Omyl německých bombardérů pomohl změnit průběh 2. světové války. Hitler se dopustil další chyby
Je fascinující sledovat, jak může historii změnit jediná událost, nebo v tomto případě spíše nehoda. Právě to se stalo během bitvy o Británii, která ovlivnila výsledek nejen této bitvy, ale zřejmě i samotné války.
V létě roku 1940 stála Velká Británie proti síle nacistického Německa téměř osamocena. Německé armády se v té době valily západní Evropou a nejbližší spojenec Velké Británie, Francie, byl během několika týdnů vyřazen z války německým Blitzkriegem. Britským expedičním jednotkám umístěným ve Francii se tehdy jen stěží podařilo uniknout zajetí či smrti a většině se díky neskutečnému vypětí sil podařilo dostat zpět do Anglie.
Foto: Německé bombardovací Heinkely He 111 | Wikimedia Commons / Public Domain
Nyní Britové čekali na německou invazi, kterou měl Hitler přichystanou pod krycím názvem operace Lvoun. Aby byl zajištěn předpoklad úspěšného vylodění, museli mít Němci pod kontrolou anglické nebe. V srpnu tak započaly útoky německé Luftwaffe na britská letiště, základny a průmyslová výrobní zařízení. Královské letectvo však odolávalo i přes početní převahu nepřítele. Velitelem německého letectva byl Hermann Göring, jehož plán byl jednoduchý – zničit RAF a učinit tak obranu proti invazi velmi oslabenou. Britové se však tvrdě bránili, a Göring tak své útoky zesílil.
Britské stíhací velitelství bylo po čase vyčerpáno. Německé útoky byly nepřetržité a silné, takže nezbývalo mnoho času na opravu poškozených letišť, továren a letadel. Britům docházely letouny a piloti. Hitler údajně stále doufal, že Británie požádá Německo o mírovou dohodu a fakticky tak ukončí válku v západní Evropě. Aby svoji vizi podpořil, vydal pokyn, aby britské cíle pro bombardování zůstaly pouze vojenské.
Pak však došlo k incidentu, který byl podle většiny svědectví nehodou. 24. srpna totiž německé bombardéry, které měly původně zasáhnout vojenské cíle mimo Londýn, svůj cíl minuly a zasáhly část samotného hlavního města, čímž způsobily určité škody a oběti na životech mezi civilisty.
Po tomto útoku na Londýn nařídil britský premiér Winston Churchill odvetný útok na Berlín. Jednalo se o první bombardovací nálet na německé hlavní město. Nálet se uskutečnil 25. srpna a byl malý, převážně symbolický. Samotnému městu způsobil jen malé škody. Nikdo nebyl zabit, ale pobouřil Hitlera a Göringa, jelikož sám Göring několik měsíců předtím slíbil, že spojenecké bombardéry nikdy neproniknou tak daleko na německé území. Hitler a Göring, rozzuření agresivní britskou akcí, se nakonec rozhodli pro novou taktiku a s využitím síly svého letectva se v odvetě za útok na Berlín soustředili na těžké bombardování Londýna.
Dne 7. září začalo takzvané bleskové bombardování, kdy byl Londýn po dobu 57 nocí nepřetržitě bombardován. Každou noc se rozezněly sirény, které obyvatele posílaly do stanic metra a dalších podzemních krytů. Na oplátku se Británii podařilo uskutečnit další nálety na Berlín a jiná německá města.
Aby zvýšil tlak na britské obyvatelstvo, rozšířil Hitler bombardování i na další britská města, jako byl Birmingham, Coventry a Liverpool. Škody na zemi byly vážné. Ke konci roku 1940 bylo zabito více než 15 000 civilistů. Hlavním plánem německých útoků bylo zastrašit britské obyvatelstvo, aby se podřídilo. Výsledek byl však přesně opačný, kdy se Britové ještě více semkli a byli odhodláni v boji s nepřítelem vytrvat. Bomardování britských měst navíc umožnilo, aby se vojenské základny a továrny zotavily, byla opravena letiště, byla opravena poškozená letadla, stavěly se letouny nové a čeství stíhací piloti měli čas na výcvik.
V následných krutých vzdušných soubojích dokázalo RAF způsobovat německým bombardérům a stíhačům stále větší ztráty. Dosavadní letecká převaha Luftwaffe se tak po čase vytratila a bitva se stala opotřebovací, v níž obě strany utrpěly těžké ztráty.
