Za 2. světové války mělo ty nejlegendárnější stíhací esa nacistické Německo, avšak vynikající piloty měly i ostatní armády. Pojďme se podívat na deset nejúspěšnějších stíhacích es 2. světové války amerického armádního letectva (USAAF), námořnictva (USN) a námořní pěchoty (USMC), kteří dosáhli v součtu bezmála tří stovek sestřelů. 

Foto: Pojďme se podívat na deset nejúspěšnějších amerických stíhacích es druhé světové války | Shutterstock

Robert M. Hanson, 25 sestřelů

Jak uvádí Hansonova posmrtná citace Medaile cti, byl odvážným, nebojácným a agresivním stíhacím pilotem, který sestřelil celkem 25 nepřátelských letadel. Hanson, který strávil většinu svého mládí v Indii jako syn metodistických misionářů, získal v únoru 1943, ve svých 23 letech, křídla a hodnost příslušníka námořní pěchoty – létal u VMF-215 na skvělém stroji Vought F4U Corsair. V následujícím roce, než byl 3. února 1944 – den před svými narozeninami – sám sestřelen Japonci, sestřelil Hanson 25 japonských letadel. Během jedné mise sestřelil čtyři nebezpečné Micubiši A6M Zero. Během šesti dnů smetl z oblohy 20 nepřátelských letadel.

Psali jsme:Pascal Cleatus Poolaw: Nejvyznamenávanější indiánský voják v americké historii

Sestřelen byl během služby dvakrát. Poprvé ho přemohl pilot Zera nad ostrovem Bougainville. Po pádu svého letadla do vln se Hanson šest hodin plavil v gumovém záchranném člunu, než ho zachránil torpédoborec Sigourney. Druhé sestřelení bylo fatální. U Rabaulu během útoku na maják byl Hansonův Corsair poškozen protiletadlovou palbou a nouzové přistání na rozbouřeném moři skončilo katastrofou.

Joseph J. Foss, 26 sestřelů

Foss se s 26 potvrzenými sestřely řadí na deváté místo v seznamu amerických stíhacích es druhé světové války, a současně nejúspěšnějším pilotem v řadách námořní pěchoty. Měl za sebou náročné období v civilním životě. Po smrti svého otce pomáhal vést rodinnou farmu. Aby si mohl dovolit studovat střední školu a pak vysokou školu, pracoval kromě rodinné farmy na různých brigádách. V letech 1939–1940 sloužil u dělostřelectva národní gardy a poté absolvoval letecký výcvik u USMC, přičemž se musel prosadit navzdory věkovým limitům námořnictva a námořní pěchoty – do kokpitu stíhačky usedl v „pokročilém“ věku 26 let.

Foss, sloužící u stíhací perutě námořní pěchoty VMF-121, vedl jednotku stíhaček Grumman F4F Wildcat, které se staly známými jako Fossův létající cirkus. Jeho jednotka měla klíčový význam pro vítězství USA nad Japonskem na Guadalcanalu, kde si za své činy vysloužil Medaili cti. Později se stal guvernérem Jižní Dakoty, a také prezidentem National Rifle Association of America (NRA).

Gregory „Pappy“ Boyington, 26 sestřelů

Držitel Medaile cti a Námořního kříže Gregory Boyington měl během služby u americké námořní pěchoty za druhé světové války rovněž 26 potvrzených sestřelů nepřátelských plavidel. Části z nich však dosáhl u 1. americké dobrovolnické skupiny (AVG), známé jako Létající tygři, která bojovala proti Japonsku za Čínskou republiku ještě před vstupem USA do války. Jako příslušník Létajících tygrů sestřelil dva potvrzené nepřátelské letouny. V řadách USMC tedy dosáhl 24 vítězství.

Psali jsme:Tělo admirála Nelsona bylo naloženo v brandy – podle legendy ji námořníci tajně usrkávali

Počátkem roku 1943 byl vyslán do jižního Pacifiku a začal létat bojové mise na stíhačce Vought F4U Corsair. V polovině srpna 1943 převzal velení námořní stíhací letky VMF-214 „Černá ovce“ (Black Sheep). V lednu 1944 byl Boyington v souboji s přesilou japonských letounů Zero sestřelen. Byl zajat posádkou japonské ponorky a více než rok a půl byl držen jako válečný zajatec. Propuštěn byl krátce po kapitulaci Japonska.

George Preddy, 26 sestřelů

George Preddy je prvním pilotem amerického armádního letectva na seznamu, na sedmém místě s 26 sestřely. Sloužil při obraně Darwinu v Austrálii, kde poškodil dva japonské letouny. Následně byl převelen do Evropy, kde se stal nejúspěšnějším stíhacím pilotem na letounu North American P-51 Mustang. Během jediného dne sestřelil šest německých stíhaček. Na Štědrý den roku 1944 byl Preddy při pronásledování Focke-Wulfu Fw 190 těsně nad zemí omylem zasažen americkou protiletadlovou palbou a zahynul. Jeho bratr William, který byl rovněž pilotem, byl zabit téměř o čtyři měsíce později a pohřben vedle něj.

Charles H. MacDonald, 27 sestřelů

S 27 sestřely se MacDonald zařadil na šesté místo mezi všemi a na třetí místo mezi americkými stíhacími esy v Pacifiku. MacDonald vstoupil do amerického armádního letectva v roce 1938 a v době japonského útoku 7. prosince 1941 sloužil v Pearl Harboru. Později létal na letounu Lockheed P-38 Lighting, stejném typu univerzálního letounu s dlouhým doletem, který byl vyslán na misi k sestřelení letadla proslulého japonského admirála Jamamota.

