Když se řekne Britské impérium druhé poloviny 19. století, viktoriánského období, je těžké si nepředstavit britského vojáka, který hrdě stojí s pečlivě zastřiženým knírkem. Tato tradice byla skutečně povinná a trvala téměř 60 let. V případě, že si voják svůj obličejový doplněk odstranil, mohl se dostat i do vězení. Svým způsobem nebyl jeho, ale patřil koruně. První světová válka pak byla poslední povinně "kníratou" válkou. Kníry tak postupně mizely z módy spolu s úpadkem moci impéria.

Na svém vrcholu bylo Britské impérium obrovské a „slunce nad ním nezapadalo“; bylo rozlohou největší říší v historii a překonalo i starověký Řím. Rozkládalo se na více než čtvrtině celkové rozlohy Země, resp. pevniny, a vládlo přibližně čtvrtině obyvatelstva. Vzhledem k tomu, že se Britové angažovali v tolika různých cizích zemích a kulturách, museli si osvojit několik nových tradic a trendů. Jednou z takových převzatých tradic byl knír.

Foto: 93. pluk Sutherland Highlanders útočí v bitvě u Almy | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Rafwaffe – britská letka, která testovala kořistní letouny

Britové se s knírem jako s módou rozšířenou u armády intenzivněji setkali na přelomu 18. a 19. století během napoleonských válek. Francouzští vojáci nosili stylizované kníry, o nichž se říkalo, že jsou "přívěskem hrůzy". Tato vizuální estetika několik britských důstojníků inspirovala a i v britské armádě se knír začal nosit. Podobně indická kultura vnímala hladce oholenou tvář jako dětskou a nedospělou. Vousatá tvář byla spojována s mocí, moudrostí, silou a mužností. Britské jednotky působící v oblasti začaly přejímat vzhled, kterým si u indického obyvatelstva získaly mnohem větší respekt.

Ve 30. letech 19. století se knír stal mezi britskými vojáky působícími v zámoří oblíbeným, ale v Anglii byla nálada jiná. Doma panoval dojem, že se britští chlapci "stávají domorodci", a vznikly snahy tuto praxi zastavit. Jedním z kritiků „chlupatosti“ byl lord Dalhousie, generální guvernér Indie, který prohlásil, že "nesnáší, když anglický voják vypadá jako Francouz."

Touhu po knírku se však zastavit nepodařilo a móda se ubírala jednoznačným směrem. Mužné vousy potvrdily svou popularitu definitivně v 50. letech 19. století. A objevily se i podpůrné argumenty, že  kníry mají praktické výhody, nejen že mužům sluší. Všeobecný pohled na kníry se natolik zlepšil, že v roce 1854 vrchní velitel Bombajské armády Východoindické společnosti zavedl pro své evropské vojáky kníry jako povinné.

Nošení kníru se ještě více rozšířilo po krymské válce (skončila 1856), kde si britští vojáci nechali narůst knír, díky kterému lépe snášeli nízké teploty. Po návratu z války tito vousatí vojáci a veteráni působili na pohled zmužile, silně a odvážně. Nadšená jejich vzezřením byla i královna Viktorie, která napsala, že její vojáci "byli obrazem skutečných bojovníků. Všichni měli dlouhé vousy a byli obtěžkání velkými tornistrami.“ Vousy si zamilovala i veřejnost a přešly do všeobecné módy.

Psali jsme:Legendy z Bratrstva neohrožených: Alton More

V roce 1860, pouhé čtyři roky po skončení krymské války, se knír stal v britské armádě povinným. Od této chvíle se svým způsobem stal synonymem britské armády a celého Britského impéria. Postavy jako generál Frederic Thesiger a lord Kitchener se vyznačovaly ikonickým vousem, který zapsal jejich obraz do historie. Knír zůstal v britské armádě povinný po následujících 60 let, byť u širší veřejnosti vyšel z módy již koncem 80. let 19. století. Tisk psal o nehygieničnosti kníru, a jednodušší způsoby holení způsobily, že po desetiletích popularity mnozí knír opustili stejně rychle, jako si ho pořídili.

Během první světové války se pro mnoho vojáků na frontě stal pěstěný a upravený knír přirozeně zcela postradatelným, protože většina z nich byla příliš zaneprázdněna bojem s nemocemi i nepřítelem, a to ve velmi nelidských podmínkách zákopové války. Zoufalá náborová kampaň navíc znamenala, že na frontách se nyní nacházelo velké množství mladých dospělých mužů, kteří si prostě knír nebyli schopni nechat narůst.

Vliv na otázku pěstěného kníru měly také zbraně používané během první světové války. Neustálá hrozba plynu znamenala, že vojáci byli nyní vybaveni plynovými maskami. Chlupy na obličeji však mohly zabránit dokonalému utěsnění mezi kůží a maskou. Z těchto důvodů bylo v říjnu 1916 rozhodnuto, že knír již nebude povinný. Nejen v britské armádě ale dodnes vousy přežívají, zejména u vojáků působících na Blízkém východě, v oblasti, kde se vousy stále tradičně spojují s mužností, silou a autoritou.

Zdroj: warhistoryonline