Pravděpodobně naprostá většina z nás si vybaví legendární scénu z filmového hitu Top Gun, kdy Tom Cruise, jakožto pilot Pete „Maverick“ Mitchell, provede velmi nízký přelet ve své F-14 Tomcat kolem velitelské věže, čímž tak trochu vytočí svého velitele. Scénu si můžete připomenout na prvním videu níže. Před několika dny se popsaná filmová scéna dostala opět do povědomí lidí, avšak kvůli chystanému pokračování Top Gunu to tentokrát nebylo. Velice podobná scéna se totiž odehrála v realitě, a to na konci ledna na letecké základně v San Diegu. 

Video: Legendární scéna z filmu Top Gun s nízkým průletem  / YouTube

V tomto případě však o moc veselý příběh nešlo. Za tímto kouskem stál (a také za něj byl náležitě „odměněn“) velící důstojník jedné z letek USMC, Lt. Col. Ralph Featherstone. V rámci posledního ceremoniálního letu odcházejících strojů F/A-18D právě tento důstojník seděl ve velitelském křesle letounu, který provedl daný manévr. Pilotem byl jeden z jeho podřízených a vzhledem k tomu, že došlo k narušení jak předem naplánovaného letového plánu, tak standardních operačních postupů,  byly z toho pro velitele jednotky vyvozeny patřičné důsledky. Námořní pěchota ho postavila mimo službu a následně ho uvolnila z pozice velitele jednotky, právě kvůli „chybnému“ rozhodnutí. 

Psali jsme:Švédské ozbrojené síly - drsný národ s krví Vikingů

Video: Nízký průlet letounu F/A-18D po vzoru scény z filmu Top Gun / YouTube

Featherstone později uvedl, že o úmyslu svého pilota nevěděl, jakožto jeho nadřízený je však za jeho chování zodpovědný a trest tak nakonec přijal s tím, že jde v praxi o ukončení kariéry. Celý incident se podařilo zachytit na video, které si můžete prohlédnout výše. Featherstone měl jakožto velitel jednotky následně dohlížet na přechod z končících F/A-18 na nové stíhací letouny F-35C Lightning II. 

Foto: Lt. Col. Ralph Featherstone | FB

Víceúčelový stíhací letoun F/A-18 Hornet (a všechny jeho varianty) se zapsal velmi tučným písmem do historie amerického vojenského letectví, a to od prvního uvedení do služby v roce 1983 až do svého vyřazení, které už několik let probíhá. Hornety se zúčastnily všech vojenských konfliktů od 80. let a několik desetiletí tvořily páteř amerického letectva.

Psali jsme:Co není povoleno vojákům izraelské armády

McDonnell Douglas (dnes Boeing) F/A-18 Hornet je víceúčelový stíhací letoun schopný provozu z letadlové lodi a za každého počasí, který je určen jak pro vzdušné souboje, tak i pozemní útoky. Navržen byl v průběhu 70. let 20. století pro potřeby amerického námořnictva a námořní pěchoty, ale do služby se dostal i v mnoha dalších zemích.

Foto: F/A-18 námořní pěchoty | Wikimedia Commons

Letoun vznikl dalším vývojem typu Northrop YF-17A. Po zařazení do služby měl nahradit stroje A-7 Corsair II sloužící v americkém námořnictvu a F-4 Phantom II námořní pěchoty. Původně se plánovaly 2 rozdílné verze: F-18 pro stíhací úkoly a A-18 pro bitevní úkoly, ale nakonec byly sloučeny do jednoho konstrukčního návrhu. To se odrazilo i v jeho neobvyklém označení F/A-18.

Poprvé se vznesl z letiště Lambert 18. listopadu 1978 s šéfpilotem MDD Jackem Kringsem. Od ledna 1979 se F-18 zapojil do testů v Námořním zkušebním leteckém středisku v Patuxent River a u později detašované zkušební letky VX-4. Během následujících letových zkoušek do 4. února 1981 zde bylo použito 9 strojů předcházejících sériové jednomístné F/A-18 a dvě cvičné TF-18A.

8. září 1980 se v důsledku roztržení rotoru nízkotlaké turbíny pravého motoru zřítil druhý dvoumístný Hornet, těsně po odletu z předvádění v britském Farnborough. Palubní kvalifikační zkoušky F-18 probíhaly na letadlové lodi USS America (CV-66) u pobřeží Virginie mezi 31. říjnem a 3. listopadem 1980.

Foto: F-18C Hornet nad Perským zálivem (1998) | Wikimedia Commons

První sériové stroje se začaly k námořnictvu dostávat v květnu 1980. První jednotkou, která dosáhla operační způsobilosti byla jednotka námořní pěchoty VMFA-314, která byla za operačně způsobilou vyhlášena 7. ledna 1983. Ukázalo se, že letadlo vyniká jak v stíhací tak v útočné roli, pro které byl navržen. K tomuto úspěchu dopomohl i radar AN/APG-65.

Po vyrobení 371 ks F/A-18 a 40 ks F/A-18B se výroba soustředila na produkci vylepšených verzí F/A-18C, které byly první verzí schopnou nést rakety AIM-120 AMRAAM a protizemních střel AGM-65 Maverick. Spolu s novými F/A-18C byly pořízeny i F/A-18D – dvoumístné verze, které měly nahradit stroje A-6 Intruder. Pozdější verze F/A-18D měly schopnost nasazení k nočním útokům. Hlavními nedostatky prvních verzí F/A-18 byl malý dolet. Vývoj zvětšené verze, která měla o 86 cm delší trup a 25% zvýšenou plochu křídel, začal na počátku 90. let 20. století. Byl označen jako F/A-18 Super Hornet (jednomístný) a F/A-18F Super Hornet (dvoumístný).