Vlastenectví, profesionalita, pracovitost, houževnatost, nezištnost, obětavost... Vlastnosti, kterých jako by se u většiny lidí nedostávalo. U těch co jsou na očích, i u nás obyčejných občanů, „vyspělých Evropanů". A nebude to jen dobou...

Měřítkem pro dnešní „osobnosti" je bohužel většinou jen čas a prostor, který jim věnují média. Skutečné lidské kvality, zřejmě nezajímavé, jako by byly odsunuty do pozadí... A tak je dnes obtížné, díky informační inflaci, v civilním i profesním životě hledat skutečné vzory... Přesto naštěstí vzory byly a jsou. Jen je nezbytné je pro veřejnost „objevit" a „zpřístupnit".

Foto: Generál Husárek

Psali jsme:Objevil jsem Hitlerovu sbírku - jsem na stopě jeho archivu

V letošním roce si připomínáme 80 let od vzniku Ředitelství opevňovacích prací a od zahájení výstavby československého stálého opevnění, které mělo pomoci bránit nezávislost státu před rozpínavostí nacistického Německa. Toto opevnění, na jehož rozsáhlé pozůstatky můžeme dodnes především v pohraničí narazit, se těší značnému zájmu laické i odborné veřejnosti. Vychází o něm další a další publikace a stále se zvětšuje počet stálých či příležitostných pevnostních muzeí.

Zmíněný zájem je však do značné míry jednostranný a soustřeďuje se hlavně na technickou stránku, tj. projektování, výstavbu, výzbroj nebo vybavení. Naopak myšlenky a teoretické úvahy, které k jeho budování vedly a ti, kteří o stavbě československého opevnění rozhodovali a řídili její průběh, zůstávají poněkud překvapivě v pozadí. O generálu Karlu Husárkovi, jehož jméno je s tímto opevněním nerozlučně spjato, a dalších jeho spolupracovních jsou k dispozici prakticky jen více či méně podrobná biografická hesla opakující stále stejné údaje.

Před několika dny se alespoň zčásti podařilo uvedený stav napravit - knižně vyšel životopis této mimořádné československé osobnosti, pod názvem Divizní generál Karel Husárek – Stratég československé armády. Jeho autory jsou Vladimír Husárek – syn generálův a historik Pavel Šrámek. Publikace formátu A5 s rozsahem 140 stran obsahuje řadu unikátních příloh a zejména desítky fotografií, často pocházejících z rodinného archivu a pozůstalosti generála Husárka. Autoři se pokusili pomocí dobových dokumentů, vzpomínek a fotografií přiblížit osobu generála Husárka a představují ho nejen jako schopného vojáka, ale také jako mimořádně talentovaného člověka, který si po celý život rozšiřoval svůj vědomostní obzor. Díky své všestrannosti se generál Husárek úspěšně uplatnil například v rolích diplomata, filologa, překladatele nebo odborného redaktora. S jeho jménem se tak můžeme setkat na místech, kde bychom to vůbec nečekali.

Foto: Inženýr Vladimír Husárek - syn generálův - při návštěvě tvrze Hůrka v listopadu 2008

Psali jsme:Marmaduke Pattle smetl v letech 1940 a 1941 z oblohy více Italů a Němců než kterýkoli západní stíhač za celou válku

Kdo byl Karel Husárek?

Narodil se v lednu 1893 v Čehovicích u Prostějova, kde vychodil obecnou školu. V roce 1912 maturoval s vyznamenáním na gymnáziu v Prostějově a započal studium stavebního inženýrství na Vysoké škole technické v Brně. Po vypuknutí války musel přerušit studia a nastoupit do armády. Zařadili jej do 1. sapérského praporu, se kterým v létě 1915 odešel na frontu.

V červnu 1916 padl jako poručík během ruské ofenzivy do zajetí. V srpnu 1917 vstoupil do československých legií v Rusku, zúčastnil se bojů na Sibiři a dosáhl hodnosti majora. V září 1918 se stal náčelníkem štábu 2. střelecké divize, následně přešel do služeb ruské armády na Sibiři.

V roce 1920 se vrátil do Československa, kde byl jmenován velitelem ženijního pluku 4 v Bratislavě. Následně převzal velení ženijního pluku 5 v Praze a v září 1924 odešel na Vysoké školu válečnou v Paříži. Souběžně s ní studoval Školu politických věd v Paříži a obě ukončil v roce 1926.

Po návratu z Francie se jako podplukovník generálního štábu stal podnáčelníkem štábu a v prosinci 1927 náčelníkem štábu Zemského vojenského velitelství Bratislava. V roce 1930 prošel službou u horského pěšího pluku 3 v Popradě a v lednu 1931 nastoupil do Kurzu pro vyšší velitele v Praze. Po absolvování kurzu v něm zůstal jako profesor.

V únoru 1933 jej povýšili na brigádního generála a v prosinci 1933 převzal funkci I. zástupce náčelníka Hlavního štábu čs. branné moci. V březnu 1935 se stal ředitelem Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP). V říjnu 1935 jej jmenovali do funkce podnáčelníka Hlavního štábu a v červenci 1936 dosáhl povýšení na divizního generála. Koncem roku 1937 opustil místo podnáčelníka Hlavního štábu a zůstal jen ředitelem ŘOP.

Po vyhlášení mobilizace v září 1938 jej určili k dispozici hlavního velitele mobilizované armády. Po přijetí mnichovské dohody působil jako vojenský expert v mezinárodní komisi v Berlíně.

Od října do prosince 1938 byl ministrem veřejných prací v československé vládě, v lednu 1939 nastoupil do Škodových závodů v Plzni. Po okupaci českých zemí byl poslán do Dubnice nad Váhom, kde se v létě 1939 stal ředitelem zbrojovky. V této funkci se snažil zajistit dodávky zbraní pro Sovětský svaz a brzdit zbrojní výrobu pro Německo. Koncem roku 1941 musel ze Slovenska odejít a vrátil se do Prahy. Do konce války pracoval ve výzkumu Škodových závodů. Zapojil se do povstání v květnu 1945.

Po osvobození jej zatkli a za činnost ve zbrojním průmyslu za okupace obvinili z kolaborace s nacisty. Mimořádný lidový soud ho v prosinci 1948 zcela zprostil viny. Kárný výbor MNO ho však v červenci 1950 uznal vinným a následně byl degradován na vojína. V 50. letech pracoval ve Státním nakladatelství technické literatury jako překladatel. V 60. letech těžce onemocněl a 26. června 1972 v Praze zemřel, ale na přání rodiny jej pohřbili ve Francii. V listopadu 1991 mu byla vrácena hodnost divizního generála. Čestný název – „GENERÁLA KARLA HUSÁRKA" – nese 15. ženijní brigáda v Bechyni.

Vydáním publikace připomněli její tvůrci blížící se 80. výročí vzniku Ředitelství opevňovacích prací a zahájení výstavby opevnění v Republice československé.

ISBN 978-80-86463-35-3; počet výtisků 500 ks, knihu lze zakoupit pouze u Společnosti přátel čs. opevnění, o.p.s.: http://obchod.boudamuseum.com/