Většinu minulého týdne jsem strávil s muži a ženami ukrajinského ekvivalentu U.S. Navy SEALs, elitními potápěči ze 73. námořního speciálního operačního střediska. Výsledkem byl článek pro The New York Times. 73. námořní středisko během té doby provádělo průzkumné a sabotážní operace hluboko za ruskými liniemi. Vojáci využívají tajné infiltrace pobřežní obrany k překvapivým nájezdům na cíle vysoké hodnoty, způsobují zmatek v Putinových jednotkách, zatímco se Ukrajina snaží vyhnat Rusko ze svých teritoriálních vod.

Foto: Většinu minulého týdne jsem strávil s muži a ženami ukrajinského ekvivalentu U.S. Navy SEALs | U.S. Navy / Public domain

Zatímco zábor území ukrajinskou armádou v Kurské oblasti soustředil pozornost stovky mil na sever, strategičtější bitva se vede v Černém moři – a je to bitva, kterou Ukrajina navzdory všem předpokladům vyhrává s pomocí Britů a USA. Když ukrajinské speciální jednotky 30. června 2022, čtyři měsíce po ruské invazi, vyhnaly Rusy z Hadího ostrova, zajistily zemi koridor pro vývoz obilí z přístavu v Oděse. Loni v září Ukrajina získala kontrolu nad řadou ropných plošin, které dnes slouží jako odpalovací rampy pro útoky na ruské cíle na Krymu. Nyní je vyčištění Kinburnské a Tendrivské kosy zásadní pro odblokování druhého největšího ukrajinského přístavu, Mykolajivu. Tyto dva pruhy země vyčnívají přes ústí řeky a umožňují Rusům oddělit přístav od moře.

Psali jsme:Střelecký závod Extreme Euro Open ovládli naši borci

Při jedné misi letos v létě se čtyři ukrajinští potápěči přehoupli přes bok lodi, zmizeli pod vlnami a přesunuli se k nepřátelskému pobřeží. Vyškoleni britskými a americkými speciálními jednotkami a vybaveni nejmodernějšími rebreathery, plavali ve dvojicích a nezanechali nad sebou žádné bubliny, které by prozradily jejich pozici. Rusové je ani neviděli přicházet. Když první dvojice dosáhla Ruskem kontrolovaného pobřeží, brzy si uvědomila, že jsou sami.

Technická porucha donutila druhý pár vrátit se zpět. Alex, jejich velitel, to sledoval přes dron, ale nemohl s nimi komunikovat, aniž by upozornil nepřítele. „Při přípravě našich misí procházíme všemi scénáři „co kdyby“,“ říká Alex. „Co když se loď porouchá? Co když zbraň selže? Co když selžou výbušniny, nebo se polovina týmu ztratí? Mluvíme o tom, co si dokážeme představit, že se pokazí. Pokud můžeme, pokračujeme v misi.“

Navzdory tomu, že čelili praporu nepřátelských jednotek rozmístěných v oblasti, nakonec zůstali pouze dva muži, a velitel týmu se rozhodl pokračovat ke svému cíli. Potápěči dostali rozkaz zlikvidovat ruský samohybný protiletadlový systém ZSU-23-4 Šilka. Ukrajinští vojáci našli mezeru v ostnatém drátu pobřežní obrany, která jim ušetřila drahocenný čas, a pokračovali dál. „Na různých místech bylo rozmístěno nejméně 500 vojáků. Pokud zazní poplach, zaujmou pozice, začnou se bránit a hledat potápěče,“ říká Alex.

Dvojice, která ukryla své potápěčské vybavení a nepozorovaně se přesunula do vnitrozemí, po chvíli dorazila k silnici používané Rusy a nastražila výbušniny. Pak čekali. Když ruský protiletadlový systém uháněl po silnici, ukryt pod rouškou tmy, potápěči stiskli rozbušku. „Viděli jsme, jak vozidlo vybuchlo, a také explodující munici, která byla uvnitř. Ve vozidle osádka přepravovala směnu, která měla střídat vojáky na jejich pozici. Pravděpodobně jsme zabili osm až deset Rusů,“ říká Alex. Rusové byli ohromeni. Tak daleko od fronty si vůbec nedokázali představit, že by byli napadeni. „Poslouchali jsme jejich rádiovou komunikaci. Vzájemně se obviňovali.“ Po splnění úkolu potápěči z místa činu unikli bez povšimnutí a doplavali zpět ke své lodi.

Psali jsme:Osm roků v temném hrobě: Příběh zavalených vězňů ve fort XIII “San Rideau”

Zdroj: The New York Times