Jelikož se dnes často zapomíná na naši Armádu České republiky a její historii vůbec, rád bych zde stručně představil úroveň Československé armády za 1. republiky.

Po první světové válce vzniklo samostatné Československo, které samosebou potřebovalo svoji vlastní armádu. Jelikož rozloha našeho státu a počet jejich obyvatel absolutně nemohl (a dodnes nemůže) konkurovat našim sousedům (Německo, Francie, Polsko apod.), začala se naše armáda zabývat spíše nejvyšší kvalitou vojáka (a jeho výcviku), výstroje a výzbroje nežli kvantitou.

V době před druhou světovou válkou jsme měli k dispozici nejmodernější zbraně (např. LK vz.26, který pak převzali britové jako Bren a němci (Waffen SS) ho v prvních letech války používali jako útočný kulomet), tanky (např. LT vz.35, který tvořil páteř útočné vozby při napadení Polska a Francie a jeho podvozek sloužil do konce války pro německé samohybné dělo Hetzer).

Psali jsme:Hra o svět aneb jak se hraje "armádní poker" na nejvyšších úrovních

Také naše pohraniční opevnění (ŘOP, pěchotní a dělostřelecké sruby) bylo ve své době naprosto nejmodernější (v počátku jsme se nechali inspirovat Francouzi a jejich Maginotovou linií, nicméně pak se naši projektanti osamostatnili a dílo opevnění dovedli do dokonalosti).

Výcvik vojska byl na vysoké úrovni a místo "německého" absolutního drilu se preferovalo mezi vojáky a jejich veliteli přátelství a přirozený respekt.

Shrnuto a podtrženo byla před 2. světovou válkou naše armáda jedna z nejlepších, nejvybavenějších (na rozdíl od tehdejšího Wehrmachtu byla Československá armáda velmi dobře motorizována) armád světa.

Co se pak stalo v roce 1938 všichni víme a nebudeme zde klast otázku, zdali jsme se měli bránit či nikoliv. Zde nám jde hlavně o to, abychom nikdy nezapomenuli na naše předky, kteří byli ochotni bojovat a zemřít pro svoji vlast. Buďme hrdí na naše vojáky!

Psali jsme:„Zahajte palbu na naše pozice!“ - zraněný velitel fort „Stalin“ neviděl u Sevastopolu jiné východisko