Na začátku druhé světové války nemělo německé námořnictvo dostatečnou sílu, aby se mohlo britskému královskému námořnictvu postavit v plnohodnotné hladinové bitvě. Místo toho se spoléhalo na korzárské lodě, které měly Brity zaměstnat na moři. Nejznámější z těchto nájezdníků byla kapesní bitevní loď Admiral Graf Spee, které velel kapitán Hans Langsdorff. Admiral Graf Spee vyplul do Atlantiku ještě před vypuknutím války na začátku září 1939. Jednalo se o záměrný trik, jak se vyhnout nutnosti prorážet očekávanou blokádu Royal Navy.

Na začátku války měly lodě jako Admiral Graf Spee rozkaz s nájezdy zatím nezačínat. Hitler doufal, že po rychlé a úspěšné invazi do Polska se mu podaří přesvědčit Spojence k uzavření míru, a útoky na obchodní lodní dopravu by to ohrozily.

Foto: Potápějící se Admiral Graf Spee | York Space Institutional Respository / Wikimedia Commons / Public Domain

Psali jsme:Japonci v roce 1942 na Aletuských ostrovech zajali osm meteorologů a manželský pár z Ohia

Již 26. září bylo jasné, že tato strategie nebude fungovat. Nájezdníci byli puštěni ze řetězu. Cílem těchto lodí nebylo střetnout se s královským námořnictvem. Měly napadat spojeneckou obchodní lodní dopravu s cílem podkopat válečné úsilí prostřednictvím hospodářských škod.

Dne 30. září zaznamenal Admiral Graf Spee první úspěch, když potopil britskou loď Clement. Výslechy zajatců naučily kapitána Langsdorffa, jak budou Britové reagovat na přítomnost jeho lodi. Pro dosažení maximálního účinku bylo jeho nejlepší nadějí připlout co nejblíže, než se odhalí. Langsdorff nechal přebarvit stěžeň věže a zamaskoval ji tak, aby vypadala spíše jako spojenecká válečná loď. Pomocí této lsti zajal mezi 5. a 10. říjnem 1939 tři spojenecké lodě, všechny v mořích severně od ostrova Svatá Helena v Atlantiku.

Tyto úspěchy umožnily Admiralu Graf Spee získat další zásoby a zpravodajské informace o spojenecké lodní dopravě. Posádka se dozvěděla, že Spojenci se nepohybují v konvojích, ale že se lodě snaží plout každá po unikátní trase. Němci by proto museli pronásledovat každou loď zvlášť. Zajaté lodě byly potopeny, ačkoli jedna z nich byla nejprve ponechána německou posádkou v provozu, aby poskytla dočasné skladiště pro zajatce a ukořistěné zásoby.
Potopení další lodi 23. října vzbudilo mezi Spojenci paniku. Nepřátelské válečné lodě se začaly k Admiralu Graf Spee přibližovat. Langsdorff měl rozkaz vyhýbat se střetům se spojeneckými válečnými loděmi. Za tímto účelem dostal možnost přesunout se z Atlantiku do Indického oceánu, jakmile se nebezpečí stane příliš velkým.

Koncem října se Langsdorff rozhodl, že je čas tento krok provést. Doufal, že útokem na lodní dopravu v Indickém oceánu odvede část pronásledovatelů z Atlantiku. To by mu zajistilo volnější cestu zpět do Německa. Motory jeho lodi nebyly v dobrém stavu a on potřeboval možnost zamířit domů na opravu.

Psali jsme: Nacistické skrýše Werwolfů můžeme u nás nalézt dodnes

3. listopadu 1939 Admiral Graf Spee proplul kolem Kapského Města a vplul do Indického oceánu. Kombinace špatného počasí a spojeneckých operací však znamenala, že se tam podařilo další kořist zastihnout až 15. listopadu. Langsdorffa stále více frustrovaly rozkazy nadřízených, kteří od něj očekávali, že potopí další obchodní lodě, aniž by riskoval střet s nepřátelskými válečnými loděmi. Bez podstoupení takového rizika mohl najít jen hubený úlovek. Přinejmenším se mu podařilo odvést pozornost Spojenců. Když si začali dělat starosti s nájezdníkem v Indickém oceánu, zamířil zpět do Atlantiku.

Langsdorff měl v plánu pokračovat v nájezdech tak dlouho, jak mu to jeho chátrající motory dovolí, zatímco bude čekat na vystřídání z Německa. Ale Admiral Graf Spee se opět snažil najít cíle. Během několika následujících týdnů dostihla a potopila tři spojenecké obchodní lodě, čímž nahnala nepříteli strach, ale způsobila jen minimální hospodářské škody.
Z informací získaných od poslední lodi se Langsdorff dozvěděl o shromaždišti spojeneckých obchodních lodí poblíž ústí řeky La Plata u východního pobřeží Latinské Ameriky. Odplul tam a 12. prosince strávil hlídkováním v této oblasti v naději, že zastihne spojenecké lodě při jejich shromažďování.

Brzy ráno 13. prosince posádka spatřila na obzoru loď. V domnění, že jde o obchodní loď, přešel Langsdorff do útoku. Brzy zjistil, že se zmýlil. Loď byla ve skutečnosti HMS Exeter, jedna ze skupiny tří válečných lodí vedených britským komodorem Harwoodem. Jedna ze spojeneckých loveckých skupin konečně Admirala Graf Spee dostihla. Langsdorff se s Exeterem pustil do boje, zatímco spojenecká skupina se rozdělila, HMS Ajax a HMNZS Achilles manévrovaly pro lepší úhel útoku. Exeter se brzy ocitl v hrozném stavu, protože Admiral Graf Spee jej výzbrojí výrazně překonával. Lépe pancéřovaná kapesní bitevní loď také utrpěla od britských střel, které ji zasáhly, jen malé škody, ačkoli Langsdorff byl zraněn.

Když německý kapitán způsobil větší škody, než kolik jich utržil, pokusil se z boje odpoutat. Byl však pronásledován rychlejšími lehkými křižníky Achilles a Ajax, které se s Admiralem Graf Spee utkávaly v občasné přestřelce po celý den. Německé lodi zatím nehrozilo potopení, ale již nebyla schopna bezpečné plavby na otevřeném moři. Langsdorff zamířil do neutrálního přístavu Montevideo, kde se po setmění konečně ukryl před pronásledovateli.

Bitva u Rio de La Plata byla u konce. Ačkoli byla na první pohled nerozhodná, osud Admirala Graf Spee byl zpečetěn. Britové přešli od zbraní k diplomacii a pomocí politického nátlaku a mezinárodních zákonů se snažili udržet Admirala Graf Spee v přístavu. Šířili zvěsti, že se shromažďují velké síly připravené potopit německou loď, jakmile přístav opustí.
Aby nemusel riskovat životy svých mužů v marné bitvě, potopil Langsdorff 17. prosince svou loď v přístavu sám. O dva dny později si raději vzal život, než aby čelil Hitlerově zuřivosti. Admiral Graf Spee vzbudil hrůzu na atlantických námořních cestách, ale nyní byla jeho vlastní cesta u konce.

Zdroj: warhistoryonline