Během sedmi týdnů mezi 10. listopadem 1944 a 1. lednem 1945 podnikl několik letů nad Filipíny, kde sestřelil třináct nepřátelských letounů. K jedné z jeho nejpamátnějších misí došlo 25. prosince 1944, kdy zničil tři japonské stíhačky nad letištěm Clark Field. Své poslední vzdušné vítězství zaznamenal 13. března 1945.

Robert S. Johnson, 27 sestřelů

Johnson byl prvním americkým stíhacím pilotem operujícím v Evropě, který překonal rekord amerického esa z první světové války Eddieho Rickenbackera, jenž dosáhl 26 sestřelů. Právě při své poslední misi 8. května 1944 tento rekord překonal a dosáhl konečného počtu 27 sestřelů. Johnson byl oklahomský skaut, který se chtěl stát stíhacím pilotem již od svých osmi let. Od dubna 1943 do května 1944 Johnson absolvoval celkem 89 bojových letů. Získal si pověst osamělého vlka, který se odpoutával od své jednotky, aby se utkal s německými stíhači. Jeho velitelem bylo další eso na seznamu, Francis Gabreski.

Francis „Gabby“ Gabreski, 28 sestřelů

S 28 potvrzenými sestřely za druhé světové války byl Gabreski nejlepším americkým esem na evropském válčišti. Navíc se stal jedním ze sedmi amerických stíhacích pilotů, kteří po bojových misích na proudových stíhačkách v Koreji získali status esa ve dvou válkách. Jako syn polských přistěhovalců Gabreski požádal americké armádní letectvo, aby mohl strávit nějaký čas u polských stíhacích perutí britského královského letectva, které získaly mnoho zkušeností a měly relativně nezkušeným americkým stíhacím pilotům co nabídnout. S Poláky odlétal 20 misí a dokonce pomohl přivést několik jejich pilotů do USAAF, když jim ještě chyběli zkušení piloti.

Gabreski byl také jedním z nejúspěšnějších velitelů letectva. Kromě velení dvěma stíhacím perutím absolvoval šest velitelských misí na úrovni skupiny nebo pluku, včetně jedné bojové mise v Koreji, celkem tedy více než 11 let velení a 15 let operačních stíhacích misí.

David McCampbell, 34 sestřelů

McCambell byl s 34 sestřelenými nepřátelskými letadly nejúspěšnějším stíhacím esem amerického námořnictva za druhé světové války. Nositel Medaile cti narozený v Alabamě létal na letounech Grumman F6F Hellcat. V jednom z nich zaznamenal 23 svých vítězství.

McCambell je také držitelem amerického rekordu v počtu sestřelů za jeden den – za jediný den sestřelil neuvěřitelných devět nepřátelských stíhaček. Dalších sedmi sestřelů za jediný den dosáhl během bitvy ve Filipínském moři 19. června 1944, jejíž vzdušnou arénu američtí piloti přezdívali Velké marianské střílení krocanů. Zkušenosti, technická, taktická i početní převaha v této bitvě byly jednoznačně na americké straně, což se projevilo masakrem již skomírajícího i když dříve tak nebezpečného japonského palubního letectva.

Thomas B. McGuire, 38 sestřelů

McGuire, který se s 38 sestřely těsně vyhoupl na první místo v žebříčku amerických stíhacích es, létal od konce roku 1943 po dobu 20 měsíců u 475. stíhací skupiny, které velel jeho kolega Charles M. MacDonald. Skupina byla proslulá svými Lockheedy P-38 Lighting, jejichž piloti patřili k nejúspěšnějším americkým stíhacím esům války.

Jak se uvádí v citaci jeho Medaile cti, McGuire se stal známým díky tomu, že statečně pomáhal svým kamarádům. Při jednom incidentu uviděl, jak sedm japonských stíhaček Zero pronásleduje poškozený P-38, a přilétl mu na pomoc. Tři z nich sestřelil, ale sám byl sestřelen. Incident přežil, ale 7. ledna 1945 zahynul na Filipínách, když jeho letoun při velmi složitém úhybném manévru v malé výšce zavadil o zem a převrátil se.

Richard „Dick“ Bong, 40 sestřelů

Se 40 potvrzenými sestřely nepřátelských letadel je major Richard Bong americkým stíhacím esem es. V polovině roku 1944 byl povýšen do štábu V Fighter Command a nemusel létat na bojové mise, ale přesto tak činil a brzy si vysloužil Medaili cti. Létal na Lockheedu P-38 Lightning, v němž zaznamenal všechny své sestřely.

Foto: Richard Bong v kokpitu svého Lightningu | U.S. Federal Government / Public domain

Bong, který o sobě sám říkal, že byl špatný střelec, to kompenzoval odvahou a přiblížením se co nejblíže k cíli před střelbou. A právě takové piloty s největší odvahou si Spojené státy vybraly k testování prvních proudových letounů – 6. srpna 1945 se při testování prvního provozuschopného proudového letounu USA, Lockheedu P-80 Shooting Star, porouchalo palivové čerpadlo a Bong zahynul. Jeho smrt se dostala na první stránky novin, hned pod hlavní zprávu o svržení atomové bomby na Hirošimu.

Zdroj: warhistoryonline.com