Dne 25. září 1944, z rozhodnutí říšského kancléře a německého vůdce Adolfa Hitlera, byli do zbraně povoláni všichni němečtí muži ve věku 16 až 60 let, aby vytvořili Volkssturm - domobranu. Jednalo se o jeden ze zoufalých kroků, který měl Němcům pomoci prodloužit v té době již prohranou válku.

Vyzbrojení, organizaci a výcvik měl na starosti velitel SS Heinrich Himmler. Tato domobrana byla vyzbrojena lehkými zbraněmi (pušky, kulomety, pancéřově pěsti) a měla pomoci zastavit útok spojeneckých vojsk. Byla také vycvičena na stavbu protitankových překážek. Posláním Volkssturmu byla ochrana týlových pozic, železnic, opevnění apod. Pojďme se níže podívat na zajímavou výzbroj těchto jednotek, neboť se často skládala z opravdu jedinečných a unikátních zbraní.

Zbraně Volkssturmu musely být jednoduché, kvůli urychlené výrobě, a tím i co nejlevnější a pokud možno bez použití kriticky potřebných materiálů. Výsledné zbraně tak určoval kompromis mezi co nejlevnější výrobou a funkčností. Hlavní výzbrojí jednotek se tak staly pušky VG-1 (Volkssturmgewehr 1) a Volkssturmkarabiner 98, zjednodušená verze legendární pušky Karabiner 98k. 

Volkssturmgewehr VG-1

Opakovací puška VG-1 byla navržená firmou Walther měla jednoduchý cylindrický zámek a hrubě opracovanou bukovou pažbu. Zásobník na 10 nábojů 8×57 IS byl původně vymyšlený pro pušky Gewehr 43. Mířidla byla nenastavitelná, na 100 metrů. 

VG-1 se vyráběla ve Zbrojovce Brno (Waffenfabrik Brünn) v roce 1945. Puška vážila 3,75Kg a měřila 107cm.

Volkssturmgewehr VG-2

Stejně jako VG-1 byla VG-2 opakovací puška, tentokrát ji však navrhla firma Spreewerk Berlin. Pouzdro závěru bylo vyrobeno z ohýbaného plechu a mířidla byla opět nenastavitelná, stejně jako u VG-1 byl použit zásobník vymyšlený pro pušky Gewehr 43 na 10 nábojů 8×57 IS. Pažba byla opět vyrobena z hrubě opracovaného bukového dřeva, tentokrát byla ale dvojdílná, díky plechovému pouzdru závěru. Pažba měla polopistolovou rukojeť, a předpažbí bylo vedeno skoro až k ústí hlavně, předpažbí i pažba byly na pevno součástí zbraně. 

Foto: VG 1-5 | Hmaag / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0

Puška byla vyrobena s vysokými tolerancemi, nicméně byla účinná na kratší vzdálenosti. Příslušníci Volkssturmu neměli moc času na pořádný výcvik, navíc se jednalo o starší muže, nebo mladíky, takže se od nich neočekávala nějaká vysoká přesnost při střelbě, proto měly pušky zásobník s vysokou kapacitou, očekávala se spíše palebná převaha, než přesnost. Puška vážila 4,15 kg a měřila 106,5 cm.

Volkssturmkarabiner VG-45

Volkssturmkarabiner VG-45, někdy také nazývána Gustloff Volkssturmgewehr podle zbrojovky Gustloff, kde se zbraň vyráběla, je pravděpodobně nejznámějším zástupcem zbraní určených pro Volkssturm. Tuto zbraň navrhl Karl Bernitzke, konstruktér společnosti Gustloffwerke, na konci roku 1944. Zbraň byla vyrobena z vyřazených, nedokonalých dílů pro útočné pušky StG 44 (Sturmgewehr 44) s využitím co nejméně odlitých, nebo opracovaných dílů. 

