Nad pověstnou 31. divizí SS, která údajně nesla čestný titul Böhmen-Mähren a byla složena z obyvatel Protektorátu Čechy a Morava, se vznáší mnoho otazníků. Tato divize totiž výše uvedený název nejen nenesla, ale dokonce ani nebyla sestavena z vojáků z jednotek na území protektorátu, jak se někdy tvrdí. 31. dobrovolnická granátnická divize SS byla sestavena z etnických Němců z Maďarska, především z Bačky.

A proč se tedy neustále spekuluje o tom titulu, který divize nikdy nenesla? Odpovědí je personální propojení. Posledním velitelem divize byl totiž August Wilhelm Trabandt, bývalý velitel granátnické školy SS v Prosečnici, který pak krátce velel Kampfgruppe Böhmen und Mähren, nasazené a Sověty zničené v Rakousku. Skupina, někdy uváděná jako brigáda, o síle kolem 9000 mužů, byla sestavena z frekventantů granátnické školy SS v Prosečnici, ženijní školy SS v Hradištku a důstojnické školy SS v Týnci nad Sázavou. Původně měla být jednou ze tří brigád plánovaného SS-Freiwilligen-Korps-Böhmen, ale rychlost válečných událostí zapříčinila, že tato první sestavená brigáda byla vzápětí nasazena na frontu. Zbylé dvě ještě nedobudované brigády zůstaly ve výcvikovém prostoru a o tři týdny později vytvořily základ SS-Kampfverbandu Wallenstein, nasazeného při útoku na povstaleckou Prahu.

Foto: Příslušníci Waffen-SS s kulometem ZB vz.26 | Wikimedia Commons

Psali jsme:Velcí bitevní psi conquistadorů vyvolávali u indiánů obrovský strach

Kampfgruppe Böhmen und Mähren byla překvapivě silná, jednalo se fakticky o tři pluky: Voraus Abteilung, Böhmen a Mähren. Předvoj (Voraus Abteilung) v síle pluku byl tvořen 12 stíhači tanků, šesti pěchotními kanóny, ženijní rotou a třemi bateriemi s celkem 12 kanóny ráže 10 cm. K jejich obraně bylo ve stavu 22 kulometů, plukovní jednotky měly 21 důstojníků, 183 poddůstojníků a 646 mužů. Tři granátnické prapory předvoje byly kromě osobních zbraní vyzbrojeny 146 kulomety a nejméně 18 minomety, tvořilo je 29 důstojníků, 274 poddůstojníků a 1974 mužů.

Jednotky pluku Böhmen sestávaly ze šesti pěchotních kanónů, tří ženijních rot a dvou baterií po šesti kusech 15 cm kanónů (39 kulometů, 31 důstojníků, 201 poddůstojníků a 954 mužů). Granátnické prapory pluku měly 111 kulometů, 18 minometů, 36 důstojníků, 248 poddůstojníků a 1200 mužů.

Pluk Mähren sestával opět ze šesti pěchotních kanónů, dvou ženijních rot, dvou baterií s celkem osmi kanóny ráže 10,5 cm, jedné baterie čtyř kanónů ráže 12,2 cm a patnácti kulometů. Plukovní jednotky měly 26 důstojníků, 180 poddůstojníků a 634 mužů. Tři granátnické prapory, vyzbrojené nejméně 109 kulomety a 12 minomety, sestávaly ze 29 důstojníků, 225 poddůstojníků a 1926 mužů. Celková síla skupiny tak byla 172 důstojníků, 1311 poddůstojníků, 7334 vojáků, 66 kanónů různých ráží a účelu, nejméně 48 minometů a 442 kulometů. Skupina byla nasazena v boji u rakouského Zistersdorfu, kde jí sovětská armáda rozdrtila.

Foto: Pozorovatel Waffen SS skrytý za zničeným americkým tankem Sherman poblíž Caen, Francie 1944 | Wikimedia Commons

Psali jsme:Apokalypsa v Berlíně konečně skončila

Sám Trabandt se následně stal na několik dní velitelem 31. dobrovolnické granátnické divize SS, kde vystřídal Gustava Lombarda, veterána jízdní brigády SS a specialistu na vyvražďování civilní, zvláště židovské populace na východě. Tato divize, třebaže se o tom často spekuluje, nikdy titul Böhmen-Mähren nenesla. Divize se po ústupu ze Slezska vzdávala v prostoru Hradce Králové a Trabandt si pobyl v sovětském zajetí až do roku 1954.