V březnu 2024 do užšího kola ve výběrovém řízení brazilské armády na nový typ samohybné houfnice postoupili čtyři uchazeči, mezi nimi systém Zuzana 2. Ten nabízela společně slovenská firma Konštrukta-Defence a česká firma Excalibur International, jež spadá do skupiny Czechoslovak Group. Přestože nakonec uspěla izraelská houfnice ATMOS, originální a specifické řešení československé konstrukční školy samohybných houfnic v podobě Zuzany 2 opět prokázalo své kvality a skončilo v hodnocení hned druhé. 

Foto: Slovenská samohybná houfnice Zuzana 2 | Michal Pivoňka / ARMYWEB

Její zrod sahá do 70. let 20. století, kdy přišel na scénu známý dělostřelecký systém DANA, jehož odvozené varianty dosud odvádějí spolehlivé služby. Na úspěchy houfnice DANA pak navázaly další typy, např. slovenská Zuzana či česká Dita. Po rozdělení Československa totiž pokračuje průmyslová kooperace, do které Slováci přispívají mj. produkcí hlavní a lafetací, kdežto Češi dodávají podvozky legendární značky Tatra, moderní balisticky chráněné kabiny a špičkovou elektroniku.

Psali jsme:Další útočné čluny Jurmo pro finské námořnictvo

Specifikace nové samohybné dělostřelecké zbraně pro Československou lidovou armádu byly zformulovány počátkem 70. let. Projekt řídil podnik Konštrukta Trenčín a za jeden z hlavních prvků se od začátku pokládal osmikolový podvozek Tatra, což tehdy představovalo jedinečný tah, protože prakticky všechny dosavadní samohybné houfnice měly podvozky pásové. Vedle toho se zbraň vyznačovala i automatickým nabíjením 152mm granátů a nábojek, což se tehdy také rovnalo téměř revoluci, neboť něco podobného do té doby nabízel jenom švédský systém Bandkanon 1, který vznikl jen v malém počtu. Osmikolový podvozek a nabíjecí automat poté daly nové zbrani i jméno, protože označení DANA, které mnozí dodnes skloňují jako klasické ženské jméno, ve skutečnosti zkracuje termín „Dělo Automobilní Nabíjené Automaticky“. Do služby v československé armádě byla tato samohybná kolová houfnice zavedena v roce 1977, a proto se formálně označuje také jako ShKH vz. 77.

Základní podoba houfnice DANA nabízela v době vstupu do služby max. dostřel asi 18,7 km, avšak posléze byly zavedeny i dálkové granáty, které dostřel zvýšily na 22 km. Do nabíjecího automatu se vejde 36 granátů a stejný počet nábojek a vedle toho se dopravuje zásoba dalších 24 kusů. Max. kadence se pohybuje okolo 5 ran za minutu. Nabíjecí automat je spolu s dělem uložen v masivní věži, kde pracují tři z pěti členů osádky, a to mířič, nabíječ a časovač. Zbylé dva členy představují velitel a řidič, jejichž sedačky se nalézají v pancéřované kabině vpředu, kdežto v zádi osmikolového podvozku Tatra je instalovaný dvanáctiválcový motor. Podvozek nabízí vynikající pohyblivost v terénu, díky které se DANA prakticky vyrovná i samohybným houfnicím na pásech, oproti kterým je navíc samozřejmě mnohem rychlejší na silnici, protože nejvyšší rychlost jízdy se pohybuje kolem 80 km/h.

Sériovou produkci samohybných houfnic DANA zajišťoval podnik ZŤS Dubnica nad Váhem, z jehož bran vyjelo celkem 672 kusů, z nichž 408 převzala Československá lidová armáda. Po rozdělení společného státu v roce 1993 si 273 systémů ponechala Česká republika a 135 kusů připadlo Slovensku. Armáda ČR tyto zbraně dodnes provozuje a v aktivní službě má 48 kusů, zatímco slovenské ozbrojené síly už užívají pouze několik kusů pro výcvikové účely. Z oněch 672 sériových houfnic jich 111 směřovalo do Polska, dalších 27 koupila Libye a 126 systémů převzal (což je dodnes poměrně málo známý fakt) Sovětský svaz. Většina sovětských houfnic DANA spadala do výzbroje okupačních jednotek v ČSSR a po odchodu vojsk se přesunula do skladišť v Kazachstánu. Pomyslný „křest ohněm“ prodělala DANA ve službách Libye během intervence v Čadu, avšak další bojové nasazení přišlo teprve v roce 2008 v Gruzii, kde se tyto zbraně zapojily do bojů proti ruským jednotkám.

Foto: Samohybné houfnice DANA ve službách AČR | Dan Špalek / ARMYWEB

Psali jsme:Norsko objednává další samohybné houfnice K9 VIDAR

Ještě v 80. letech se začalo pracovat na modernizaci houfnice DANA, jež usilovala mj. o delší dostřel či zavedení modulárních prachových náplní. Přestože výsledná zbraň jménem Ondava s max. dostřelem až 32 km a vyšší kadencí nepřekročila fázi prototypů, patří jí velice důležitá role, protože jeden z těchto prototypů prošel přestavbou na západní ráži 155 mm. Stal se tudíž vlastně prototypem nové slovenské samohybné houfnice Zuzana, která se vyznačuje odlišným systémem automatického nabíjení, jež odpovídá standardům NATO. Zuzana obdržela i hlaveň o délce 45 násobků ráže, díky které nabízí dostřel téměř 40 km, dále nový systém řízení palby a pouze čtyřčlennou osádku, pochopitelně ale zůstala u osvědčeného osmikolového podvozku z Kopřivnice. Slovenská armáda odebrala 16 kusů pod názvem Zuzana vz. 2000 a kromě toho je třeba zdůraznit exportní úspěch v podobě dodávky 12 kusů verze Zuzana G, která se nalézá ve výzbroji jednoho členského státu EU, a to Kypru.