Foto: Příslušníci Volkssturmu v okopu na břehu řeky Odry. Voják vlevo je vyzbrojen puškou Gustloff Volkssturmgewehr | Bundesarchiv / Public domain

Výroba probíhala od ledna 1945 do konce války, přičemž bylo vyrobených zhruba 10 000 kusů. Zbraň využívala zásobník z pušky StG 44 s kapacitou 30 nábojů 7.92×33mm Kurz. I když se to málo ví, VG-45 nebyla automatická puška jako StG 44, ale poloautomatická. Samotná zbraň obsahovala pouze 39 kovových dílů nepočítaje šrouby a nýty. Jen 12 z nich bylo potřeba upravit frézováním, 21 součástí bylo z lisovaného plechu a zbylých 6 byly pružiny. Stejně jako u všech Volkssturm zbraní, i zde byla mířidla pevně stanovena na 100 metrů. 

Poválečným zkoumáním sovětskými orgány se ukázala zbraň jako poměrně nepřesná. Na 100 metrů bylo zaznamenáno pouze 50 % zásahů do kruhu o průměru 20,4 cm. 100 % zásahů bylo v kruhu o průměru 39,8cm. Na 300 metrů byl pak rozptyl více než jeden metr, bylo tak velice obtížné zasáhnout stojící cíl, natož pak klečící. 

Maschinenpistole MP 3008 

Němci si také poměrně oblíbili britský samopal STEN, jelikož byl levný na výrobu. V Německu tedy začala jeho nelicencovaná výroba, nejdříve pod jménem Gerät Potsdam ve zbrojovce Mauser. Do konce války se vyrobilo zhruba 10 000 kusů.

STEN byl ale později německými firmami dále modifikován, až nakonec vznikl Gerät Neumünster, neboli MP 3008. Nejvýraznější změnou oproti samopalu STEN byl zásobník, který byl pod svisle pod zbraní, místo vlevo jako u britského originálu. Konstrukce byla dále zjednodušena, takže výsledná zbraň byla ještě levnější a rychlejší na výrobu. Nicméně se zbraň začala vyrábět až koncem války v několika menších zbrojovkách a díky nedostatku materiálu se jednotlivé kusy od sebe výrazně lišily. Některé například měly dřevěné pistolové rukojeti, či dřevěné pažby kvůli nedostatku oceli na drátovou pažbu. Zásobník měl kapacitu 32 nábojů ráže 9mm Luger, zbraň měřila 79,5 cm a vážila 3,05 kg.

Foto: MP 3008 | Ian Dunster / CC BY-SA 3.0

Prototypy 

Vzniklo ještě mnoho prototypů, které se ovšem nedostaly do sériové produkce. Jednalo se například o útočnou pušku Grossfuss Sturmgewehr konstruktéra Horna, jenž byla soupeřem pušky Volkssturmgewehr VG-45 konstruktéra Gustloffa. Puška využívala zcela unikátní vnitřní uspořádání a po válce bylo Sověty ukořistěno 9 kusů těchto zbraní.

Dalším prototypem byl například samopal EMP 44 zbrojovky Erma Werke s teleskopickou pažbou, útočná puška Wimmersperg Spz se zásobníkem místo pistolové rukojeti, samonabíjecí puška HIW VSK, nebo několik Volkssturm pistolí. Jmenované kusy však byly při vyrobeny pouze v několika prototypech a do boje se vůbec nedostaly.

Foto: Grossfuss Sturmgewehr | Larry Vickers / CC BY-SA 4.0

Vyzbrojení jednotek Volkssturmu

Výzbroj Volkssturmu, stejně jako celkové vybavení a výcvik, byla nedostatečná. Do 18. listopadu 1944 museli všichni Gauleiter (vedoucí regionálních poboček NSDAP) podat hlášení, které zbraně jsou v jejich okresu k dispozici pro válečné úsilí Volkssturmu. Nejednalo se pouze o přebytkové zbraně od Wehrmachtu, SS či SA, ale také o civilní zbraně. Zmíněné musely být lovecké brokovnice a dokonce i malorážky a střelbyschopné muzejní zbraně. Například vedení okresu NSDAP v Lichtenfels-Staffelstein v okrese Bayreuth uvedlo 25. listopadu následující přehled dostupných zbraní:

