Během druhé světové války rozhodně nebyla nouze o vojáky v kiltu, ať už šlo o muže, kteří byli hrdí na svůj skotský původ, nebo o ty, kteří tento oděv museli nosit jako součást plukovního oděvu a podle výstrojních předpisů. Snad nejkontroverznějším ze všech byl však německý generálporučík Ernst-Günther Baade, který si kilt oblékal jako součást svého běžného bojového oděvu, čímž se dostal do ostrého kontrastu s vojáky, po jejichž boku sloužil. 

Po vypuknutí první světové války vstoupil Baade 18. srpna 1914 jako válečný dobrovolník do 2. pomořanského hulánského pluku č. 9. Od 11. července do 28. srpna 1915 absolvoval v Döberitz kurz Fahnenjunkera a po jeho absolvování byl převelen k dragounskému pluku "Krále Karla I. Rumunského". V roce 1916 byl již u 1. hannoverského pluku povýšen na poručíka a nastoupil k Jezdeckému střeleckému pluku č. 2. Od 12. března 1917 do 5. února 1918 pak působil jako velitel signální čety Fernsprech-Abteilung 231, poté byl převelen zpět k dragounskému pluku č. 9 a přidělen jako spojař ke štábu 231. pěší brigády.

Foto: Ernst-Günther Baade v roce 1944 v Itálii | Bundesarchiv, Bild 101I-315-1110-09 / Lüthge / CC-BY-SA 3.0

Psali jsme:„Jen si vezmu kabát,“ pravil Oldřich Frolík příslušníkům gestapa a pak se prostřílel na svobodu

Během bojů na západní frontě byl Baade 1. června 1918 zraněn. O tři týdny později nastoupil k pěšímu pluku č. 444. Kvůli otravě plynem byl od 30. srpna 1918 neschopen služby a léčil se v bavorské válečné nemocnici č. 62. Konec války jej zastihl u náhradní eskadrony dragounského pluku č. 9. Byl vyznamenán oběma třídami Železného kříže, odznakem Raněný v černém a hamburským Hanzovním křížem.

Po válce byl přijat do Reichswehru a zařazen k pěšímu pluku 5, ale kvůli dalšímu snižování stavu armády odešel Baade 15. května 1920 z aktivní služby. Do armády se mohl vrátit o čtyři roky později, kdy nastoupil ke 14. jezdeckému pluku, kde byl o rok později povýšen na nadporučíka. Později absolvoval důstojnický kurz v Drážďanech a jezdeckou školu v Hannoveru. V roce 1933 byl již Rittmeisterem (kapitánem) a 1. října 1934 jmenován náčelníkem 1. eskadrony jezdeckého pluku č. 3 ve Stendalu. V roce 1937 získal hodnost majora.

Po vypuknutí druhé světové války byl Baade zařazen do tzv. Vůdcovy zálohy (Führerreserve). V březnu 1940 byl povýšen na podplukovníka, 1. dubna 1942 na plukovníka a 15. dubna 1942 převzal velení 115. střeleckého pluku 15. tankové divize. V té době pluk sloužil v Kyrenaice a Libyi. Během svého působení v Africe se v květnu 1942 zúčastnil bitvy u Bir Hakeimu. Po tomto střetnutí byl za své činy vyznamenán Rytířským křížem Železného kříže, k nimž později dostane také dubové ratolesti a meče. Nadále sloužil po boku svých mužů a pouhý den po udělení kříže byl Baade 28. července 1942 zraněn v bojích u El-Alameinu a převezen zpět do Německa, aby se zotavil.

Nějakou dobu poté, co se mohl vrátit do služby, byl Ernst-Günther Baade pověřen velením sil bránících Messinskou úžinu během německé evakuace Sicílie v srpnu 1943. Brzy poté byl pověřen velením 90. lehké divize během bitvy o Monte Cassino, spojeneckého pokusu prolomit Zimní linii a posunout své jednotky dále do Itálie a následně do Říma. Během svého působení u 90. divize se Baademu podařilo vlastnoručně zničit nepřátelský tank pěchotní zbraní. Za to byl vyznamenán odznakem za zničení tanku. Ačkoli byl Baade uznávaným důstojníkem, nejvíce ho proslavil jeho výstřední výběr oblečení, chování a zbraní. Tuto neobvyklou pověst si poprvé vybudoval během služby u Afrika Korpsu.
Ernst-Günther Baade si totiž jako oděv vybíral skotský kilt, který byl na hony vzdálen typické uniformě německého důstojníka. Jeho pokrývku hlavy tvořil černý baret zdobený tartanovou stuhou, která ladila s jeho kiltem. Jeho vzhled dokresloval claymore, skotský široký meč, který nosil u boku namísto typické pistole Luger, jež se běžně používala po celou válku.

Psali jsme:Havárie B-52 – v roce 1961 unikly USA jaderné katastrofě jen o vlas. Hrozil výbuch silný jako 250 Hirošim

Pokud se rozhodl nosit pistoli, Baade si ji údajně zavěsil na krk. Nebylo žádným tajemstvím, že bývalá mezinárodní jezdecká hvězda měla Velkou Británii velmi ráda. Dokonale ovládal angličtinu, někteří ho dokonce označovali za anglofila, což možná není s ohledem na preferenci skotského úboru nejpřesnějším výrazem. Navzdory zjevné náklonnosti k nepříteli byl ale oddaný své zemi.

V době, kdy se válka chýlila ke konci, již měl Ernst-Günther Baade mezi svými vojáky zaslouženě skvělou pověst. Často navštěvoval frontové linie, aby kontroloval své muže, místo aby se skrýval před nebezpečím. Pomohlo mu také to, že předtím sloužil v první světové válce jako "blátošlap", což mu jen zvýšilo respekt. 20. března 1944 získal hodnost generálmajora, a jen o necelých pět měsíců později, 1. srpna, hodnost generálporučíka.

Válku nepřežil. Generalleutnant v kiltu byl zraněn 24. dubna 1945, když cestoval ve svém štábním autě poblíž německého Neverstavenu a britský stíhací letoun na něj namířil své kulomety. Přestože útok Baadeho nezabil, byl poslán do nemocnice v Bad Segebergu, kde 8. května 1945, v den německé kapitulace, zemřel na gangrénu.

Zdroj: warhistoryonline