Obklopen kopci leží v srdci slezských hor objekt s někdejším označením MUNA. Stojíme na státní silnici spojující dřívější okresní město Jeseník se Zlatými Horami na nynější česko-polské hranici. Po pár kilometrech za Jeseníkem leží ves Mikulovice, zde odbočujeme. Severním směrem se od vsi vine neširoká asfaltovaná silnice směrem k horským hřebenům. Hlavně ke kopci, který se ještě před nedávnem jmenoval Buchberg. Pod ním leží les zvaný Bukovec (Buchenwald).

Po pár metrech opouští silnice vesnici a vede mezi polmi, na kterých tu roste řepka, tu oves. Anebo v zimě nic. Netrvá dlouho a jedete-li autem, přes čelní sklo uvidíte dnes již značně omšelý plot s ostnatým drátem. Jdete-li pěšky, uvidíte jej vlastně také. Ale za delší dobu. Po čase dojdete k vojenské vrátnici. Nalevo vidíte klasické přízemní kasárenské objekty, před sebou pozůstatky něčeho, kde ještě asi nedávno byla zavěšena křídla brány. Ano, správně. Jsme na hranici někdejšího vojenského útvaru, který za tu dobu, co tam stojí, mnohokráte změnil majitele.

Foto: Celý objekt chránil (místy i trojitý) plot

Psali jsme:Počátek skvělého pruského důstojnického sboru

Před rokem 1945

Zde všude kolem ležely Sudety. Ony jsou tu vlastně pořád, jen se to tu dnes všechno jmenuje jinak. Takže když po zabrání pohraničí v osmatřicátem roce Sudety (Reichsgau Sudetenland) připadly k Německu, oblast Niklasdorfu (dnešních Mikulovic) začala být pro armádu zajímavá. Jednak již nebyla součástí ČSR a jednak ležela poblíž důležitých dopravních cest. V roce 1938 byl prostor Buchenwaldu vytyčen k postavení budoucího skladiště. Tehdy rovněž dostal svůj název MUNA. Jedná se o zkratkové slovo pro Heeresmunitionsanstalt Niklasdorf, potud MUNA. V podstatě dva roky zde neprobíhala žádná větší významná činnost, až v roce 1940 se zde začala stavět železniční vlečka. Napojení na v podstatě hlavní trať Niklasdorf-Zuckmantel (Mikulovice-Zlaté Hory) proběhlo v odsud 3 kilometry vzdálené vsi Endersdorf (dnes Ondřejovice). Celková délka kolejí i s rozvětvením čítá kolem 7km!

Foto: Skladiště munice bylo s okolním světem spojeno prostřednictvím několika kilometrů kolejí

Výstavbu zajišťovali nejdříve nuceně nasazení Češi a Poláci. Některé prameny hovoří o místních obyvatelích, což nikde není hodnověrně potvrzeno. Jistější bude tvrzení o poskytnutí pracovní síly ze zajateckého tábora Lambsdorf nedaleko města Oppeln, (Lambinowice, Opole, Polsko). Tehdy se jednalo o britské zajatce a práce na stavbě probíhaly naplno. Od zahájení sovětského tažení v roce 1941 sem byli posíláni hlavně sovětští zajatci. Také po roce 1945 zde byl odkryt hromadný hrob s čítající kolem 30 těl příslušníků Rudé armády. Trať byla zakončena poměrně dlouhým nákladovým nádražím o třech kolejích, s mnoha skladištními budovami. Jelikož zde nebyla točna, trať pokračovala dále do objektu smyčkou o poloměru 200 metrů.

Foto: MUNA byla dobře střežena

Psali jsme:Obrovský a výkonný Do 335 přišel naštěstí pozdě. Zdržení vývoje měl na svědomí Hermann Göring

Rovněž bylo možné vlaky vykládat asi i zde, po celé délce smyčky. Mnoho pozůstatků po rampách by tomu nasvědčovalo. Prameny, lidové povídačky a snad i něco pravdy tvrdí, že vedle skladiště tu probíhala muniční výroba. Zcela určitě ne v podmínkách plnohodnotné muniční továrny. Mohlo tu jít o jakousi „dokončovací" provozní činnost spočívající v kompletaci komponentů k munici atd. Během existence tábora zde proběhlo několik epidemií skvrnitého tyfu. On MUNA nebyl jediným zařízením tohoto typu v Jeseníkách. V horách se nacházelo vícero zajateckých zařízení, trošku odbočme: zmiňme pobočku koncentračního tábora Gross Rosen ve Weiswasser (Bílé Vodě u Javorníka) s kapacitou 650 židovských vězeňkyň, bývalý zajatecký tábor nedaleko Reihwiesen (dnes Rejvíz) a dalších. MUNA byl jen jedním z několika.

Po roce 1945

Rok 1945 znamenal konec Třetí říše. Dle dohod uzavřených mezi Spojenci docházelo k vysídlování německy hovořícího obyvatelstva z oblasti Sudet směrem za hranice. Nejinak tomu bylo i zde. MUNA změnila majitele, ne účel. Stala se sběrným střediskem pro odsun sudetských Němců ze zdejšího okolí. Uvádí se (a to číslo je kupodivu všude stejné), že zdejším střediskem prošlo před transportem 52 000 osob. Vysidlování skončilo. A co s areálem dále? Po nějakou dobu zde působil Sbor národní bezpečnosti, který tu zřídil výcvikové středisko.