Vzhledem k tomu, že se vývoj letecké války obrátil, musel Hitler invazi do Británie nakonec odložit. Místo toho obrátil svou pozornost na východ k Rusku, které napadl v létě 1941. Británie byla zachráněna a Německo opět vedlo válku na dvou frontách, ze které se již nikdy nevzpamatovalo. Kdyby tehdy Luftwaffe pokračovala v útocích na britské vojenské cíle místo na civilisty, Němcům by se zřejmě nakonec podařilo britský odpor zlomit a následně by tak mohla být uskutečněna invaze, která měla vysoké předpoklady k úspěchu. Jedno náhodné bombardování Londýna však tehdy pomohlo zvrátit průběh jak bitvy o Británii tak dost možná i celé druhé světové války.
Zdroj: warhistoryonline
Komentáře
Radek
03. 01. 2023, 07:38Kdyby Němci dál útočili na letiště, nezměnilo by se toho mnoho. Britové by jen vyklidili část letišť v dosahu německých stíhaček a létali by dál ze vzdálenějších. V den invaze by se vrátili na opravená původní letiště, protože by Luftwaffe měla jiné priority. Němci by se nevylodili, neměli transportní kapacity a neměli prostředky na boj s Royal Navy - lodě schopné boje a hlavně letecká torpéda. Další potíž byla s počasím, v září už byly dny, kdy se nelétalo a Britové opravovali škody po náletech. Britové hlavně měli tři měsíce od pádu Francie, aby nahradily ztráty zbraní a připravili se na invazi. Britové sice ztráceli víc stíhaček než Němci, měli na to ale kapacity. Bombardér stojí dvakrát nebo i třikrát víc než stíhačka, takže i kdyby ztráceli stroje 1:1, byla by to britská výhra. Navíc Němci ztráceli víc zkušených pilotů.
Vaclav Flek
03. 01. 2023, 23:22pro Radek :
Myslim, ze situaci nepopisujete uplne presne. Napriklad jedna z nejpovolanejsich autorit, polni marsal Albert Kesselring, velitel jedne ze dvou leteckych armad, ktere se bitvy o Britani ucastnily, charakterizoval pozdeji tuto situaci nasledovne :
"Pozadavek uplne vzdusne prevahy tak pro operaci "Seelowe" nebyl potrebny, protoze britske vzdusne sily, ktere by mohly nemecke invazni jednotky znicit (pokud vubec), byly k dispozici jen v omezene mire a navic je bylo mozno paralyzovat."
Na jinem miste pak uvadi : "Nam, velitelum letectva, bylo jasne, ze muzeme treba docasne ziskat ve vzduchu prevahu, ale bez obsazeni zeme neni mozne ji trvale udrzet."
Jinymi slovy, chtel vyjadrit, ze pro uspech operace "Seelowe" stacila kratkodoba mistni vzdusna nadvlada luftwaffe nad vybranymi useky mist nemeckeho vylodeni a rozvijeni postupu utoku do vnitrozemi. Vybojovani teto mistni nadvlady nemeckymi stihaci povazoval za naprosto realne.
JanJan
04. 01. 2023, 18:50A na ty místa vylodění by se dopravili jak? Taženými říčními bárkami rychlostí 2-3 uzle? A skákali by z nich rovnou do hluboké vody? Patrně s děly a tanky na zádech, ne? Vždyť ani neměli dost transportních plavidel. Vy jste tak naivní. Na rozdíl od Readera, který to celé považoval za nesmysl nad možnosti německého námořnictva. Luftwaffe nebyla schopná ani zabránit evakuaci u Dunkirku, natož zabránit Royal Navy, aby je nesmetla z hladiny za pár hodin. Srovnejte si, co potřebovali k vylodění spojenci v roce 1944 opačným směrem do Normandie se všemi zkušenostmi s obojživelnými operacem, s absolutní převahou na moři i ve vzduchu, a pak tu vyjadřujte svoje úvahy.
Vaclav Flek
04. 01. 2023, 20:42pro JanJan :
S vasim nazorem nesouhlasim, a to hned ze tri duvodu :
1) Za II. svetove valky se stalo mnoho veci, ktere se pri zvazeni poctu pravdepodobnosti stat nemohly ci nemely . Bitva o Norsko, v podstate namorni akce, mela skoncit vitzstvim Royal Navy, avsak neskoncila. Nedobytna pevnost Eben Emael padla za nekolik hodin. Francie prohrala zpusobem, ktery nikdo nepredpokladal. Nemecti vysadkari ovladli Kretu navzdory silnejsimu protivnikovi atd., atd. Nemecka invaze pres kanal La Manche mela vsechny predpoklady, aby se pri dukladnem planovani a odvaznem provedeni uskutecnila.
