Albert Kesselring prožil mimořádně pozoruhodnou kariéru. Jako zkušený německý velitel byl svými obdivovateli během druhé světové války s oblibou přezdíván jako „usměvavý Albert“. Velení měl v armádě i v letectvu, podílel se na diplomacii a politické správě a působil téměř na všech válčištích v Evropě a ve Středomoří.

Kesselring se narodil v roce 1885 a do bavorské armády vstoupil v roce 1904. Na rozdíl od mnoha německých důstojníků neměl kariérní výhodu, kterou by přinášela vojenská kariéra jeho otce. Místo toho se jeho postupný vzestup v hodnostech zakládal čistě na schopnostech a ochotě učit se. Během první světové války sloužil Kesselring nejprve u dělostřeleckého pluku a poté jako štábní důstojník. V této roli se rychle zdokonalil a získal neocenitelné zkušenosti. Nadále postupoval v hodnostech a rozvíjel své nadání pro administrativu a logistiku. Po skončení války v armádě zůstal. Podílel se na tajném vyzbrojování Německa a prosazoval potřebu zřízení generálního štábu.

Foto: Maršál Kesselring ve svém štábním autě v Itálii v roce 1944 | Bundesarchiv, Bild 101I-316-1195-20 / Demmer / CC-BY-SA 3.0

Psali jsme:Tálibán - odkud se vzal?

V roce 1933 byl Kesselring proti své vůli převelen k nově založené Luftwaffe. I tam však velmi dobře využil svých schopností k zajištění hladkého a přitom rychlého růstu této zbraně a rozvoje její efektivní organizace. V červnu 1938 byl jmenován náčelníkem generálního štábu Luftwaffe. Po střetech se státním tajemníkem pro letectví ovšem Kesselring požádal o přeložení a bylo mu vyhověno. Byl povýšen na generála velícího letecké flotile (Luftflotte). V září roku 1939 vypukla dlouho očekávaná druhá světová válka. Kesselringova Luftflotte vedla letecké boje v Polsku a generál navštěvoval letiště, povzbuzoval své letce a oceňoval jejich výkony po návratu z jednotlivých misí.

Byl rovněž pověřen vedením prací na německé protivzdušné obraně. Dohlížel současně na své jednotky během tzv. podivné války proti západním spojencům a následně v krátké a velmi intenzívní bitvě o Francii. V červenci byl povýšen na polního maršála. V této hodnosti pak velel své Luftflotte během bitvy o Británii v rámci příprav na invazi. Nezřídka přitom zpochybňoval i přímo napadal rozkazy svých nadřízených z německého vrchního velení, s nimiž nesouhlasil. Když dostal nesplnitelný úkol, odeslal jednoznačnou zpětnou vazbu. Pokud ale nebyl vyslyšen, bez dalšího přijal všechna nezbytná opatření, aby byl rozkaz splněn.

V roce 1941 byl Kesselring v rámci příprav na operaci Barbarossa – invazi do Sovětského svazu – se svou Luftflotte přesunut na východ. Opět měl problémy se svými nadřízenými, zejména s říšským maršálem a velitelem Luftwaffe Hermannem Göringem, který již dávno ztratil kontakt s realitou. Kesselringova Luftflotte přesto dosáhla proti sovětskému letectvu pozoruhodných úspěchů. V listopadu, kdy se východní fronta zastavila v podzimním ruském bahně, byl Kesselring přesunut do Itálie. Zde se ujal funkce vrchního velitele Jih, který dohlížel na německé operace ve Středomoří, na Balkáně a v severní Africe. Měl za úkol kompenzovat italskou neefektivitu a řídit křehké vztahy mezi německými a italskými silami.

Jeho nejbližším zájmem bylo porazit britské královské námořnictvo a zajistit zásobovací linie ve Středomoří. Bylo mu jasné, že bez obsazení ostrova Malty je takový vytčený úkol nesplnitelný. Spolu s dalšími veliteli v regionu plánoval leteckou invazi na ostrov, ale Hitler ji na poslední chvíli zrušil. V listopadu 1942 získali spojenci v severní Africe navrch. Byla to rána pro Italy, jejichž kolonie a armády byly v ohrožení. Kesselring přešel k zajištění obranné linie a čekal na posily. Pod Rommelovým velením dosáhli Němci a Italové proti Spojencům několika úspěchů, ale Rommel byl pro Kesselringa problém. Často ignoroval jeho rozkazy. Příchod amerických sil následně zajistil spojencům v severní Africe vítězství. Před Kesselringem vyvstaly nové úkoly – obrana jižní Evropy před neodvratnou spojeneckou invazí.

Psali jsme:Operace Wasserjungfer a ukrývání nacistických pokladů na území České republiky

Sicílie byla pro spojence zřejmým odrazovým můstkem z Afriky do Evropy. Kesselring se snažil připravit na obranu ostrova, ale neshody mezi italskými a německými důstojníky vytvořily situaci, v níž velitelé vydávali vojákům protichůdné rozkazy. Navzdory Kesselringově snaze o posílení ostrova padl velmi rychle, zejména díky neortodoxnímu přístupu amerického generála Pattona, do rukou spojenců, kteří byli následně připraveni vtrhnout do pevninské Itálie. Italská vláda zaváhala ve svém spojenectví s Německem a Kesselring se stal stejně tak diplomatem jako vojákem a snažil se spojenectví za každou cenu udržet.

Katastrofu se mu ale nepodařilo odvrátit. Italové svrhli Mussoliniho a přešli na stranu spojenců. Američané a Britové vtrhli do Itálie a začali postupovat na sever. Kesselring z pozice vrchního velitele řídil ústupové operace. Mussolini byl zachráněn při odvážné výsadkové operaci speciálních sil SS pod velením Otto Skorzenyho a byla ustavena alternativní proněmecká vláda. Kesselringova vojska donutila spojence svádět těžké boje o každou píď Itálie. Přesto byla početní i materiální převaha spojenců jednoznačná a o výsledku zkušený velitel, jímž Kesselring byl, nemohl pochybovat.

V březnu 1945 byl jmenován vrchním velitelem Západ. V této funkci dohlížel na pokusy zastavit spojenecký postup z Francie do Německa. Byla to ještě zoufalejší pozice než v Itálii. Kesselring se zmítal mezi vírou v Hitlerova optimistická hodnocení a realitou zpráv z terénu a střetával se s rozčarovanými podřízenými. Naposledy byl tímto během války pověřen nesplnitelným úkolem. Dělal, co mohl, ale Německo se hroutilo. Na konci dubna ho zastihla zpráva, která ho zcela určitě nepřekvapila. Hitler byl mrtev. Válka se chýlila ke konci.

V roce 1947 byl Kesselring souzen za válečné zločiny; v pozici vrchního velitele ve Středomoří i na západní frontě jednoduše a jednoznačně nesl odpovědnost za zločiny svých podřízených, i kdyby s nimi nebyl souhlasil – a dokonce i kdyby o nich nebyl věděl. Byl shledán vinným, ačkoli jeho obhájci tvrdili, že nese vinu za činy jiných. Rozsudek smrti mu byl změněn na doživotí, ale v roce 1952 byl kvůli zhoršujícímu se stavu srdce propuštěn. Zemřel v roce 1960. Měl za sebou mimořádnou kariéru, v níž čelil značným výzvám bez ohledu na nepřízeň osudu. Byl nadaným vojevůdcem, ale sloužil obludnému a osudově chybnému režimu.

Zdroj: warhistoryonline.com