Když si měl Maynard Smith vybrat mezi vězením a armádou, neochotně se rozhodl pro armádu. Poněkud přestárlý jednatřicetiletý vojín měl od počátku kázeňské problémy a byl prý rozmazlený, neukázněný a neoblíbený u všech, s nimiž se setkal. Byl nasazen v Anglii jako palubní střelec, nikdo s ním nechtěl létat a ostatní posádky tak činily jen na přímý rozkaz. Ač se to může zdát zvláštní, právě ze své první mise vyšel Maynard Smith s Medailí cti.

Foto: Štábní seržant Maynard Smith z 306. bombardovací skupiny je vyznamenán Medailí cti ministrem války Henrym L. Stimsonem | U.S. Air Force

Maynard Harrison Smith se narodil v roce 1911 v Caro v Michiganu a brzy si získal pověst rozmazleného kluka se sklony k problémům a schopností naštvat téměř každého. Po ukončení školy bylo zřejmé, že jeho plánem je žít z dědictví tak dlouho, jak to půjde. Následně nastoupil do zaměstnání u ministerstva financí. Dokonce se mu podařilo zplodit dítě, což ovšem kupodivu vedlo k jeho jedinečné cestě do armády. S matkou dítěte se rozešel, ale kvůli neplacení výživného se jednatřicetiletý potížista dostal k soudu. V roce 1942 dostal dvě možnosti: jít do vězení, nebo vstoupit do armády.

Psali jsme:Den, kdy začala válka Severu proti Jihu

Jakmile se Smith dostal do armády, zjistil, jak je pro něj těžké přijímat rozkazy od kohokoli, zejména od mužů téměř o deset let mladších než on. Proto se rozhodl pro nejrychlejší cestu k získání hodnosti, kterou v té době bylo dobrovolné přihlášení se do letecké střelecké školy. Vzhledem k tomu, že posádky bombardérů, na nichž měl létat, měly padesátiprocentní míru přežití, zdálo se to pro sobeckého muže jako zvláštní volba.

Když v roce 1943 dorazil do Anglie, předcházela ho jeho protivná povaha a pověst člověka, který nezapadne do žádného týmu. V novém působišti si nenašel žádné přátele a pro svou povahu si vysloužil přezdívku „Snuffy Smith“ inspirovanou zřejmě populární komiksovou postavičkou. Dne 1. května 1943 nyní rotmistr Smith nasedl do kulometné věže svého letounu B-17, který vzlétl na misi do Francie. Cílem byla ponorková základna poblíž Saint-Nazaire, což bylo silně bráněné místo s přezdívkou „město flaku“.

Skupina bombardérů dorazila k cíli a setkala se s nečekaně malým odporem německých sil. Posádka Smithova B-17 shodila bomby a zamířila k domovu s pocitem dobře odvedené práce. Bohužel vedoucí letoun udělal navigační chybu, a zatímco se domníval, že míří na Anglii, vedl skupinu přímo na silně opevněné město Brest ve Francii. Kdo zná francouzský film Velký flám, pocity posádky musely být podobné.

Když skupina začala klesat z mraků, čekala je skupina německých stíhačů a intenzivní protiletadlová palba. Smithův bombardér byl okamžitě zasažen. Nepřátelská palba protrhla palivové nádrže letadla a způsobila mohutný požár uprostřed trupu. Komunikační systém vypadl, kyslíkový systém byl zničen a napájení Smithovy dolní kulové věže bylo vyřazeno. Požár sílil a tři členové posádky se rozhodli, že je čas se zachránit. Seskočili na padácích nad kanálem a už o nich nikdy nikdo neslyšel.

Psali jsme:Araukánie: Příběh staletého vzdoru původní Ameriky

Smith se naopak vrhl do akce. Ošetřoval zraněné členy posádky, zatímco se piloti pokoušeli dostat poškozené letadlo domů. Němečtí stíhači však stále zasypávali letadlo střelami a oheň dál zuřil a hrozilo nejhorší. Byli daleko od domova a Smith strávil následujících 90 minut ošetřováním raněných, obsluhou kulometů a bojem s ohněm.

Teplota v letadle se natolik zvýšila, že začala explodovat uložená munice. Smith vyhazoval munici otvory v trupu, které oheň vytvořil. Vše, co nebylo přišroubováno, vyhodil ven. Když byly hasicí přístroje prázdné, Smith pokračoval a snažil se ohniska ohně udusat. Když se letadlo blížilo k Anglii, Smith oheň skutečně uhasil – a použil všechny dostupné prostředky, včetně vlastní moči.

Letadlo přistálo na prvním dostupném letišti a při dosednutí se rozlomilo na dvě poloviny. Posádka ale další újmy neutrpěla a muž, kterému přezdívali „Snuffy Smith“, se nyní měl stát oslavovaným hrdinou. Naneštěstí pro Smithe to nijak nezmírnilo jeho problémy v jednotce a zdálo se, že jeho spolubojovníci k němu mají nyní ještě větší odpor. V týdnu, kdy měl Smith od ministra války převzít Medaili cti, byl kvůli kázeňským problémům zařazen do služby v kuchyni. Po předání vyznamenání Smith pokračoval na dalších čtyřech misích, načež mu bylo diagnostikováno „operační vyčerpání“. Stal se v jednotce úředníkem a v roce 1944 mu byla dokonce za chabé pracovní výkony snížena hodnost na vojína.

Smith byl 2. února 1945 poslán domů do Spojených států a navzdory svým prohřeškům se mu po návratu do rodného města dostalo slavnostního uvítání a přehlídky. Z americké armády byl propuštěn 26. května 1945. V pozdějších letech na své působení v armádě nevzpomínal rád, měl nadále problémy se zákonem. Odešel na odpočinek na Floridu, kde 11. května 1984 zemřel na selhání srdce.

Byl pohřben na Arlingtonském národním hřbitově jako válečný hrdina, s nímž nikdo nechtěl létat. Jeho činy onoho osudného květnového dne roku 1943 zůstanou navždy zaznamenány jako skutečný projev nevysvětlitelné odvahy – ať už šlo o protivného člověka, nebo měl prostě smůlu a neuměl jednat s lidmi, během své první ostré akce na palubě bombardéru prokázal odvahu, obětavost, výdrž a vynalézavost.

Zdroj: warhistoryonline.com