2) Pokud by luftwaffe ziskala mistni prevahu nad prostorem nemecke invaze (vec zcela realna), mohla neutralizovat ucast britskych valecnych lodi zaminovanim prulivu ze vzduchu. Britska valecna plavidla, ktera by presto pronikla, by cekal osud podobny tomu, ktery cekal Royal Navy v prubehu boju o Kretu.
Okolnost, ze se mohli Britove stahnout z obkliceni u Dunkerque, vyplyvala z Hitlerova politickeho rozhodnuti, nebot stale doufal v ukonceni valky s Velkou Britanii. Neslo tedy o vojenske reseni, pokud by bylo prijato, mohly nemecke tankove divize britsky expedicni sbor rozdrtit primo na plazich.
3) Asi vam uniklo, ze svuj nazor opiram o vyjadreni jednoho z nejschopnejsich nemeckych velitelu, polniho marsala Kesselringa.
Verim, ze tentokrat se jiz zdrzite pokusu o trapnou psychoanalyzu me osobnosti.
JanJan
04. 01. 2023, 21:50Tak se opět shodneme, že se neshodneme.
1) Stát se samozřejmě může všechno, záleží spíš na přijatelné míře pravděpodobnosti, že by to vyšlo. Tady silně chyběl moment překvapení a materiální vybavení pro námořní invazi bylo absolutně nedostatečné, dá se říct směšné s ohledem na rozsah. Všechny zmiňované operace samozřejmě výborně realizované se rozsahem a podmínkami určitě lišily od plnohodnotné invaze do Anglie.
2) Luftwaffe se v bitvě o Británii nepovedlo do konce srpna 1940 získat vzdušnou nadvládu, a rozhodně není jisté, zda by se to nepovedlo do podzimních bouří, které pro Němce jakoukoliv invazi znemožňovaly. S operacemi nad mořem měl větší zkušenosti pouze X. letecký sbor, zbytek Luftwaffe rozhodně ne, což ukazuje i nízká efektivita při útocích na evakuační plavidla z Dunkerque.
Váš názor je v tom úplně obrácený, samozřejmě že rozhodnutí zastavit pozemní jednotky (ať už jakkoliv odůvodnitelné) umožnilo evakuaci většiny expedičního sboru. Ale Göring se zavázal, že evakuaci neumožní a to se právě Luftwaffe nepodařilo, což potvrzuje, že na to neměla.
Kréta je také špatný případ, Královské námořnictvo tam svoji úlohu byť za těžkých ztrát splnilo, zabránilo vylodění z moře.
3) Asi vám uniklo, že svůj názor opírám o vyjádření admirála Readera, který jako velitel Kriegsmarine rozhodně rozuměl námořním operacím (a tohle byla na prvním místě námořní operace) lépe než maršál letectva.
K poslednímu bodu, já vidím trapnost v tom, že nejste schopen uznat, že jste se zmýlil v tak jasné a všeobecně známé skutečnosti.
Vaclav Flek
08. 01. 2023, 00:42pro JanJan :
Diky za reakci. Bohuzel s vami nemohu vubec v nicem souhlasit, vezmu to strucne,nebudu reagovat na vsechny vase body :
- Ja jsem (ve shode s Kesselringem) uvadel potrebu ziskat kratkodobou mistni vzdusnou nadvladu nad mistem vylodeni, nikoliv vybojovat celkovou vzdusnou nadvladu na britskem nebi. Myslim, ze jsem to vyjadril velmi jasne.
- Take jste bud nepochopil nebo neakceptoval muj argument, ze Hitler nechtel znicit britsky expedicni sbor, at jiz ze vzduchu ci na zemi. Veril, ze Britanie pochopi bezvychodnost svoji situace, a ze jeji rozhodovani bude snazsi, pokud Nemecko prokaze svou velkorysost a necha expedicni sbor "vyklouznout"..
- S Kretou take nemate pravdu, teziste invaze ostrova bylo v leteckem vysadku, utok z more mel pouze pomocny charakter. Vetsina nemeckych polnich myslivcu ze znicenych prepravnich plavidel utok prezila (diky teplemu mori a plaveckym vestam) a byla druheho dne zachranena. Zato Royal Navy, ktere tato operace pustila zilou, platila velmi draze.
- Raederovy pameti samozrejme znam, mimo jine i z nich vyplyva, ze pri invazi do Britanie by hlavni roli hralo letectvo. Raeder patril mezi konzervativni a opatrne nemecke velitele, tim se lisil od vetsiny nemeckych velitelu, ochotnych hledat neobvykla reseni i za cenu vyssiho rizika.
- Posledni bod vasi zpravy jiz ani nekomentuji.
