Od známého Doolittleova náletu v dubnu 1942 začali Japonci považovat všechny sestřelené piloty a osádky bombardérů za válečné zločince, a proto všichni letci, kteří byli sestřeleni nad Japonci ovládaným územím, byli odsouzeni k trestu smrti. Japonci americké letce nenáviděli ze všech spojeneckých zajatců nejvíce a prováděli jim příšerné věci. Tento článek popisuje některé japonské zločiny, které po válce zaznamenal i Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný východ.

Foto: Od známého Doolittleova náletu v dubnu 1942 začali Japonci přistupovat ke všem sestřeleným pilotům a osádkám bombardérů za válečné zločince, a proto všichni letci, kteří byli sestřeleni nad Japonci ovládaným územím, byli odsouzeni k trestu smrti. | U.S. Airforce

V průběhu bitvy u Midwaye, dva měsíce po Doolittleově náletu, byli např. z vody vyloveni tři američtí letci. Dva z nich byli hozeni do moře se závažím u nohou, třetí byl Japonci ubit požární sekerou. V japonském zajateckém táboře v Batávii zas byli čtyři letci celé měsíce drženi namačkáni v malých kotcích pro kuřata, bez možnosti pohybu a byli velmi špatně krmeni. Když je po pěti měsících vyvedli ven – zavšivené, špinavé od svých výkalů, s dlouhými vousy a pološílenými pohledy – přinutili je stoupnout si do předem vyhloubených hrobů a před celým táborem je zastřelili. V Singapuru hnali několik nahých členů osádky sestřeleného letounu B-29 ulicemi města a pak jim na náměstí setnuli hlavy. V nechvalně proslulém vězení Outram Road zas devíti americkým letcům a jednomu britskému letci setnuli hlavy japonští piloti, které si tam za tímto účelem pozval velitel věznice. V čínském Chan-kchou byli tři letci mučeni a poté zaživa upáleni. V Beu na ostrově Talua byli při slavnostní přehlídce ubodáni zavražděni čtyři američtí letci. Poblíž Buinu uvařili dva letce ve vařící vodě. V Kendebu usekli příslušníci kempeitai (japonské gestapo) hlavu americkému pilotovi stíhačky, poté bylo jeho tělo rozsekáno na kusy, uvařeno a podáno jako pokrm 150 japonským vojákům. Na ostrově Čičidžima v Boninských ostrovech pak vydal jeden japonský generál rozkaz, že pět zajatých amerických letců má být zabito a snědeno, což mělo posílit bojového ducha vojenské posádky.

Psali jsme:Operace „Vidžaj“ a malá indicko-portugalská válka

Letci, kteří byli sestřeleni nad samotným Japonskem, na tom nebyli lépe. V japonském rozhlase a v novinách bylo zveřejněno oznámení, že si všichni nepřátelé snášející se na padáku zasluhují zemřít. Jednoho amerického letce, kterého padák zanesl do řeky, vytáhli rybáři, kteří ho následně umlátili pádly. Jinému vojákovi, který se snesl na střechu továrny Mitsubishi, zlomili obě nohy, pak ho shodili dolů a zabili. Druhého pilota, který přistál na dvoře továrny, pohřbili zaživa do země. Jiný pilot byl přivázán na školním dvoře ke stromu, byl zmlácen do bezvědomí a na krk mu byla připevněna cedule: „DEJ PRŮCHOD SVÉ POMSTĚ!“ Tento muž měl následně skončit v ohni, avšak když se pod ním chystali zapálit hranici, náhodou se tam objevila skupina vojáků, kteří ho sundali a odvedli do vězení. Tam ho ovšem štěstí opustilo, protože byl souzen jako válečný zločinec a následně zastřelen.

Toto se dělo většině sestřelených pilotů, kteří přežili okamžik zajetí a skončili před soudem. Japonci zajaté piloty odsuzovali k trestu smrti a hromadně popravováni na střelnici v Nagoji či ve výcvikovém prostoru nedaleko Ósaky. V Hakenšó na Kjúšú odsouzeným letcům usekávali před davy lidí hlavy. Ve Fukuoce japonští vojáci na odsouzených letcích nejdříve veřejně předváděli údery mečem a judistické chvaty, cvičili na nich civilisty, jak mají bojovat s bílými okupanty a ukazovali jim, jak vypadá běloch, když ho zasáhne šíp. V Tokiu jednoho letce příslušníci kempeitai vyslýchali šedesát dní a pak ho polomrtvého odvezli do místní zoologické zahrady, kde ho zamkli do opičí klece, aby se na něj lidi chodili dívat. Když je to přestalo bavit, hodili zajatce do klece, kde byl starý medvěd, který kvůli obecnému nedostatku jídla po celém Japonsku trpěl hladem, a tak Američana roztrhal na kusy a postupně snědl.

Nejhorší případ se stal na ostrově Kjúšú. Tam vojenské velení západního Japonska předalo osm sestřelených letců posádky letounu B-29 šesti profesorům Císařské univerzity, kteří si je vyžádali na vědecké pokusy. Profesoři pak některé vězně zaživa rozpitvali na plechovém stole, kde studenti pitvali mrtvoly a umírajícím mužům z těla vyřízli vnitřní orgány. Jiným vězňům vysáli krev a nahradili ji mořskou vodou. Dalšímu Američanovi přiškrtili krev v tepně v blízkosti srdce, aby viděli, za jak dlouho zemře. Nejhorší smrt však měli zřejmě piloti bombardéru, kterým do lebky vydlabali díry, aby do živého mozku zabodli nůž, a pak čekali, co se bude dít. Američané po válce za tento zločin odsoudili pět profesorů, kteří se následně ke všemu přiznali, protože měli pocit, že to dělali pro vědu, takže se neměli za co stydět. Všech pět profesorů bylo odsouzeno k trestu k smrti a připojili se tak 920 Japoncům, kteří byli po válce odsouzeni za válečné zločiny a po právu popraveni.

Zdroj: historie válek

Psali jsme:Operace Bodenplatte: Poslední mohutný a překvapivý nacistický hloubkový útok na základny spojeneckého letectva