Evoluce Dany však samozřejmě pokračovala také v České republice, kde se tohoto úkolu ujala společnost Excalibur Army. Ta v roce 2011 prezentovala prototyp modernizované varianty DANA M1CZ, která dostala mj. nový systém řízení palby či dálkový granát DN1CZ, se kterým se max. dostřel prodlužuje na 25,5 km. Izraelská společnost Elbit Systems následně prodala modifikovanou variantu DANA M1M do Ázerbájdžánu, který tyto houfnice použil ve válce o Náhorní Karabach na podzim 2020. Již o rok dříve však veřejnost mohla spatřit další obměnu DANA M2, která se na první pohled odlišuje zcela novou kabinou s vyšší úrovní balistické ochrany. Modernizace kompletů DANA v české armádě na tuto verzi se navzdory plánům neuskutečnilo, ale DANA M2 se stala základem pro modernizaci houfnic v armádě Polska a zájem projevila také Ukrajina.

Foto: Samohybná houfnice DANA M2 | Excalibur Army

Slovenská firma Konštrukta-Defence mezitím vyvinula novou 155mm zbraň na šasi Tatra, jež nese název Zuzana 2. Dostala hlaveň o délce 52 násobků ráže, která umožňuje palbu na dálku přes 41 km, a kromě toho novou kabinu a výkonnější dieselový motor. Roku 2019 se rozběhla sériová výroba pro slovenskou armádu, kde dnes Zuzana 2 představuje páteřní typ samohybné dělostřelecké zbraně. Na šasi Tatra byla umístěna také lehčí slovenská 155mm houfnice EVA a dělostřelecký komplex ráže NATO prezentovala i česká firma Excalibur Army, která v roce 2021 začlenila do svého portfolia houfnici Dita. Jedná se o produkt česko-slovenské technologické spolupráce, jelikož hlaveň ráže 155 mm s délkou 45 násobků ráže a samočinný nabíjecí systém této houfnice pocházejí od slovenských firem, které se na projektu Dita v roli subdodavatelů od začátku podílejí. Občasná tvrzení některých médií o údajné „průmyslové špionáži“ a „ilegálním kopírování“ jsou naprosto mimo realitu, naopak slovenské firmy jsou smluvními partnery společnosti Excalibur Army.

Většina výše popsaných typů samohybných houfnic československé konstrukční školy se nyní „sešla“ v armádě bránící se Ukrajiny. Již během roku 2022 totiž Kyjev získal houfnice DANA původní verze vz. 77, a to ze skladů Armády České republiky i od soukromých firem (ačkoli některé z těchto dodávek financovaly západní země), takže ukrajinská armáda dnes užívá dvouciferný počet těchto houfnic. V létě 2023 obdržela Ukrajina také první slovenské houfnice Zuzana 2 a celkově by se pro ni mělo vyrobit minimálně 24 systémů, které financuje Německo, Dánsko a Norsko. Již před válkou byl dojednán kontrakt na sériovou výrobu nových českých houfnic DANA M2 v počtu 26 exemplářů, které se již na bojišti uplatňují. V únoru 2024 pak přibyla oficiální informace o výrobě nejméně devíti 155mm houfnic Dita, které pro ukrajinskou armádu nakupuje Nizozemsko. Ukrajina tedy může provozovat dokonce čtyři typy houfnic československé konstrukční školy.

Zvláště samohybné houfnice DANA (a vzácněji také DANA M2 a Zuzana 2) se poměrně často vyskytují na fotografických záběrech, které publikuje ukrajinské ministerstvo obrany, případně i některé konkrétní dělostřelecké jednotky. Od ukrajinských vojáků vesměs zaznívá velká chvála těchto zbraní, která směřuje především na jejich dva (v době vzniku naprosto atypické) rysy, totiž na automobilové podvozky a samočinné nabíjení. Osmikolové podvozky Tatra umožňují rychlou jízdu po silnici a současně nabízejí výbornou terénní pohyblivost, což je ostatně i důvod, proč Ukrajinci kupují i další výrobky kopřivnické automobilky. Pro dělostřelecký komplet pak kolový podvozek ve spojení s nabíjecím automatem představuje takřka ideální kombinaci, jelikož se dokonale hodí pro taktiku „shoot and scoot“ („vystřel a zmiz“). Ukrajinské houfnice díky tomu mohou v krátké době vystřelit co nejvíce ran a posléze co nejrychleji změnit pozici, aby tak bezpečně unikly odvetné palbě ruské armády.

Není proto vůbec náhoda, že podvozky značky Tatra Trucks využívají také samohybné houfnice z dalších zemí, např. francouzská zbraň Caesar 8×8, pro kterou se rozhodla i česká armáda, nebo sériová podoba ukrajinské houfnice 2S22 Bohdana. Samozřejmě pokračuje rovněž vývoj v Česku a na Slovensku, a tudíž společnost Excalibur Army v roce 2022 prezentovala komplet Morana s věží instalovanou na zádi podvozku Tatra Force, zatímco slovenský zbrojní průmysl v roce 2023 přišel s lehčí houfnicí zvanou BIA, která nese dělo na zádi šestikolového podvozku Tatra. Bojové nasazení několika typů ve válce na Ukrajině a účast houfnice Zuzana 2 v brazilském tenderu ovšem dokazuje také obrovský potenciál původního řešení s věží uprostřed podvozku. Česko-slovenská kooperace v oboru samohybných houfnic tak pokračuje a může si připisovat další úspěchy na světovém trhu.

Zdroj: Army Recognition