Ve dnech 19. 8. Až 22. 8. proběhlo opět v Brdech jedno vojenské cvičení dělostřelců a my se vám ho pokusíme popsat očima jednoho z vojáků.

Foto: Nábojnice typu Ž-546Y

Kromě jiných složek armády zde cvičí zejména dělostřelci, které mají výcvikový prostor hned vedle svých kasáren. Z dělostřelecké techniky se již tradičně zúčatnily všem známé SHKH DANA, které jsou i přes svůj pokročilý věk základním prvkem dělostřelectva AČR.

Psali jsme:Jaká nová samohybná děla přicházejí v úvahu pro Armádu ČR?

Při střelbách se používají nábojnice typu Ž-546Y. Po spotřebování munice se tyto nábojnice vracejí dodavateli, který je opět naplní střelným prachem pro další použití. Počet nábojnic musí být totožný s počtem truhlíků, do kterých se po cvičení vracejí. Truhlíky se naloží zpět do kontajnerů. Žádný suvenýr tedy nepřichází v úvahu.

Během cvičení byly všechny Dany pod maskovácí sítí. V dnešní době leteckého průzkumu je tato metoda maskování poněkud diskutabilní, ale když velitel řekne, tak se maskuje takto. Navíc při stavění této "sítě" je obsluha dosti psychycky "týrána" neustálým se zachytáváním o různé výstupky a háčky na houfnici. Ten kdo s tímto typem má zkušenosti mi má slova jistě potvrdí.

Foto: Vojenské cvičení AČR v Brdech

Psali jsme:Po jedné stopě se lvem na rukávu

Tak jako všechna dělostřelecká cvičení ve VVP Brdy mělo i toto svá obvyklá úskalí, které často vyplívají ze „zastaralé," techniky a taky z vojenské taktiky, která se dle mého názoru za posledních 20 let příliš nezměnila.

Při cvičení se nám stala jedna nepříjemnost - píchli jsme. Při vyměnování píchlého kola se musí hever nainsatlovat k píchlému kolu z jeho vnitřní strany a pak pákou trpělivě zvedat nápravu. Někdy je za potřebí u dvou heverů najednou. Není to zrovna příjemný pocit, když máte těsně nad hlavou (ikdyž zabezpečenou ) 28 tunovou houfnici.

Výměna kola spočívá v tom, že při sundavání kola se musí nejdříve povolit vnitřní šrouby, čímž se uvolní kolo z nápravy. Pak se povolí vnější prstenec a už jen stačí vyndat prasklou duší a vyměnit za novou. Lehce se napíše, avšak hůř se udělá. 2 až 3 lidi mají co dělat, aby to zvládli za 1 až 2 hodiny. Záleží na podmínkách.

Foto: Když se daří, tak se daří...

Pokud bych podle svého měl vybrat nejdůležitější faktor, který ovlinuje podmínky cvičení je bezesporu počasí. První den začalo pršet, což nám zhoršilo náladu a při stavění maskovací sítě, pod kterou je schována DANA nám déšť značně komplikoval její postavení.

V rámci našeho hygienického zázemí jsme měli k dispozici budky "TOI TOI". Zpravidla se chodí klasicky do "lesa", ale v tom to případě bylo o nás takto zabezpečeno. Sice asi pro někoho malichernost, ale každé "zpohodlnění" na cvičení je s libostí vítáno :).

Foto: I takto bylo o nás postaráno...

Další dny se obloha vyjasnila a tak se výcvik stal o dost příjemnější.

Během cvičení jsme měli k dispozici také teplá jídla. Rajská omáčka v ešusu asi není to nejlepší jídlo, ale po studených salámech, sýrech a podobných "lahůdkách" k obědu je tato teplá večerě vítaným potěšením našeho žaludku. O jídlo je vojákům je ale vždy postaráno ať tak či tak.

Foto: Dobrota - Vojenské cvičení AČR v Brdech

Stavění přístřešků na noc, které jsou nedaleko techniky si obsluhy staví dle svých schopností a dovezených materiálů a pomůcek. V tomto případě posloužilo vojenské poncho. Fantazii při přípravě přístřešků se sice meze nekladou, ale pokud si někdo vezme s sebou malý (pokud možno zelený) stan, tak spí ve stanu.

Foto: Provizorní přístřešek - Vojenské cvičení AČR v Brdech

Obsluha po příjezdu obdrží souřadnice cíle v dílcích a po nastavení hodnot na mířidlech a zamíření děla na cíl se vypálí střely. Potom, pokud možno co nejrychleji, se vrací zpět do vyčkávajícího postavení.

Foto: Dana v palebném stanovišti