Witold Pilecki bojoval proti bolševikům i nacistům, nechal se dobrovolně zavřít do Osvětimi, aby popsal světu co se tam děje za zvěrstva, leč nikdo mu nevěřil. Toto je příběh skutečného superhrdiny, příběhu však chybí happy end.

Foto: Witold Pilecki bojoval proti bolševikům i nacistům, nechal se dobrovolně zavřít do Osvětimi, aby popsal světu co se tam děje za zvěrstva, leč nikdo mu nevěřil. | Wikimedia Commons / Public domain

Witold Pilecki pocházel ze šlechtického rodu erbu Leliwa. Narodil se 13. května 1901 ve městě Oloněc v Karélii, kam byla jeho rodina nuceně vystěhována ruskými carskými úřady po potlačení polského lednového povstání v letech 1863 až 1864. V roce 1910 se jeho rodina přestěhovala do Vilna (dnešní Vilnius), kde vystudoval obchodní školu a vstoupil do tajného skautského spolku (Związek Harcerstwa Polskiego). V roce 1918 se účastnil partyzánského boje proti Bolševikům, následně se připojil k pravidelné armádě a zúčastnil se polsko-sovětské války v letech 1919 až 1920. Jeho jezdecká jednotka se podílela na obraně Grodna od 5. srpna 1920 se v řadách 211. hulánského regimentu účastnil bitvy u Varšavy, v Rudnickém lese (Puszcza Rudnicka) a zúčastnil se osvobození Vilna. Dvakrát byl vyznamenán Křížem za chrabrost. Po válce dokončil studia, úspěšně složil poddůstojnické zkoušky a dál sloužil v armádě jako podporučík. V roce 1931 se oženil s Marií Ostrowskou (1906–2002) a měli dvě děti. V roce 1938 byl Pilecki vyznamenán stříbrným Křížem za zásluhy za svou sociální a komunitní činnost.

Psali jsme:V srpnu 1945 skupina fanatických japonských důstojníků plánovala svržení císaře Hirohita

Krátce před vypuknutím druhé světové války byl mobilizován coby velitel jezdecké čety a jeho jednotka se dostala do těžkých bojů s postupující německou armádou. Během konfliktu Pilecki a jeho muži zničili sedm německých tanků, sestřelili jeden letoun a další dva zničili na zemi. Po Sovětské invazi byla 22. září jednotka rozpuštěna a tak se vrátil do Varšavy. O zhruba měsíc a půl později se podílel na založení a organizaci Tajné polské armády (Tajna Armia Polska), jedné z prvních odbojových organizací v Polsku.

Proslavil se pobytem v koncentračním táboře v Osvětimi (Auschwitz). V roce 1940 se totiž o jeho účelu moc nevědělo a předpokládalo se, že jde o internační tábor či velké vězení, spíše než o vyhlazovací tábor. Získal tedy krycí jméno Tomasz Serafiński a vyrazil do Varšavy, kde se nechal zatknout. O dva dny později byl poslán do Osvětimi, kde mu bylo přiděleno číslo 4859. Zde strávil tam téměř tři roky, během nichž posílal ven stručné zprávy o ukrutnostech páchaných v táboře. Vězni dokonce za sedm měsíců sestrojili radiovysílač, který fungoval do podzimu 1942. Šlo o první svědectví o fungování smrtící mašinérie v Osvětimi. Pilecki, který tam přežil bití i tyfus, v dubnu 1943 utekl a sepsal o vyhlazovacím táboře tři podrobné zprávy. Ani ty však osud tamních vězňů nezměnily: v polské exilové vládě, ani u představitelů západních mocností se nenašlo mnoho těch, kteří by věřili tomu, co čtou.

Witold Pilecki se pak znovu přidal k polskému odboji a v roce 1944 se zúčastnil varšavského povstání. V roce 1947 byl zatčen tajnou službou komunistického režimu a křivě obviněn z plánování atentátů na veřejné činitele. Během pobytu ve vězení byl brutálně mučen a 25. května 1948 popraven v Mokotovské věznici ve Varšavě. Během posledního rozhovoru s manželkou jí sdělil: “Nemohu žít. Zabili mne. Osvětim byla ve srovnání s nimi jen drobnost.” Jeho poslední slova před popravou zněla: “Ať žije svobodné Polsko!”. Jeho hrob nebyl nikdy nalezen, ale předpokládá se, že je pohřben na varšavském hřbitově Powązki.

Po pádu komunismu byl k uctění jeho památky vztyčen symbolický náhrobek na hřbitově Ostrowa Mazowiecka. V roce 2012 proběhl na hřbitově Powązki průzkum s cílem najít Pileckého ostatky. Spolu s ostatními odsouzenými v politických procesech, byli rehabilitován 1. října 1990. V roce 1995 byl in memoriam vyznamenán řádem Polonia Restituta a v roce 2006/2007 získal in memoriam nejvyšší polské vyznamenání – Řád bílé orlice. Dne 6. září 2013 byl ministrem národní obrany posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka.

Psali jsme:Evakuace Dunkerque byla spojeneckým vítězstvím – ale operace Danymo měla i stinnou stránku

O Pileckého životě byl napsán nespočet knih, z nichž většina je uvedena v sekcích Reference a Literatura. Jeho rozsáhlá zpráva z roku 1945 o tajné misi v Osvětimi vyšla v angličtině poprvé v roce 2012 a americký deník The New York Times ji označil za “historický dokument největšího možného významu”. Vzniklo o něm též několik filmů a dokumentů. Kapela Sabaton o něm v roce 2014 napsala píseň “Inmate 4859”.

Zdroj: Kabinet kuriozit