Je snadné předpokládat, že nejjednodušším způsobem, jak ukončit druhou světovou válku v Evropě, by bylo zavraždit muže, který stál v čele nacistického Německa, Adolfa Hitlera. Přestože je obtížné přesně určit, jaký výsledek by to přineslo, tuto myšlenku bralo během druhé světové války vážně mnoho spojeneckých velitelů, kteří vymysleli nespočet plánů, jak vůdce zabít. 

Foto: Adolf Hitler a Eva Braunová na Berghofu, 1942. Právě zde se mělo střílet | Bundesarchiv, B 145 Bild-F051673-0059 / CC-BY-SA

Jedním z takových plánů byla britská operace Foxley. Ukázalo se však, že zdánlivě jednoduchý nápad zabít Hitlera by bylo nesmírně obtížné uskutečnit. K mnoha pokusům o atentát na Hitlera došlo ještě předtím, než se o operaci Foxley začalo uvažovat. Většinu z nich provedli nespokojení lidé z jeho vlastní země a ještě před válkou, ale všechny selhaly.
Za kanálem La Manche pak zvažovali způsoby, jak Hitlera zabít, také západní spojenci. Jeden z dřívějších pokusů zahrnoval nastražení bomby nebo využití jedu v Hitlerově osobním vlaku –  Führersonderzug. Ukázalo se však, že je to neproveditelné, protože stanice byly o příjezdu vlaku varovány teprve několik minut před jeho příjezdem a jeho pohyb byl nevyzpytatelný a tajný.

Psali jsme:První Medaile cti u námořního letectva: "Butch" O'Hare poslal k zemi pět bombardérů v několika minutách

Myšlenku zabití Vůdce ovšem nepodporovali úplně všichni. Velký počet lidí v britské vládě se proti tomuto nápadu postavil, protože si nebyli jisti výsledky. Operace Foxley byla plánem podporovaným britským premiérem Winstonem Churchillem a měla být provedena jednotkou pro zvláštní operace (Special Operations Executive, SOE). Místo složitého manipulování s Hitlerovými dopravními prostředky nebo pokusu podstrčit mu do pití jed bylo rozhodnuto, že největší šanci na úspěch bude mít odstřelovač.

Výstřel měl být proveden v době, kdy se Hitler nacházel ve svém útočišti Berghof v bavorských Alpách. V polovině roku 1944 prozradil německý zajatec zajatý ve francouzské Normandii, že byl kdysi na Berghofu jedním z Hitlerových osobních strážců. Tato důvěrná informace se měla stát základem operace Foxley. Zajatec vysvětlil, že když byl Hitler na Berghofu, rád se každý den kolem desáté hodiny dopoledne vydával na dvacetiminutovou ranní procházku z Berghofu do Teehausu na kopci Mooslahnerkopf. Nejraději chodil sám a krátce procházel zalesněnou oblastí mimo dohled svých strážců.

Na základě těchto informací Britové plánovali, že Hitlera na této každodenní procházce zastřelí. Logistika, jak dostat britského odstřelovače na dostřel pušky k vůdci, však byla neuvěřitelně složitá. SOE plánovala vybrat německy mluvícího Poláka a britského odstřelovače a vysadit tuto dvojici na padácích do Rakouska. Po přistání by navázali kontakt se místním odbojářem, který vystupoval pod jménem Heidentaler, byl strýcem německého válečného zajatce a byl ostře protinacisticky zaměřený.

Heidentaler byl obchodník, který bydlel jen 20 km od Berghofu a byl ochotný pomoci. Poskytl by oběma mužům úkryt před misí a dopravil je na správné místo. S vybraným odstřelovačem se operativci začali připravovat na operaci. Jako zbraň by zvolili standardní pušku Wehrmachtu, Kar 98k, aby nevzbudili pozornost puškou západní provenience. Konkrétní zbraň však byla zpřesněna a vybavena teleskopickým zaměřovačem. S touto puškou trénovali odstřelovači v simulovaných podmínkách proti pohyblivým atrapám cílů.

Psali jsme:Zimmerit: unikátní antimagnetický nátěr německých tanků. Hrozba magnetických min však byla pro německou techniku minimální

Kromě toho měl být odstřelovač vyzbrojen pistolí Luger vybavenou tlumičem britské výroby pro případ, že by před provedením atentátu došlo k nějakým potížím. Tato pistole mimochodem válku přežila a nyní je vystavena v Muzeu kombinovaných vojenských služeb v Essexu. Oba muži měli být oblečeni jako němečtí horští myslivci. Operace Foxley se však nikdy neuskutečnila. Přestože ji podporoval sám Winston Churchill, v britské vládě kvůli ní vypukl vážný spor. Všeobecně panoval názor, že zabití Hitlera by ve skutečnosti přineslo nežádoucí výsledky.

Mnozí věřili, že Hitler je tak špatný stratég a že jeho vlastní špatná rozhodnutí usnadňují spojencům práci. Pokud by byl Hitler zavražděn, panovaly obavy, že by na jeho místo mohl nastoupit schopnější vůdce, který by válku prodloužil. Dalším důvodem bylo, že by se Hitler, kdyby byl z německého pohledu zavražděn nepřítelem, mohl stát mučedníkem. To by také mohlo v Německu vytvořit podobnou perspektivu jako po první světové válce, kdy si mnozí mysleli, že válka nebyla prohrána spravedlivě, což by mohlo vést k tomu, že by se někteří s prohrou nesmířili a začali by připravovat další válku. Úplné vymýcení nacionálněsocialistické ideologie v Evropě by nebylo možné, pokud by se Hitler stal uctívanou osobností.

A konečně, nedostatek spolehlivých informací o přesných Hitlerových plánech a pohybech znamenal, že operace Foxley by byla mimořádně riskantní. Z těchto důvodů se operace nikdy neuskutečnila. O necelý rok později spáchal Hitler v Berlíně sebevraždu, čímž válka skončila.

Zdroj: warhistoryonline.com