Kempeitai byla vojenská policie japonské císařské armády. V doslovném překladu název znamená pluk vojáků zákona. Standardně bychom tuto instituci možná měli tendenci označovat jako četnictvo – ve skutečnosti šlo o jeden z efektivních nástrojů japonského totalitního režimu. Příslušníci Kempeitai se dopouštěli válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

Foto: Poddůstojníci Kempeitai v roce 1935 | Wikimedia Commons / Public domain

V západních zemích je vojenská policie v povědomí veřejnosti spojována s udržováním pořádku mezi příslušníky mimo službu, například se zatýkáním opilých vojáků. Kempeitai ale měli mnohem zlověstnější úlohu, a to zejména během druhé světové války. Jednali bez soudního pověření a podezřelí byli při zatčení považováni automaticky a předem za viníky. Kempeitai se těšili téměř úplné autonomii a jejich služba, pokud ji tak můžeme nazvat, prakticky nepodléhala žádné kontrole.

Psali jsme:V bitvě o Kolín nad Rýnem došlo k legendárnímu "filmovému" střetu mezi Pantherem a Pershingem

Kempeitai přitom měla mnoho úkolů a široké pole působnosti, jež zahrnovalo i oblasti kontrarozvědky a kontrapropagandy. Někdy působili jako agenti japonské armády, kteří prohledávali okresy a rekvírovali zásoby. Jindy se jednalo o prohlídky, při nichž se hledali skuteční či domnělí zločinci a nepřátelé. Ale nejen to. Kempeitai se na okupovaných územích podílela dokonce na vyhledávání mladých žen, které byly využívány jako sexuální otrokyně v armádních nevěstincích – takzvané „ženy pro útěchu“.

Stejně jako německé gestapo a SS, i Kempeitai obecně vykonávala špinavou práci pro japonskou vládu s nadšením a horlivostí. Příslušníci byli odpovědní za ostrahu týlových oblastí, provoz zajateckých táborů a táborů nucených prací a provádění odvetných úderů. V posledním případě byly některé čtvrti záměrně vypáleny a jejich obyvatelé znásilněni a zavražděni. Obávaní Kempeitai také řídili speciální tábory – místa jako jednotka 731, kde se prováděly nejhrůznější lékařské a jiné experimenty na tisících amerických, čínských, evropských a korejských zajatců.

Personál Kempeitai tvořili japonští vojáci a nebylo neobvyklé, že vysoce postavení jedinci byli z organizace převeleni a dostali velení v terénu. Nechvalně proslulý generál Hideki Tódžó, který se stal japonským premiérem a náčelníkem japonského císařského generálního štábu, kdysi sloužil jako důstojník Kempeitai. Převelování příslušníků Kempeitai k armádním jednotkám přitom mohlo být jak trestem pro nějaký prohřešek bývalého policisty, tak nástrojem k prověření „politické spolehlivosti“ jednotky. Pokud se o nově příchozím vědělo, kde dříve sloužil, vojáci na něj zpravidla pohlíželi s nedůvěrou a obavami.

Jakmile se japonská armáda usadila v nějaké lokalitě, Kempeitai si našla místo, kde si zřídila velitelství. Z hlediska organizace tvořila oddíly o 65 mužích zvané buntai, které se dále dělily na pododdíly o 25 mužích zvané bunkentai. Existovaly tři obecné kategorie Kempeitai: uniformovaná policie neboli Kaimu han; správní úředníci neboli Haikin han; a konečně jednotky pro zvláštní úkoly neboli Tokumu han. Zdá se, že do těchto jednotek byli běžně rekrutováni zločinci, s důrazem na sadisty a sociopaty. Takoví muži nebyli hákliví a dalo se na ně spolehnout, že budou bít, mučit a znásilňovat s jistým nadšením, ba dokonce s potěšením.

Psali jsme:Mutterkreuz - nacistické vyznamenání pro matky plodící děti árijské rasy

Je třeba ovšem říci, že občas – ale opravdu vzácně – se v řadách Kempeitai našli i slušní muži. Nadporučík C. D. Smith, který byl patnáct let členem Šanghajské asociace licencovaných kormidelníků, a v aktivní službě amerického námořnictva sloužil přes dva roky v první světové válce a šest let ve druhé světové válce, byl dva roky a deset měsíců japonským válečným zajatcem. Po válce vzpomínal, že dva japonští překladatelé z angličtiny z řad vojenské policie protestovali, když byli svědky mučení a brutality. Jejich protesty se však nesetkaly s jakýmkoli ohlasem.

Říká se, že absolutní moc korumpuje absolutně. To jistě platí i pro některé důstojníky Kempeitai – muže jako generál Saburo Miura. Miura byl v letech 1939–1940 velitelem šanghajské oblasti a neomezené pravomoci Kempeitai využíval ve svůj prospěch. V Šanghaji existovala oblast, které se běžně říkalo „Badlands“, Japonci kontrolovaná oblast, kterou Kempeitai záměrně kultivovala jako neřestnou zónu.

Miura dostával peníze z opiových doupat, domů prostituce a dalších nekalých činností. Generál, chtivý dalších zisků, chtěl své zločinecké impérium rozšířit i do mezinárodní osady, ale před Pearl Harborem se mu to nepodařilo. Když korespondent New York Times Hallett Abend odhalil důkazy o Miourově korupci a předal je americkým úředníkům, japonského generála to rozzuřilo. V té době Abenda překvapili dva agenti a prohledali jeho byt, aby našli důkazy o protijaponských spisech. Maskovaní agenti donutili Abenda pokleknout a surově ho zbili. Novinář nakonec v zájmu vlastní bezpečnosti Šanghaj šťastně opustil. 

Kempeitai byla rozpuštěna po kapitulaci Japonska v roce 1945, kdy bylo jejím důstojníkům nařízeno rozptýlit se a zmizet. Přesto bylo mnoho jejích bývalých velitelů odsouzeno za válečné zločiny. Poválečný vojenský policejní sbor Sil sebeobrany, Keimutai, nemá na rozdíl od své totalitní předchůdkyně žádnou pravomoc nad civilisty.

Zdroj: warfarehistorynetwork.com