5 cm minomet Škoda B10 představoval jeden ze tří typů minometů určených k vyzbrojení objektů čs. těžkého opevnění, budovaného od podzimu 1935. Ve srovnání s mohutnějšími zbraněmi ráže 9 a 12 cm určenými do zvláštních střeleckých místností (s masivní ocelovou střílnou ve stěně dolního patra srubu, nebo v otočném vrchlíku pancéřové kopule), šlo o malorážový lehký minomet určený k palbě střílnami pancéřových pěchotních zvonů. Postupně se měl stát výzbrojí velké části z nich a mělo tak jít o jednu z nejmasověji vyráběných speciálních pevnostních zbraní v tehdejším Československu...

Foto: Zbraň U na tovární fotografii

Jeho úkolem bylo alternovat kulomet vz. 26 a 37 v pancéřových pěchotních zvonech všude tam, kde vyvstávala potřeba zasahovat palbou z objektu terénní deprese a skrytá místa, která by přímá palba kulometů zasáhnout nemohla. Zavedením zbraně „U" by se výrazně zvýšily možnosti účinné kruhové obrany každého těžkého objektu čs. opevnění... Pro představu, účinek jedné miny zbraně „U" lze srovnat s výbuchem 2 obranných granátů typu F1.

Psali jsme:Orlice po válce – Poválečné využití německých samopalů

Foto: Zbraň U zalafetovaná ve střílně pěchotního zvonu - celkový pohled z levé strany - v expozici tvrze Hůrka

V případě potřeby se měl minomet nasadit svým ústím v lafetě do střílny zvonu stejně jako kulomet a ve střílně upnout (buď pootočením bajonetovými ozuby, nebo rozevíracími čelistmi – dle typu střílny). Obě zbraně – kulomet a minomet – nebylo možné vzhledem k omezenému prostoru v pěchotních zvonech lafetovat společně.

Foto: Zbraň U - detail přední části zbraně zalafetované ve střílně pancéřového zvonu - mina je položena v nabíjecím žlabu - v expozici tvrze Hůrka

Nad podlážkou ve zvonu – pod držákem světlic – měla být zavěšena pouze lafeta zbraně „U" (konzole, kterou tvoří odměrový stůl se stupnicí a protilehlé patky – jedna pro zavěšení do čelní desky a druhá s kličkou, pro uzamčení v distanční podložce zvonu). Na podlaze zvonové šachty, v místě u stěny za žebříkem, měla být uložena v přepravním kufru vlastní zbraň (včetně čelní desky a odměrového pojezdu).

Psali jsme:Marie Pětrošová: Nejmladší odbojářka zemřela v koncentračním táboře v pouhých 22 letech

Foto: Zbraň U - čelní deska ve střílně pancéřového zvonu - dole ústí minometu - nahoře ústí plynové trubice - v expozici tvrze Hůrka

K instalaci zbraně „U" do střílny bylo zapotřebí dvou mužů: jeden by vyjmul zbraň z přepravního kufru, připevnil ji na lano (v praxi by lano měla obsluha nejspíše už na zbrani navázáno, nebo by použila lano s hákem), následně přemístil zbraň pod průlezný otvor v podlážce a podal konec lana druhému muži, plnícímu úlohu střelce ve zvonu. Ten by si zbraň vytáhl lanem do bojového prostoru, zkompletoval s lafetou a instaloval ji do střílny. Umístění minometu do střílny nemělo trvat vycvičené obsluze déle než několik desítek sekund.
V případě zvonu pro těžký kulomet musela být řada detailů zbraně (čelní deska, lafeta...) řešena odlišně, neboť vnitřní výbava tohoto zvonu měla zcela jiné parametry.

Foto: Pěchotní srub R - S 72 Nízká před dokončením rekonstrukce exteriéru - celkový pohled. Replika zbraně "U"  je zde vystavena ve dnech zpřístupnění srubu veřejnosti

První zkoušky zdařilé konstrukce proběhly na konci srpna 1938, po drobných úpravách se počítalo se zavedením zbraně do výzbroje a spuštěním masové výroby. V pěchotních pancéřových zvonech bojových srubů se měly první pěticentimetrové minomety objevit na jaře 1939.

Zbraň „U" měla ráži 50,9 mm, hlaveň délky 630 mm, konstantní náměr +30°, celkový odměr 60° (hrubý odměr po vyřazení pojistky udílí obsluha volně rukou, jemný odměr točítkem na pravé straně zbraně). Hmotnost zbraně „U" činí necelých 40 kg. Její závěr byl zkonstruován jako poloautomatický – pohybem závěrové páky dopředu se závěr otevřel pro nabití a napnutí úderníku (mina vlastní hmotností sklouzne do hlavně z nabíjecího žlabu) – po sklouznutí miny obsluha závěr pohybem závěrové páky dozadu uzavřela a v jeho krajní poloze samočinně došlo k odpálení. Pokud střelec závěrovou páku těsně před zadní polohou zastavil, zůstal úderník napnutý a minu bylo možné odpálit později.