Foto: Jeden z objektů komplexu MUNA

Dále potom zde byl ubytován dělostřelecký útvar s úkolem shromáždit zůstávající dělostřeleckou munici, trofejní materiál a inventarizovt jej. Ti zde působili od roku 1950, a šlo o 53. dělostřelecko základnu. Měla tu působit škola pro výcvik řeckých partyzánů a diverzantů.

V.Ú.8189

Na začátku 60.let přichází do Mikulovic výše jmenovaná vojenská jednotka a začíná zdejší areál rozšiřovat a dostavovat. Zdejší posádka se orientovala na dělostřeleckou zbraň a tehdejší raketová vojska. Útvar však spadal nikoli pod resort obrany, nýbrž však pod ministerstvo vnitra. Útvar mimo prostor MUNA spravoval ještě detašovaná skladiště Smolkov, Králíky, Mladkov. Ne náhodou byly využity objekty původního pohraničního opevnění ( tvrze Smolkov, Hůrka u Králík, Adam u Mladkova) ČSLA zde provedla celkové rozšíření, výstavbu nové silniční sítě a hlavně výstavbu nové posádky směrem k Mikulovicím. Areál byl odpovídajícím způsobem střežen. Byl obehnán dvojitým plotem, který zesiloval vysokonapěťový ohradník. Nebyl však uveden do provozu. Sloupy, izolátory a zemnící části jsou dodnes patrny na obvodu zařízení. Důležitá místa, oblasti zvláštního významu a některé křižovatky střeží dokonce malé betonové pevnůstky. Nemohu s jistotou tvrdit, zda náhodou ještě nepocházejí z doby německé přítomnosti. Ale i kdyby...pro další vlastníky areálu nebyl problém v jejich následné reaktivaci.

Foto: Jeden z objektů komplexu MUNA

Když tedy mluvíme o muničním skladišti, co tedy bylo v objektech uskladněno? Jak již bylo řečeno, většinově se zde nacházela munice pro útvary raketových vojsk ČSLA, dále letecká munice, dělostřelecká a munice pro ruční zbraně. Ovšem munice nebyla to jediné, co skladiště ukrývala. Jelikož se jednalo o zásobovací základnu, své depoty tu měly železniční, dílenské a i opravárenské útvary. Rovněž tak zde byla skladována trhhavina rčená ke stavbě přečerávací elektrárny na Dlouhých Stráních. Útvar měl i vlastní hasičskou zbrojnici, kde s největší pravděpodobností byla dislokována vojenská hasičská jednotka.

Foto: Jeden z objektů komplexu MUNA

Preventivní protipožární opatření jsou zřejmá na mnoha místech-množství požárních nádrží, tzv. „hasičských přístěnků", v nichž kdysi stálo požární náčiní. Dnes stojí rezivějící, omšelé budky osamělě v ostružiní a vysoké trávě. Za zmínku rovněž stojí, že s končící studenou válkou (konec 40.-konec 80.let) zde v rámci plnění ustanovení smlouvy SALT II probíhala demontáž sovětských jaderných nosičů.

Po odchodu ČSLA a vlastně i AČR

Po politických změnách na konci 80. let a po pominutí stavu okamžité „blokové konfrontace" mezi Východem a Západem upadá mikulovický objetk stále více a více. Budovy a skladový potenciál je využíván stále méně a méně. Konec původního záměru v užívání přichází s rokem 2005, kdy AČR areál úplně opouští a přenechává jej obci Mikulovice, na jejímž katastru stojí. V podstatě začíná etapa, která by se dala nazvat „posmrtným" životem desítek podobných vojenských zařízení. Vzhledem k rozloze se dnes převážně jedná o „zemi nikoho".

Foto: Jeden z objektů komplexu MUNA

Obec nemá, a logicky zákonitě nemůže mít prostředky k zastřežení celého areálu. Na popud zastupitelstva byla snesena železniční vlečka, to bylo v roce 2009. Okamžitě začala mizet střešní krytina, elektroinstalace a původní oplocení. A tak místní dále rozebírají zdivo skladů na stavební materiál, využívají haly k různým pololegálním účelům, či některé z objektů vlastní soukromý vlastník. V roce 2010 získalo několik zdejších budov Hnutí Brontosaurus Jeseníky s bohulibým cílem vybudovat zde místo setkávání neziskových organisací z celé republiky.

Foto: Jeden z objektů komplexu MUNA

Dnes je MUNA opuštěná. Asfaltové silnice zarůstají vegetací. Sklady pohlcuje les, objekty se pozvolna rozpadají, nebo jsou demolovány. Obávám se, že ani dvojice naučných stezek nijak nemůže napomoci nějakému dalšímu osudu tohoto areálu. Řešením by byl třeba jakýsi skanzen části areálu. Znamenalo by to budovy uvést do původního stavu, natáhnout pár metrů kolejí... Uvidíme, jak to vše bude vypadat.