Welthauptstadt Germania („Světové hlavní město“) byl název projektovaný Adolfem Hitlerem pro zcela nové hlavní město nebo původní obnovené hlavní město Třetí Říše na místě města Berlín. Německá metropole měla být kompletně přebudována ve velkolepém stylu. Dodnes jsou projekty Germanie považovány za ukázku nacistického megalomanství a propagandy. Hlavní architekt Germanie byl první architekt Třetí Říše Albert Speer. Titul „Welthauptstadt“ byl vybrán proto, že přesně vystihoval nový a velkolepý charakter tohoto města, které mělo kvalitou i úrovní čnít nad tehdejšími metropolemi světa – Londýnem, Paříží či Římem.

Foto: Model plánovaného hlavního města světa Germanie | Wikimedia Commons / Public domain

Nejpůsobivější stavbou města měla být Volkshalle. Tato ohromná hala pro 180 000 lidí se měla stát, jak se vyjádřil Speer, "místem uctívání Hitlera". Situovaná měla být na severní straně velké plochy, která dnes existuje před budovou Říšského sněmu (Reichstag - ten měl zůstat zachován). Tento otevřený prostor (dnes Platz der Republik) měl mít 220 000 metrů čtverečních a měl se nazývat Königsplatz. Volkshalle byla inspirována římskou architekturou, kterou nacisté považovali za čistou - především stavbami jako Augustův komplex, Palatinum a Pantheon. Měl to být největší krytý prostor na světě.

Psali jsme:Temná skvrna naší historie: Před 82 lety byla naše země obsazena německou armádou

Celková výška budovy měla být 290 metrů. Vědci předpokládali, že budova bude mít uvnitř své vlastní počasí, nezávislé na počasí venku. Na vrcholu Volkshalle měla stát gigantická socha německé orlice, svírající ve svých spárech planetu Zemi jako symbol nacistického nového světového pořádku.

Některé z projektů byly dokončeny, jako například vytvoření osy Východ-Západ, zahrnující rozšíření Charlottenburger Chaussee (dnes Straße des 17. Juni) nebo přemístění berlínského vítězného sloupu do centra, daleko od Reichstagu, kde původně stál. Realizace se dočkalo také nové Říšské kancléřství a Olympijský stadion, který byl největší v tehdejší Evropě. 

Tento stadion byl podle návrhů architekta Wernera Marche postaven v letech 1934 až 1936, tenkrát pro 100 000 diváků. Svými jasnými geometrickými formami připomíná stará antická sportovní zařízení. Stadion je podúrovňový, to znamená, že pouze horní část okruhu s tribunami se zvedá nad úroveň okolí. Toto se stalo i předmětem kritiky Adolfa Hitlera, který pak převzetí původního jména Deutsches Stadion (Německý stadion) zamít. „Hitlerův architekt“ Albert Speer nechal stěny stadionu vyložit dlaždicemi z lasturového vápna. Stadion byl otevřen v den zahájení olympijských her 1. srpna 1936.

Foto: Mezi dokončené objekty budoucího hlavního města světa patřil i velkolepý berlínský olympijský stadion | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Sovětské kolosy Kliment Vorošilov – těžké tanky KV-1 a KV-2 si u Němců vybudovaly respekt

Osa Sever-Jih sice na první pohled nebyla realizována, nicméně pod zemí jsou dodnes patrné stopy stavby podzemní dálnice, která měla vést pod touto promenádou. Na povrchu totiž měla být zakázána jakákoliv nadzemní doprava a prostor by sloužil pouze k přehlídkám. Veškerá vozidla by tak jezdila podzemní magistrálou a nikterak by nerušila život na povrchu.

Jiné projekty, jako například výstavba Volkshalle, musely být odloženy kvůli začátku války. Většina starých budov v Berlíně padla za oběť právě budoucím plánům na výstavbu nového města, průběh války v neprospěch Němců však celý proces nakonec zastavil.

Velkou pýchou Germanie měl být také Vítězný oblouk, inspirovaný stejnojmennou stavbou v Paříži, avšak ten německý měl být mnohonásobně větší. Stavba měla být přes 100 metrů vysoká a původní pařížský Vítězný oblouk by se tak opticky vešel do klenby nového, mnohem většího, německého oblouku. Oblouk by byl nejen mnohem větší, ale také mnohem těžší nežli jeho francouzský jmenovec, a tak si nejprve němečtí inženýři museli být jisti, zdali vůbec půjde takováto monstrózní stavba realizovat a nebude se propadat do země. Na základě toho vznikla na okraji Berlína výstavba v podobě jakéhosi obřího válce, což byl testovací objekt, ve kterém se dlouhodobě pozorovalo působení velké váhy na tamní povrch. Tato stavba, přezdívaná "houba", se mimochodem dochovala dodnes a od roku 1995 je chráněnou památkou.

Foto: Simulace německého Vítězného oblouku | Wikimedia Commons / Public domain

Velkolepou dokončenou stavbou bylo také Říšské ministerstvo letectví, které ve své době patřilo mezi největší administrativní budovy Evropy.  Ministerstvo mělo na starosti vývoj a výrobu letadel, a to nejen pro německé válečné letectvo (Luftwaffe), ale i pro civilní letectví.  

Foto: Pohled na Říšské ministerstvo letectví | Wikimedia Commons / Public domain

Dnes se tato velkolepá budova v ulici Wilhelmstraße nazývá Detlev-Rohwedder-Haus a jedná se  o hlavní sídlo Spolkového ministerstva financí.

Foto: Letecký snímek bývalého Říšského ministerstva letectví dnes | Wikimedia Commons / Public domain

Suma sumárum se díky vývoji 2. světové války podařilo v Berlíně postavit jen pár objektů jako součást budoucího plánovaného hlavního města světa Germanie a na ty opravdu gigantické projekty, jako by byl Vítězný oblouk nebo Volkshalle, nikdy nedošlo. Z dochovaných původních fotografií se však můžeme domnívat, že by se jednalo opravdu o megalomanský projekt, který by ve světě neměl obdoby.

Zdroj: britannica, E&T Magazine