Koncem 2. světové války vzniklo pro příslušníky Volkssturmu, německé lidové domobrany, množství pozoruhodných zbraní. Některé se zapojily do bojů, jiné zůstaly pouze v podobě prototypů. Velmi zajímavou zbraní pak byla útočná puška Grossfuss Sturmgewehr konstruktéra Kurta Horna, jenž byla soupeřem pušky Volkssturmgewehr VG-45 konstruktéra Gustloffa.

Horn tehdy pracoval ve společnosti Grossfuss (Metall und Lackwarenfabrik Johannes Großfuß), která byla známá svou výrobou dnes již legendárních kulometů MG-42. Dle zadání německé armády z konce roku 1944, zbraň používala zásobník z útočné pušky MKb-42 (H) od společnosti Heanel – později byla z této zbraně vyvinuta MP-43 (MP-44/StG-44). Z této zbraně byla použita rovněž hlaveň.

Foto: Pozdní válečný německý prototyp pojmenovaný Grossfuss Sturmgewehr (nebo Horn StG) | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Legendární ruský druhoválečný samopal PPŠ-41 Špagin

Puška vážila zhruba čtyři kilogramy a rychlost palby činila 500 ran za minutu. Nutno podotknout, že cílem zadání bylo vytvořit výrobně nenáročnou pušku, která měla být primárně levná a měla obsahovat co nejméně částí. Náboje Kurz 7,92×33 mm, které puška střílela, byly výrazně silnější než pistolové protějšky používané v samopalech, musel být tedy adekvátně zesílen celý vnitřní mechanismus, což však neúměrně zvýšilo hmotnost pušky. Kurt Horn tedy přišel s inovativním řešením, kdy použil plynový zpožděný zpětný ráz (Gasdruckverschluss). Myšlenka byla poměrně jednoduchá: část plynů unikajících z komory byla přesměrována opačným směrem a zpomalila tak zpětný ráz.

Foto: Jednotlivé díly zbraně Grossfuss Sturmgewehr | gunsfandom

V závěrečné fázi války bylo devět kusů prototypů pušky Grossfuss Sturmgewehr ukořistěno Rudou armádou. Pět z nich bylo nalezeno na testovacím polygonu v Kummersdorfu. Tyto zbraně pak dostaly v sovětských dokumentech, které je analyzovaly, název “Avtomat Horn”. Sovětům se rovněž podařilo získat projektovou dokumentaci a především samotného konstruktéra. Horn strávil většinu času v SSSR v továrně číslo 74, později známé jako Izmash, kde byli drženi další slavní němečtí konstruktéři zbraní, včetně Hugo Schmeissera atd.

Nutno zmínit, že jednotlivé prototypy vykazovaly mírné odlišnosti, což jasně ukazuje na experimentální povahu pušek včetně stále probíhajících konstrukčních úprav. Jedna z útočných pušek Grossfuss Sturmgewehr byla Sověty použita na střelnici, kde vystřílela zhruba 1 900 ran bez přerušení. Přesnost pušky pak byla srovnatelná s MP-43.

Psali jsme:Jedna z nejneobvyklejších zbraní 2. světové války - Karabina De Lisle

Bezprostředně po válce byl u některých sovětských prototypů použit princip otevírání závěru pomocí povýstřelových plynů, například u útočné pušky TKB-454 navržené německým konstruktérem Hermanem A. Korobovem z Tuly.

Zdroj: forgottenweapons.com