Dostřel se měnil volbou dvou různých výmetných prachových náplní (vytažením závlačky na mině se k výmetné náplni č. 1 připojí výmetná náplň č. 2) a odpouštěním plynů z hlavně přes regulátor. Mina měla hmotnost 990 g, její výbušná náplň 110 g, počáteční rychlost miny dosahovala 25 až 100 m/s. Plánovaný dostřel se pohyboval při použití výmetné prachové náplně s hmotností 3,6 g (č. 1) od 30 do 400 m a s výmetnou prachovou náplní 7 g (č. 1 a 2) od 60 do 800 m (maximální dostřel 1 000 m), rychlost střelby mohla dosáhnout až 20 ran za minutu. Truhlík s 24 kusy min měl rozměr 300 x 260 x 444 mm a hmotnost cca 31,6 kg. Pro dopravu min z prostoru pod zvonem byla se zbraní dodávaná plechová vložka do ručního výtahu na munici.

Součástí dodávky zbraně „U" byl také například kufr na zbraň, závěs na zbraň (lafetu), vytěrák se skládací tyčí, vybiják, souprava 15 ks nářadí na údržbu zbraně, maziva v různých nádobkách, náhradní díly.

Obránci čs. opevnění zbraň „U" nevyzkoušeli... Ta nejdříve prošla rozsáhlými testy na Kummersdorfu v Německu, kde se zkoušela většina naší pevnostní výzbroje. V čs. pěchotním srubu se objevila až v říjnu 1940, při rozsáhlých zkouškách čs. pevnostní výzbroje a vnitřního zařízení prováděných německými odborníky v pěchotním srubu K – S 14 „U cihelny" na Králicku. V té době patřil prototyp zbraně „U" použitý při zkouškách stále Škodovce. Ta souhlasila se zkouškami funkce minometu (střelby probíhaly 18. – 19. října), ale odmítla nechat minomet ve střílně při postřelování srubu různými zbraněmi (28. – 31. října). Zbraň „U" montéři před postřelováním srubu K – S 14 demontovali a odvezli. O jejím dalším osudu se můžeme prozatím jen dohadovat...

Foto: Pěchotní srub R - S 72 Nízká - pohled na týlovou a pravou stranu objektu. Replika zbraně "U" je zde vystavena ve dnech zpřístupnění srubu veřejnosti

Protože možnost získat originální zbraň má prakticky nulovou pravděpodobnost, požádali provozovatelé Muzea čs. opevnění – dělostřelecké tvrze Bouda majitele specializované firmy, zabývající se výrobou replik historických i moderních zbraní o zvážení možnosti zbraň „U" podle dochované tovární dokumentace ze Škodovky znovu vyrobit. Pan Ondřej Schejbal se v minulosti úspěšně zhostil výroby replik mnoha různých typů ručních zbraní a rovněž součástí vnitřní technické výbavy objektů čs. opevnění. Překvapením byla skutečnost, že se o výrobě repliky zbraně „U" v jeho dílně skutečně uvažuje a to pro rekonstruovaný pěchotní srub R – S 72 „Nízká", jehož expozice má být v budoucnu zaměřena právě na historii čs. minometů z produkce Škodovky. Netrvalo to dlouho, po shromáždění všech dostupných písemných, výkresových a fotografických podkladů a zrekonstruování výrobní dokumentace, byly za cca rok práce vyrobeny dva exempláře mechanicky plně funkční zbraně „U" (nově vyrobené zbraně umí vše, jen ne odpálit minu). Veřejná premiéra zbraně „U" proběhla v předvečer státního svátku 27. října 2016 na tvrzi Bouda, prakticky na den přesně 76 let od okamžiku ukončení zkoušek originálu ve srubu K – S 14. Slavnostní „křest" zbraně provedl hejtman Pardubického kraje JUDr. Martin Netolický, který zároveň prošel rychlokurzem v její obsluze.

Laická i odborná veřejnost mohla zbraň shlédnout ve dnech 27. – 29. října na tvrzi Bouda. V období od listopadu 2016 do konce dubna 2017 bude tento exponát k vidění v podzemí tvrze Hůrka a v příští turistické sezóně jej znovu vystaví na Boudě.

V expozici pěchotního srubu R – S 72, který je v současnosti nejlépe rekonstruovaným srubem ve 2. odolnosti, bude zbraň vystavena ve dnech zpřístupnění srubu veřejnosti. Data zpřístupnění lze zjistit přímo na webu muzea. 

M. Ráboň
Foto zbraně „U" dobové – tovární fotografie Škoda
Fota zbraně „U" současné – autor
Fota pěchotního srubu R – S 72 – B. Sháněl