Obrazy z první světové války často zachycují obtíže zákopové války, kdy vojáci na všech stranách konfliktu vedli opotřebovávací válku a v krvavých útocích proti kulometům dobývali desítky metrů území. Jiné snímky ovšem také ilustrují přítomnost kavaleristů. Přestože se v první světové válce stále častěji bojovalo s novou technikou, se kterou jezdectvo jednoduše nemohlo držet krok, stále hrálo důležitou roli. Nejlépe to dokládá jeden z případů, kdy francouzská jezdecká formace na Balkáně fakticky přispěla k uspíšení konce války. 

Navzdory obtížím, s nimiž jezdectvo čelilo stále účinnějším pěchotním a dělostřeleckým zbraním, je po celou dobu první světové války využívaly jak Trojspolek, tak Centrální mocnosti. Zejména na západní frontě přitom sloužilo již prakticky výhradně jako pěchota přesunující se v sedle, protože tak bylo užitečnější; využití kavalerie na koních se snížilo kvůli statickému charakteru zákopové války a vlastnostem zbraní, jimiž armády disponovaly. Kromě toho však i na západní frontě bylo jezdectvo užitečné také při průzkumu, doprovodu zajatců a při službě jízdní policie zaměřené na zajišťování disciplíny ve vlastních řadách.

Foto: Francouzští dragouni v roce 1914 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Slovensko za 2. světové války

Jezdectvo jako manévrová zbraň bylo ale stále užitečné na jiných dějištích první světové války. Například během operací na Blízkém východě, a to díky své vysoké mobilitě, relativní nezávislosti na zásobování a nízké intenzitě konfliktu.

Ze stejných důvodů se na ně zpočátku hodně spoléhalo na východní frontě, ale postupně i zde stavy kavalerie ve smyslu vojáků bojujících v sedle klesaly, protože bylo potřeba pěchoty, zatímco koně byli nezbytní a užitečnější pro zápřahy dělostřelectva a vozatajstva. Posledním místem v Evropě, kdy bylo jezdectvo ve větším měřítku využíváno pro jízdní boj, byla střetnutí během balkánského tažení, tedy konfliktu v Srbsku, Černé Hoře, Albánii, Řecku a Bulharsku.

Jedním z mužů, kteří dohlíželi na francouzské jezdectvo nasazené na tomto válčišti, byl zkušený generál Louis Franchet d'Espèrey, který sloužil v polní velitelské funkci po celou dobu první světové války. Muž impozantní postavy byl známý tím, že byl nesmírně energický a rozhodný, jak se na velitele jezdectva slušelo. Od Britů si zkomolením jména vysloužil podivnou přezdívku Desperate Frankie, tedy "Zoufalý Frankie" – naprosto neodpovídající jeho vystupování. Zpočátku sloužil na západní frontě, poté velel jednotkám Dohody na východní frontě.

Největších vojenských úspěchů dosáhl v bojích během Soluňského tažení. Hned po svém příchodu realizoval strategii stanovenou generálem Adolphem Guillaumatem, který zastával tuto funkci před ním. Plán, známý jako vardarská ofenziva, se skládal z několika fází, které měly provést spojené srbské, francouzské a řecké síly proti Bulharům, spojencům centrálních mocností.

Psali jsme:Byl Norman Dike z Bratrstva neohrožených opravdu tak špatný velitel, jak se říkalo?

Vardarská ofenzíva byla zahájena 15. září 1918. První fáze zahrnovala útok na bulharské síly u Dobrého Pole, druhá pak útok na bulharskou první armádu mezi řekou Vardar a Doiranským jezerem. Nakonec měl d'Espèrey za úkol provést pochod vojsk přes Demir Hisar, Rupel, Petrici, Blagušu, Gradec, Štip a Belessu a poté dobýt město Skopje. Plánoval také rozmístění vojsk v Kaštanii a Tetovu, aby zajistil, že Bulhaři nebudou moci jeho síly obejít.

Jedním z důvodů rychlého úspěšného ukončení vardarské ofenzívy bylo d'Espèreyho nasazení francouzské kavalerie. Zatímco většina sil měla za úkol bojovat podél bulharské linie, on přímo vyslal 3000 jezdců 800 km ke Skopji. Jezdci táhli údolím Vardaru do Skopje, které bylo pro komunikace Centrálních mocností na Balkáně životně důležité.

Přestože měli pouze osobní zbraně a kopí, dostali od generála Françoise Jouinot-Gambetta rozkaz zaútočit na město, které drželo 50 tisíc bulharských vojáků s kulomety a puškami. Navzdory nepřátelské přesile ze střetnutí Francouzi vyšli vítězně; jezdecký útok sehrál zásadní roli v tom, že bulharská vláda podepsala příměří.

Poté, co se k ostatním bulharským jednotkám donesla zpráva, že Skopje padlo, domnívaly se, že je to proto, že za jejich liniemi je velké množství francouzských sil, což je přimělo vzdát se bez boje. Německé jednotky sice dostaly rozkaz Skopje znovu dobýt, věděly ale, že bez Bulharů na své straně nebudou pravděpodobně úspěšné.
Místo toho, aby se pokusili město dobýt zpět, zahájili Němci ústup, který je odřízl od Osmanů. Netrvalo dlouho a vojska Dohody se vydala směrem ke Konstantinopoli, což přimělo Osmanskou říši, aby také požádala o příměří. Krátce nato je následovaly i ostatní ústřední mocnosti, čímž 11. listopadu 1918 skončila první světová válka. Manévr 3000 francouzských jezdců lze přirovnat k pověstnému mávnutí motýlích křídel, které mělo nečekané zásadní důsledky. Nejde určitě o rozhodující akci závěrečné fáze války, ale bez vyřazení Bulharska a v důsledku Turecka z konfliktu by i zřejmě i na ostatních frontách trvala zbytečná válka tím déle.

Zdroj: warhistoryonline