• 21 pušek Karabiner 98
• 15 pušek Karabiner 98k
• 42 kořistních italských pušek
• 44 kořistních francouzských pušek
• 1 rumunská puška
• 19 kulovnic s kolečkovým zámkem 
• 81 loveckých brokovnic
• 7 malorážkových pušek

V prosinci 1944 byly navíc prohledány domy civilistů, jestli neukrývají nějaké zbraně, které nepřiznali. Civilisté také museli „darovat“ vhodné kabáty, klobouky a boty pro potřeby Volkssturmu.

Hlavní štáb pro první odvody (1 850 praporů Volkssturmu) a druhé odvody (celkem 4 860 praporů Volkssturmu) našel impozantní výzbroj čítající:

• 4 000 000 pušek
• 181 117 puškových granátometů
• 203 150 lehkých kulometů
• 25 680 těžkých kulometů
• 25 680 minometů
• 5 500 děl
• 40 260 Panzerschrecků

Pro třetí odvody nebyly plánovány žádné zbraně a čtvrté odvody měly být vyzbrojeny pouze kořistními a loveckými zbraněmi. 

Na podzim roku 1944 dokázaly německé zbrojovky vyrobit 200 000 pušek Kar98k měsíčně. I když se zdá, že se jedná o impozantní číslo, ve skutečnosti pouze Wehrmacht požadoval 300 000 těchto pušek měsíčně, výzbroje tedy byl zoufalý nedostatek. Zbrojaři tak přicházeli se svými návrhy „lidových zraní“, což byly na výrobu levné pušky, kulomety, samopaly, ale dokonce i granáty. Například firma Sprengstoff AG Reinsdorf vyráběla granáty Volkshandgranate 45, kdy se v podstatě jednalo o výbušninu Nipolit zapuštěnou v betonovém pouzdře s pojistkou (dovedete si asi přestavit, jak takový granát musel být těžký). Do zbrojení se musely dokonce zapojit i místní řemeslné dílny, které vyráběly komponenty pro zbrojní průmysl.

Albert Speer očekával produkci 100 000 až 150 000 lidových zbraní za měsíc, což bylo zhruba 3 000 až 4 000 zbraní na okres, ovšem tento záměr se brzy ukázal jako utopický. V lednu 1945 zbrojovka Styr-Daimler-Puch AG dokončila pouze 500 lidových pušek. Dodávky plnila především zbrojovka Gustloff-Werke v Suhlu, která byla schopna měsíčně vyrobit 4 000 zbraní. Zbrojovka Rheinmetall-Borsig AG v Düsseldorfu obdržela v lednu 1945 objednávku na 50 000 lidových pušek.

Jednotlivé okresy si musely pro potřeby Volkssturmu zajistit vlastní dílny, materiál i přepravu. Stát poskytoval prostředky jen do té míry, aby nebyl ochuzen Wehrmacht. Do konce roku 1944 navíc Volkssturm obdržel od policie a poštovní ostrahy dalších 25 000 pušek. Od Wehrmachtu v prosinci 1944 a lednu 1945 bylo převedeno dalších 13 000 pušek Kar98k, 2 000 puškových granátometů, 1 351 kulometů MG42, 900 minometů a 100 000 Panzerfaustů.

To samozřejmě ani zdaleka nepokrylo potřeby Volkssturmu, a tak byli příslušníci dovybavováni různými kořistními zbraněmi různých ráží, především italskými puškami Mannlicher -Carcano, ovšem jen s minimem munice. Například Volkssturm v Pomořansku byl vyzbrojen pouze z 10 %, a to ještě puškami šesti různých ráží. Prapor Breslau-Land Nr. 3 disponoval pouze 100 puškami, přičemž každý příslušník měl k dispozici jen 15 nábojů. 

