorodu a pomocí lodí se dostali až k Volze. Pod velením bojara Anfala Nikitina dobyli Žukotin, obchodní stanici Volžských Bulharů. Chán Zlaté hordy, který Žukotinu vládl, byl pobouřen a nařídil moskevskému princi Dimitriji Konstantinoviči (1323-1383), aby lupiče dopadl a přivedl k soudu. Trestná výprava ale selhala. Některým z místních knížat se však podařilo zajmout několik nájezdníků v Kostromě a poslat je Zlaté hordě na popravu. Kostroma ale měla svého zapojení brzy litovat, leč nepředbíhejme.

V roce 1363 se piráti poprvé vydali na tažení podél řeky Ob v západní Sibiři. O tři roky později, aniž by se poradili se svými nadřízenými v Novgorodu, přišli do Nižního Novgorodu a pomstili se za Dimitrijovu trestnou výpravu tím, že tam pobili arménské a tatarské obchodníky. Masakr vyvolal diplomatický spor, ve kterém Dimitrij požadoval omluvu od Novgorodské republiky. V roce 1371 Uškujnici vyplenili Jaroslavl, Kostromu a další města na horním toku Volhy. O tři roky později vyplenili oblast Vjašky s více než devadesáti loděmi. V roce 1375 porazilo 1 000 pirátů kostromské milice čítající 5 000 mužů. Vzali všechny cennosti města a vypálili město do základů, vzali ženy a děti a prodal je do otroctví. Zkáza byla tak vážná, že Kostroma byla nově postavena na jiném místě. Po Kostromě vyplenili Nižnij Novgorod a po Volze se plavili do Astrachaně, kde je však zničila tatarská armáda.

V roce 1391 se Uškujnici vzpamatovali a cítili se dostatečně silní, aby pokračovali ve své činnosti. V tomto období byli mezi jejich patrony také velký litevský princ Gleb Narymunt a starodubský kníže Patrikas. V roce 1391 vyplenili Žukotin a Kazaň, jako žoldáci se účastnili některých slavných bitev. S růstem moci moskevského velkovévodství vzrostl tlak na Novgorodskou republiku do takové míry, že v prvních desetiletích 15. století byla nucena potlačit pirátské výpravy Uškuniků. Roku 1489 je Ivan III. trvale rozpustil. Zbývající družiny se rozprchly a nakonec upadly do zapomnění.

Zdroj: britannica

Psali jsme:Písek a Krev: Seskočili sovětští výsadkáři v Afghánistánu?