V rámci cvičení EBONITE JAVELIN (březen 2018, VVP Hradiště) měla minometná četa AZ možnost strávit tři dny s minometnou baterií 72. mechanizovaného praporu a podílet se na plnění jejích úkolů a zároveň pokračovat ve výcviku odbornosti.

První den výcviku s baterií nás, už pod taktickým námětem, přijela na ubytovnu vyzvednout eskorta, která dříve vyzvedla snídani v podobě tvarůžků, rohlíků, jogurtů a čaje, k ní měla naložit nás (minometnou četu AZ) a vše v pořádku dopravit do postavení minometné baterie v prostoru SST Žďár. Už samotná doprava byla velkým zážitkem, protože po sjezdu ze zpevněné komunikace se stalo naším hlavním úkolem udržet batohy a zbraně v dostatečné vzdálenosti od jogurtů. Následně jsme zjistili ze i T810 umí skvěle bruslit a stačí jí k tomu jen obleva a slušné množství bláta. Po několika pokusech T810 o zachycení na pevném podkladu jsme byli svědky samovyproštění tatry pomocí dělostřelecké pozorovatelny. Jogurty to přežily.

Po zkonzumování snídaně přišla na řadu nejoblíbenější činnost každého vojáka a to budování okopů na perimetru postavení. Některým se budovalo dobře, protože se vyznamenali tím, že „vjeli do starého okopu", někteří museli v mírně kamenitém a svažitém terénu kopat od nuly.

Psali jsme:Zatím největší ARMY TEST proběhl v Praze

Foto: Budování okopů

Naštěstí bylo v okolí dost materiálu z prořezané školky, ve které bylo umístěno jedno družstvo, dostatek ženijního náčiní z techniky baterie a pilky z vlastních zdrojů. Dlouhé a náročné budování okopů bylo podpořeno teplým obědem a zakončeno vytvořením nákresu postavení a stavbou přístřešků uvnitř perimetru.

Foto: Stavba přístřešků

Po odevzdání náčrtu přišel čas seznámit min.č.AZ s celkovou situací operace EBONITE JAVELIN a chováním při určitých incidentech. S tím, co dělat při dělostřeleckém přepadu jsme byli seznámeni poněkud neočekávanou formou a to pomocí simulovaného dělostřeleckého přepadu. Následně jsme si užili spoustu zábavy při operaci Mám rád muže stejných tváří, tedy přípravě nově nafasovaných ochranných masek a jednorázových pláštěnek.

Psali jsme:V Afghánistánu zažil útok sebevraha. Místní tam přemýšlí jinak, říká voják z Přáslavic

Foto: Příprava ochranných masek a jednorázových pláštěnek

S blížící se tmou jsme všichni následovali jednu hlídku strážního zajištění, abychom se seznámili s prostorem, kde budeme v noci strážit.

Foto: Seznámení s celkovou situací

Už procházka okolo perimetru ve dne byl silný zážitek vzhledem k množství uřezaných větví na zemi, hromádkám klád, hustému porostu a blátu. Noční hlídky pak skýtaly neuvěřitelné množství zábavy při hře na ledového muže, hledání vypíchnutého oka a modrých světýlek.

Další ráno zastihlo většinu příslušníků minometné baterie praporu při přesunu na střelnici, kde měli plnit úkoly ze střelecké přípravy. My jsme byli ponecháni v postavení společně se čtyřmi vojáky z povolání, třemi taženými 120mm minomety složenými z tater, několika dělostřeleckými buzolami a tabulkami pro výpočty prvků pro střelbu.

Foto: Průběh výcviku v palebné službě

Všichni jsme začali den blátivou rally s minomety, protože bylo potřeba je ručně převézt do improvizovaného palebného postavení a začít výcvik obsluh.

Příslušníci rekognoskační družstva AZ posléze uchopili přidělený materiál a podle zadaných souřadnic a lehce namoklé mapy vyrazili do okolního prostoru hledat zaměřené palebné postavení, kde měli pokračovat v činnosti. Trvalo jim to, ale postavení našli. Podle vytyčené pozice velitelské buzoly zaměřili palebné stanoviště řídícího minometu a pokusili se dokreslit náčrt palebného postavení. Bohužel učinili zjištění, že ve vytrvalém dešti se papír standardizovaných formulářů namáčí a není možné na něj psát.

Foto: Obsluha u minometu

Počtář AZ byl už předešlého dne odeslán k ruce počtářům z řad VZP. Spolu s nimi zbudoval z dostupných prostředků místo řízení palby, které z dálky vypadalo jako chýše Baby Jagy ukrytá v trní, a plastický stůl slušných rozměrů. Ráno pak využil stolu a židlí v postaveném přístřešku pro zdokonalování se ve výpočtech prvků pro střelbu a opravu střelby.

Foto: Topografická příprava

Ostatní příslušníci čety se rozdělili do tří tříčlenných obsluh a začali se zahřívat činností na povely „K BOJI!" a „ODJEZD!", kteroužto činnost prováděli tak rychle, aby se jim na ložištích netvořila jezírka dešťové vody. Velitelka čety tento čas využila k vyladění dělostřelecké buzoly a její přípravě k další činnosti obsluh a to byl nácvik zamíření minometů do hlavního směru střelby pomocí buzoly velitele čety.

Foto: Velitelka čety u dělostřelecké buzoly

Oběd dorazil právě včas na posílení našeho odhodlání k plnění výcvikových úkolů, protože v tomto okamžiku většina z nás vypadala spíš jako zmoklé slepice.

Foto: Odběr stravy

Značně posíleni jsme se s novým nadšením nadále věnovali nácvikům činností při vedení střelby ze zakrytého palebného postavení.

Foto: Miřič při práci

Zde velitelka učinila stejné zjištění jako reko družstvo a to, že na rozmočený papír se blbě píše. Pro oživení paměti a získání větší jistoty v manipulaci jsme zařadili i střeleckou přípravu s ručním zbraněmi. Prosvištěli jsme požadavky na nás kladené pro činnost s CZ 805 Bren a plynule jsme přešli k bližšímu seznamování se záložní zbraní CZ 75 SP-01 Phantom, se kterou se nesetkáváme tak často. Někteří se dokonce na březnovém výcviku s touto zbraní setkali poprvé.

S houstnoucím soumrakem jsme se připravili na opakování bahenního rally s minomety a vyrazili jsme. Základním předpokladem pro neuvíznutí se stalo udržení slušné rychlosti převozu a to především v nejbahnitějších úsecích. Minomety jsme zdárně dopravili zpět k tatrám a to dokonce bez provádění bahenních koupelí.

V pozdních večerních hodinách se do postavení po celém dni na střelnici vrátili VZP minometné baterie, z nichž většina nevypadala o moc lépe než my. Spravedlivě jsme si s VZP rozdělili noční šichty ve střežení a vyrazili utrhnout pár hodin spánku, než bude třeba vymotat se z relativního tepla spacáků a jít kroužit po lese, či klepat kosu v okopu.

Foto: Okop VČ

V úterý ráno jsme již zběhle pokračovali v různě reorganizované a upravené strážní činnosti a ve volných chvílích jsme se věnovali palebné službě. Zopakovali jsme si také, jak se neztratit v lese a rekognoskační družstvo využilo možnosti seznámení se s poněkud modernějšími prostředky než je buzola PAB2A. V odpoledních hodinách proběhl éterem signál ke stažení do stálého ubytovacího prostoru, který jsme rádi uposlechli a po naložení veškerého materiálu, včetně všudypřítomných várnic s čajem, jsme se také nalodili a vyrazili vstříc ubytovně.