Tímto tempem to samozřejmě nemohlo dál pokračovat, prapor Volkssturmu měl mít totiž tabulkově 649 mužů a měl disponovat následující výzbrojí:

• 649 pušek
• 27 puškových granátů
• 31 lehkých kulometů
• 6 těžkých kulometů
• 6 minometů
• 3 děla
• 6 Panzerschrecků

Vzhledem k faktu, že Volksturm nešlo vyzbrojovat na úkor Wehrmachtu, přišel Gaultier Kochh ve východním Prusku k riskantnímu kroku a začal vyzbrojovat Volkssturm z italských zbraní na černém trhu. Bylo totiž poněkud obtížné motivovat muže k boji, když neměli k dispozici ani zbraň.

Na začátku roku 1945 se problém s vyzbrojením Volkssturmu ještě prohloubil, což bylo evidentní u artilerie, kdy nebylo praporu doručeno ani jedno ze tří tabulkových děl. Většina praporů nikdy nedostala ani pušku, výjimkou byly jednotky v pevnostních městech, těm byly zbraně odesílány přednostně. 

Například v okrese Gau Bayreuth měly jednotky Volkssturmu 15. ledna 1945 k dispozici pouze:

• 1 148 pušek Gewehr 1888
• 1 265 pušek Gewehr 1898 (pozůstatky z první světové války)
• 543 pušek Karabinier Kar98k
• 5 pušek Gewehr 43
• 17 562 italských pušek Mannlicher Carcano
• 1 974 francouzských pušek (pravděpodobně MAS 36)
• 1 rumunskou puška (pravděpodobně rumunská Vz.24)
• 34 holandských pušek (pravděpodobně Geweer M. 95)
• 129 belgických pušek (pravděpodobně Fusil Modèle 1935)
• 134 československých pušek vz.24
• 13 polských pušek (pravděpodobně Karabinek wz. 1929)
• 2 anglické pušky Lee-Enfield neznámého vzoru
• 34 rakouských pušek Mannlicher M1895
• 173 pistolí ráže 9mm
• 2 038 pistolí ráže 7.65mm
• 982 pistolí ráže 6,35mm
• 1 italská pistole Beretta Modelo 1934
• 19 francouzskou pistolí Pistolet automatique modèle 1935A
• 25 belgických pistolí Browning Hi-Power
• 3 576 neurčitých pistolí
• 3 samopaly MP 40
• 2 lehké kulomety MG 13
• 4 lehké kulomety MG 34
• 2 polské kulomety Browning wz. 1928
• 2 československé kulomety ZB vz.26
• 1 francouzský kulomet Fusil-mitrailleur Modèle 1924 M29
• 1 rakouský těžký kulomet Schwarzlose M.7
• 2 československé těžké kulomety TK vz.24
• 1 minomet ráže 50 mm
• 1 minomet ráže 80mm
• 1 francouzský kanón neurčitého vzoru
• 4 436 Panzerfaustů
• 690 granátů Eierhandgranate
• 720 granátů Stielhandgranate

Ze seznamu je patrné, že výzbroj byla opravdu mezinárodní a zásobování municí muselo být opravdu peklo. 
25. ledna 1945 OKH (Oberkommando der Wehrmacht - Vrchní velení ozbrojených sil) informovalo, že od tohoto data budou vyzbrojovány pouze frontové jednotky Volkssturmu. Navzdory akutnímu nedostatku zbraní musel Volkssturm obětovat všech svých 98 000 pušek vzoru Kar98k, neboť Wehrmacht ztratil mezi 1. červnem 1944 a 1. březnem 1945 zhruba 3,5 milionu pušek a trpěl vážným nedostatkem.

Foto: Příslušníci Volkssturmu s kulometem MG 42 | Bundesarchiv / Public domain

Za nedostatkem zbraní stojí především nedostatek materiálu. Německo mělo v roce 1945 k dispozici zhruba 60 000 tun oceli měsíčně, ovšem jen pro Wehrmacht bylo potřeba 200 000 tun oceli, nemluvě o potřebě pro jednotky SS, či Volkssturmu. 

Zdroj: militaryhistorynow.com, weltkrieg2.de