František Peltán – český vlastenec a radista odbojové skupiny Tři králové v období protektorátu, díky čemuž je také lidem znám jako tzv. čtvrtý král. Muž, bez kterého by se legendární Tři králové jen těžko obešli, který je skvěle doplňoval a v ničem za nimi nezaostával. Je proto trochu škoda, že Peltánova vzpomínka žije ve stínu jeho známějších kamarádů a moc lidí o jeho hrdinství neví. Tohle je jeho příběh.

František Peltán se narodil 1. dubna 1913 v jihočeském Jindřichově Hradci do rodiny zednického mistra, jako nejmladší ze tří bratrů (Antonín a Stanislav). Ve Františkových 13 letech, kdy se blížil k dovršení povinné školní docházky, ale zemřela jeho maminka Marie. Bohužel už když byly Františkovi dva roky zemřel na ruské frontě jeho otec Antonín. Po smrti maminky se tak museli tři bratři Peltánovi ještě více semknout a poradit si bez rodičů. Po ukončení povinné školní docházky se pak František vyučil jako čalouník a dekoratér.

Foto: Kapitán in memoriam František Peltán | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Jaké bylo stravování vojáků během 1. světové války

Ferry, jak přezdívali Františkovi jeho bratři, byl také členem Sokola a velkým sportovcem. Koncem roku 1933 pak nastoupil základní vojenskou službu a začátkem roku 1934 byl cvičen na funkci radiotelegrafisty. Sám tehdy ještě asi netušil, jak moc se mu to bude hodit. Když pak na český národ tvrdě udeřila německá okupace, František okamžitě věděl, že nehodlá jen nečinně přihlížet útlaku své vlasti. Zapojil se promptně do odbojové organizace Obrana národa jakožto radista. Na starost později dostal tzv. vysílačky Sparta.

František byl v té době zaměstnán jakožto úředník v Ústavu pro choromyslné v pražských Kateřinkách. Se souhlasem ředitele Františka Kafky odsud také Peltán vysílal. Později za to Kafka zaplatil svým životem, když byl popraven na popravišti v Ruzyni. Františkovi se navíc dařilo chovat nenápadně. Stýkal se s bratrem Stanislavem, v jehož bytě přespával několikrát on sám i někteří jiní odbojáři, a se svojí přítelkyní chodíval do biografu či kavárny. Asi nikdo by v něm nehledal jednoho z nejdůležitějších odbojářů. Na jaře 1941 pak přišel pro Františka důležitý odbojový mezník. Přijal nabídku velitele Tří králů Josefa Balabána, stal se radistou této legendární skupiny a začal obsluhovat jejich radiostanici Sparta II.

Gestapo se bohužel již dříve dostalo na kobylku radiostanici Sparta I a zatklo několik osob kolem této radiostanice. Gestapu se tak podařilo později prolomit šifrovací klíč vysílačky Sparta I a vyslídilo dům v ulici Pod Terebkou (dnešní Čiklova) v pražských Nuslích. A právě v tomto domě v jednom z bytů, kde byl František Peltán zároveň i hlášen k bydlení a odkud i vysílal, přepadlo 13. května 1941 gestapo zrovna když František i za přítomnosti Josefa Mašína a Václava Morávka vysílal důležité zprávy do Londýna. Když gestapo začalo mlátit na dveře bytu, Josef Mašín nedbal na přemlouvání svých přátel, ať uteče oknem, že jako jediný z nich má děti, a se zbraní v ruce se běžel postavit přesile gestapáků. Ač bojoval Mašín opravdu statečně při přestřelce si vážně zlomil nohu, jež se mu zaklínila v zábradlí a teprve pak se stal pro gestapo snadným soustem. Morávek a Peltán pochopili, že kamarádovi už nepomohou. Tím, že statečný Josef Mašín dokázal zaměstnat všechny gestapáky, získal pro své kamarády čas na útěk. Spustili se z okna pomocí ocelového anténního lanka. Tento úprk ze 4. patra odnesl Morávek uříznutým prstem a Peltán si poranil při doskoku obě nohy.

