Granátomet M79 patří bezesporu k jedněm z nejslavnějších zbraní. U amerických vojáků si vysloužil mnoho přezdívek, jako například „Thumper“, „Thump-Gun“, „Bloop Tube“, „Big Ed“, „Elephant Gun“, „Blooper“ či „Can Cannon“. Australané mu zase říkali „Wombat Gun“. I když byl granátomet M79 v americké armádě již nahrazen granátometem M203, v mnoha armádách po celém světě se granátomety M79 stále používají. Pojďme si tento legendární granátomet blíže přiblížit. 

Vývoj granátometu započal již na konci druhé světové války. Američtí inženýři tehdy dospěli k názoru, že puškové granáty, které se nasazovaly na hlaveň pušek jsou již zastaralé a nevhodné k vedení moderního boje. Byl tak spuštěn projekt "Niblick", jehož cílem bylo najít náhradu za puškové granáty. Nový granátomet měl střílet dál, přesněji a měl být ničivější. V roce 1952 bylo zjištěno, že pro takový úkol se nejlépe hodí kulový projektil ráže 40 mm. Polní zkoušky ovšem ukázaly, že ve skutečnosti je mnohem lepší válcová střela se zakulacenou hlavou. Ta totiž dokázala pojmout větší množství výbušniny a měla také lepší balistické vlastnosti. Nakonec tak byly vytvořeny dva druhy granátu. Granát ráže 40 mm a délce 46 mm pro pěchotní zbraně a granát ráže 40 mm s délkou 52 mm pro těžké granátomety, které bylo možné namontovat na techniku. Granát byl tedy vyřešen, nyní bylo potřeba vymyslet a vytvořit jeho vrhač.

V roce 1953 byla tvorbou zbraně pověřena zbrojovka Springfield Armory. Ta v roce 1957 přišla s granátometem T148, který disponoval bočním zásobníkem na tři granáty. Granátomet se však při testech ukázal jako nespolehlivý a zbraň byla zamítnuta. Zbrojovka Springfield nicméně byla se základem zbraně spokojena a rozhodla se změnit nabíjecí mechanizmus. Vznikl tak prototyp S-3, který měl „zlamovací“ konstrukci podobnou té, které mají brokovnice. Protoyp byl nadále zdokonalován až na prototyp S-5, který již zaujal americkou armádu. Byly provedeny ještě změny v mířidlech a nový granátomet byl přijat pod názvem XM79 pro účely testování. Armáda byla spokojena, 15. prosince 1960 byl granátomet pod názvem M79 přijat do výzbroje a sériová výroba se rozjela, přičemž první kusy byly americké armádě dodány následující rok. 

Psali jsme:Arrow 4: Další zdokonalení izraelského protiraketového deštníku

Foto: Přímým předchůcem granátometu M79 je granátomet T148 (na snímku), ten ovšem disponoval zásobníkem na tři projektily. | Wikimedia Commons / Public domain

Konstrukce zbraně připomínající brokovnici byla kladně přijata i samotnými vojáky. Dovolovala totiž pohodlnou palbu i přebíjení ve stoje, v kleče, ale i v leže. Granátomet šlo použít i jako jakýsi lehký minomet, střelba tímto stylem ovšem nebyla přesná. Zbraň také dovolovala díky velice slabému rázu palbu jednou rukou, což se ve skutečnosti dělo poměrně často a velké množství granátometů si vojáci upravili tak, že uřezali pažbu, aby mohli snáze tasit. 
Granátomet se skládá ze čtyř hlavních částí, hlavně, předpažbí, pouzdra závěru a pažby. Střelec odemykací západku přepne doleva, čímž se zbraň automaticky zlomí a je možné vložit granát. Stejně jako u brokovnic hlaveň zalomí zpět a může střílet. Všechny granáty disponují bezpečnostní pojistkou, která se deaktivuje až po 30 metrech letu, na bližší vzdálenost granát kvůli bezpečnosti nevybuchne. Na kratší zdálenost se používají speciální projektily, jako například broková střela, která funguje stejně, jako u brokovnic a nachází se v ní velké množství malých kuliček. 

