Na podzim 1916 se německé síly na Východní frontě probojovaly až do oblasti dnešního Běloruska a Litvy. Když přišla zima, došlo k velice nečekanému zvratu. V okolí litevského Kaunasu totiž docházelo k masovým útokům na vojáky hladovými vlky. Vlci prakticky znemožnili činnost předsunutých hlídek obou bojujících stran. Němci i Rusové tedy byli nuceni uzavřít lokální příměří a situace se uklidnila až po postřílení několika stovek vlků. Obě strany se tak mohly vrátit do zákopů a opět zahájit bojovou činnost. O pobití ruských vlků se krátce zmiňuje i malý článek v New York Times, publikovaný 29. července 1917.

Foto: Vlci dosahují hmotnosti 16 až 80 kg. Žijí ve smečkách tvořených obvykle vedoucím rodičovským (alfa) párem a několika jejich potomky. (ilustrční foto) / Mas3cf / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0

Pokud jde o Rusko, výše uvedený příběh velice připomíná dění v Jakutské provincii na Sibiři o sto let později. Ačkoli se Jakutsko rozkládá na ploše tří milionů kilometrů čtverečních, žije zde jen necelý milion obyvatel a většina z nich je soustředěna v několika větších městech. A právě do těchto měst se začali vlci v roce 2013 stahovat ve snaze najít nějakou potravu. Prezident republiky Jegor Borisov v této souvislosti vyhlásil v dané oblasti stav ohrožení. Do terénu se následně vydali příslušníci speciálních jednotek, kteří měli spolu s lovci za úkol vlky zastavit. Úřady kvůli tomu dokonce prodloužily loveckou sezonu na celý rok. "Kdo z lovců se prokáže nejvíce zabitými jedinci, a tedy největším počtem odevzdaných vlčích kůží, získá údajně šesticifernou finanční odměnu," napsal tehdy britský list The Daily Telegraph. Podobnou dramatickou situaci museli roku 2012 řešit ve městě Verchojansk, který obléhalo přibližně 400 vlků. Podle odborníků vlci vyrážejí na lov vždy ve smečkách o šesti až sedmi jedincích. Jestliže jich je víc, znamená to, že trpí velkým nedostatkem potravy a rozhodli se zaměřit i na větší kořisti, než jsou obvykle zvyklí. Tehdy byl prý nedostatek zajíců, které vlci normálně loví, což mohl být důvod, proč se vlci stahli z hor do měst. Zoufalá zvířata tehdy naštěstí nenapadla žádného člověka, nicméně jen v roce 2012 usmrtila přes 16 tisíc sobů a více než 300 koní. Lovci tehdy zabili celkem 730 vlků.

Psali jsme:Okno do historie - Smrt českého krále Přemysla Otakara II.

Pokud se tedy před sto lety vlci odhodlali k útokům na vojáky, musela být jejich situace opravdu zoufalá. Tehdejší situace na frontě připomínala řádění tzv. Gévaudanské bestie (francouzsky La Bête du Gévaudan) která v 60. letech 18. století terorizovala provincii Gévaudan v jižní Francii. Výsledkem útoků bylo okolo sto mrtvých lidí a desítky zraněných. Původně se věřilo, že jde o obrovského vlka, který se specializoval na lidskou kořist. Není však vyloučeno, že útoky prováděli vlci ve smečce. Vlci jsou však velice plaší a svědci útoku, kteří vlky z okolích lesů znali, vyloučili, že by se jednalo o jednoho z nich. Dnes se většina historiků přiklání k názoru, že šlo o jednoho či více kříženců vlka s nějakým druhem velkého psa. Pojďme se podívat podobné příběhy z historie.

Zajímavý je příběh, kdy v letech 1693 a 1694 došlo ve francouzské obci Benais k sérii útoků nezvyklé vlčí smečky, které si vyžádaly minimálně 74 obětí. Tito vlci měli nápadně široký čenich a svým temperamentem a absencí strachu z lidí připomínali spíše psy. Útoky ustaly samy v roce 1694, aniž by se podařilo ulovit jediného člena smečky.

Další příběh se odehrál mezi lety 1731 a 1734, kdy tzv. bestie z Trucy (či také z Auxerre) zabila celkem 28 lidí. Svědci zvíře popisovali jako velkého vlka, psa, hyenu, či dokonce tygra. Zvíře lovilo dokonce i v ulicích. Ludvík XV. tehdy vypsal za dopadení bestie dokonce finanční odměnu. Ačkoliv se nepodařilo zvíře ulovit, útoky v roce 1734 sami od sebe ustaly. V roce 1817 pak ve stejné oblasti došlo k druhé vlně útoků, které trvaly několik měsíců. Zvíře (možná několik různých zvířat) podobné Gévaudanské bestii známé jako Orleánská bestie (La Bête du Orléans) opakovaně zabíjelo ženy a děti ve venkovských oblastech Orléans v průběhu 18. a počátkem 19. století. Kolovaly zvěsti, že ho nelze zabít tradičními náboji a že se ho bojí i sami lovečtí psi. Přestože bylo tehdy zabito hned několik kandidátů na Orleánskou bestii, není zcela jasné, zda byla někdy skutečná bestie dopadena.

V létě roku 1766 došlo v oblasti Périgord také k několika útokům záhadného zvířete, které si vyžádaly více než 25 obětí. Při následném velkém lovu na výše uvedeného predátora byl zabit vlk nakažený vzteklinou, který byl poté oficiálně uznán zodpovědným za tyto útoky. Veřejnost se s tímto závěrem nespokojila, útoky však ustaly.

Psali jsme:Duch místa aneb mrazivé fotografie z války a dnes