Foto: Dům v Čiklově ulici v Nuslích, kde byl zatčen pplk. Josef Mašín. Šipkou označeno okno, odkud uprchli škpt. Václav Morávek s četařem Františkem Peltánem. | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Skvělý úspěch japonské ponorky I-19. Jedinou salvou šesti torpéd zasáhla tři lodě

Oběma se i tak podařilo utéct. Na místě je připomenout, že tou dobou byl již zhruba tři týdny zatčen Josef Balabán. Jen o měsíc a půl později Peltán znovu unikl na poslední chvíli gestapu, a to v bytě manželů Františka a Marie Mandíkových v Horní ulici. Z razie, kterou gestapo v bytě Mandíkových provedlo, se povedlo Peltánovi vyklouznout v převlečení za železničáře. Stojí rovněž za zmínku, že nedlouho předtím se povedlo Peltánovi uniknout gestapu během dalšího vysílání, během něhož byla vysílačka málem zaměřena. Během tohoto vysílání z bytu podporovatelky Tří králů Marie Magdy Rezkové musel František znenadání vysílání přerušit kvůli přetékající vaně a německému Funkabwehru se tak nepodařilo vysílačku zaměřit

Po útěku od Mandíkových se Peltán stáhl z Prahy. Krátce se ukrýval na Křivoklátsku, ve východních Čechách a také na Plzeňsku, kde navázal kontakt s odbojářem Rudolfem Marešem, jež ho nasměroval do Cerhovic. V Cerhovicích na Berounsku, kam se uchýlil Peltán nedlouho po atentátu na Reinharda Heydricha, se ukryl u tamního pivovarníka Čeňka Šilingera. Zde se tehdy ukrýval i další radista Oldřich Dvořák. Oba radisté společnými silami opět navázali kontakt s Londýnem. Ale vysílačka byla již 30. června 1942 opět zaměřena. A zatímco Čeněk Šilinger se beznadějné situaci při útěku zastřelil, tak oběma radistům se z obklíčení gestapa podařilo prostřílet a utéct.

František Peltán prokázal, že měl jen ty nejlepší učitele a po Morávkovsku se mu podařilo vystřílet si únikovou cestu. Neuvěřitelně se mu tak povedlo již poněkolikáté gestapu prchnout. Odebral se do Plzně, odkud pak byl v pivním sudu dopraven do hlavního města. Tou dobou již byl dávno dopaden i poslední ze Tří králů Václav Morávek. A 11. červenec 1942 se stal osudným i pro čtvrtého krále. V tento den se měl setkat František v pražských Kinského sadech s Rudolfem Marešem a dalším odbojářem z ÚVODu Václavem Rusým. Když František a Rudolf mířili na večerní setkání, nemohli tušit, že Rusý je už týden zatčen a že gestapo z něj během velmi brutálních výslechů vytřískalo místo a čas této schůzky. Gestapo tak mělo všechny trumfy v rukou a do Kinského sadů šlo vyloženě na jisto. Peltán a Mareš neměli prakticky šanci. Byli okamžitě obklíčeni a při pokusu o přestřelku skončili s těžkými zraněními. A zatímco Marešův zásah do břicha nebyl až tak vážný, Peltánův průstřel hlavy byl kritický. Oba byli dopraveni do lazaretu SS v Podolí. Boj o Františkův život byl ale předem prohraný. Jeho zranění bylo neslučitelné se životem. A 20. července 1942 tento hrdina, aniž nabyl vědomí, svým zraněním definitivně podlehl a jeho statečné srdce definitivně dotlouklo. Domácí odboj definitivně ztratil svojí velkou oporu. Domácí odboj v důsledku toho ztratil na hodně dlouhou dobu spojení s Londýnem, což jen podtrhlo Peltánovu důležitost pro odboj. Františkovy ostatky byly suše a bez úcty pohřbeny v hromadném hrobě na Ďáblickém hřbitově spolu se spoustou dalších hrdinů domácího odboje.

Památku Františka dnes připomíná pamětní deska na jeho rodném domě v Jindřichově Hradci v městské části Zbuzany, nebo pamětní desky v Praze na domech v Čiklově a Horní ulici v Nuslích. Tedy z bytů, ze kterých František úspěšně uprchl před gestapem.

Foto: Pamětní deska v Praze 4 - Nuslích v Horní ulici 1466/10 | Wikimedia Commons / Public domain

Hrdinství českých vlastenců mělo za protektorátu mnoho podob. A to Františka Peltána bylo natolik silné, že byl velikým tahounem domácího odboje. Čtvrtý král, který se mírou svého hrdinství naprosto vyrovnal svým třem pro veřejnost známějšími kamarádům. Nechť mu dá Bůh věčnou slávu!

Zdroj: historie válek