Granátomet dělá při výstřelu i charakteristický zvuk, jakési „Plomp“, podobně, jako když se otevírá korková zátka ze šampaňského a díky tomuto charakteristickému zvuku se zbrani velice brzy začalo přezdívat Blooper, či Thumper.

Foto: Díky velice malému zpětnému rázu se dalo z granátometu střílet i jednou rukou. Někteří vojáci si granátomety zkracovali a stříleli z nich jako z pistole. Tento kus byl použit během bojů o Dong Ha v roce 1968. | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Americké bomby SDB II StormBreaker vstoupily do služby

Granátomet M79 má i zajímavá mířidla. Ta jsou standardně nastřelena na 50 metrů. Pokud ovšem chce střelec střílet na větší vzdálenost, musí si zvednout žebříková mířidla, která dovolují přesně střílet od 75 metrů až do vzdálenosti 375 metrů, přičemž jsou nastavitelná po 25 metrech. 

První a nejslavnější bojové nasazení proběhlo během války ve Vietnamu. Velice těžké a složité tamní prostředí mnoha novým zbraním nesedělo, a tak například pušky M16, či kulomety M60 trpěly nedostatky. Granátomety M79 žádnými problémy netrpěly a staly se velice oblíbenou, spolehlivou, smrtící a účinnou zbraní. To také poskytlo americkým a jiho vietnamským (ARVN) vojákům převyšující palebnou sílu proti komunistickému nepříteli, který spoléhal v případě palebné podpory převážně na již zastaralé puškové granáty a minomety, ty se ovšem ukázaly ve vietnamské džungli jako velice těžkopádné zbraně, které se mnohdy díky hustým korunám stromů staly nepoužitelné. Granátomet M79 se tak stal nekorunovaným králem bojiště, díky němuž totiž šlo dopravit výbušninu na vzdálenost větší, než je voják schopný hodit granátem a zneškodnit nepřítele tak dřív, než se dostatečně blízko, aby na vás hodil protipěchotní granát. Zbraň se tak stala i cennou kořisti severovietnamských vojáků.

Foto: Američtí marináci během Operace Prairie II ve Vietnamu | Wikimedia Commons / Public domain

Sériová výroba granátometu M79 probíhala mezi léty 1961-1971 a za tu dobu se ve Spojených státech podařilo vyrobit na 350 000 kusů. Reálně jich bylo vyrobených ovšem mnohem více, v licenci i nelicencovaně se vyráběl i v mnoha jiných státech, například v Jižní Africe, kde společnost Milkor vyvinula a vyráběla modernizovanou variantu, kdy zaměřovací mechanizmus nahradil optický zaměřovač a dřevěnou pažbu nahradil polymer. Licenčně a upraveně se vyráběl například i v Jižní Korei, Německu, Polsku, Singapuru, Švýcarsku či Belgii. 

Foto: I přes své stáří granátomet M79 dodnes slouží ve výzbroji mnoha států po celém světě. Na fotografii jsou jamajští vojáci. | Wikimedia Commons / Public domain

V inventáři americké armády zůstalo jen málo kusů ve skladech, jelikož je oficiálně nahradil podvěsný puškový granátomet M203 a víceranné revolverové granátomety Milkor MGL. Nicméně i navzdory svému zastarání se čas od času objeví na bojišti v rukou amerických vojáků, kteří na něj nedají dopustit. Vojenské studie odhalily, že i jen přítomnost granátometu M79 v jednotce dokáže zvýšit morálku, i když její přínos na bojišti bude minimální. Proto se zdá, že i přes své stáří si najde cestu do rukou vojáků i v budoucnu.

Zdroj: SpecialOps.org