JanJan
08. 01. 2023, 15:25No, neshodneme se.
- Za prvé mně nepřipadá , že vybojovat jen krátkodobou převahu by bylo řešením, Němci potřebovaly zásobování a Luftwaffe nebyla ani na přelomu 1942/43 schopná zásobovat 6. armádu u Stalingradu na úrovni obranné operace, natož 250000 vojáků první vlny při útoku. A to byla 6. armáda z hlediska potřeb v té době jen stínem invazního vojska. Za druhé, pokud nebylo RAF poraženo ani oslabeno, o jakékoliv výraznější převaze se nedalo ani náhodou hovořit, proč by se to tedy náhle podařilo? Britové měli v té době mnohem vyspělejší systém PVO než Němci a byli schopni soustředit dostatečné síly, aby zabránili vybojování výraznější vzdušné převahy, která by neumožnila útočit na v námořních útocích nezkušené německé letecké jednotky (až na poměrně slabý X. letecký sbor).
- V tomto případě operujete jen s hypotézou, kerou vydáváte za skutečnost. Já sice věřím, že vydáním "halt befehl" umožnil Hitler únik velké části BEF a Francouzské armády, rozhodně ale není prokázáno, že Hitlerovo jednání bylo navázáno na potřebu ušetřit BEF pro mírová jednání. Hitlera o to požádal Rundstedt na základě stavu německých tankových divizí a obav z probíhajících útoků Francouzských a Britských obrněných jednotek na křídla útočících Němců. A to z pohledu, jak to na základě infromací v daném okamžiku vnímal. To je oficiální a prokázaný požadavek. Z dnešního pohledu předpokládám, že by Němci měli na to vážně narušit evakuaci, kdyby pokračovali a možná jí i zcela znemožnit, ale to je bezvýznamné, je to jen dnešní pohled na základě informací, které Rundstedt neměl. Každopádně Göring Hitlera požádal o zničení BEF a znemožnění evakuace, souhlas k tomu dostal, rozkaz k tomu dal a Luftwaffe to nezvládla! To je skutečnost.
- Nepopírám a nikde jsem nepopíral, že těžiště útoku nebylo v leteckém výsadku, nepodsouvejte mně to, tyto praktiky jsou opravdu nesolidní. Jen jsem uvedl, že RN zabránila výsadku. Ztráty RN byly velké. K tomu se ale dá napsat, že převaha Luftwaffe byla absolutní. Britové zde měli jen jednu stíhací squadronu FAA se směsí Fulmarů, Gladiátorů a většinou nefunkčních Brewster Buffalo, dále dvě squadrony Hurricanů po 6! provozuschopných letadlech, jednu squadronu 14 dvoplošných Gladiátorů a jednu zastaralých a nevýkoných Blenheimů se 6-8 stroji. Tento výčet jasně ukazuje, že RAF nemělo absolutní šanci proti stovkám stovkám moderních strojů Luftwaffe. Rozdíl byl extrémní, to ale v žádném případě neplatilo v létě 1940 nad La Manche, kde bylo RAF v plné síle. Takže tento argument neberu ani náhodou. Vetšina německých polních myslivců sice přežila v teplém moři, pochybuji, že La Manche by k nim byl tak přívětivý.
- Mohu sohlasit, že Reader byl konzervativní a opatrnější, znal ale katastrofální stav Kriegsmarine po invazi do Norska, nedostatek jakýchkoliv speciálních vyloďovacích plavidel, a z toho vycházel. Já jen zopakuji, že 4 roky na to nasadili spojenci k podpoře invazních jednotek opačných směrem síly, které nebyly několika násobně silnější, ale několik desítek násobně, navíc už absolutní leteckou a námořní převahu vybojovanou měli. Tolik k pohledu na námořní možnosti invaze.
- Poslední bod komentovat nemusíte, ani bych od vás uznání omylu nikdy nečekal.
Vaclav Flek
08. 01. 2023, 19:44pro JanJan :
Diky za vas obsahly komentar, bohuzel s vetsinou vasich argumentu nemohu souhlasit. V prve rade jste mne asi nepochopil - tedy jeste jednou uvedu tu svou klicovou tezi : Luftwaffe mela vybojovat vzdusnou prevahu nad casti prulivu La Manche, ktera by umoznila kriegsmarine prekonat uzky pruliv a po vylodeni utocneho sledu zajistit jeho zasobovani morskou cestou. V planu tak nebyl zadny trvaly vzdusny most. Vzhledem k oslabeni britskeho letectva i systemu protivzdusne obrany mel podobny plan velkou sanci na uspech, jiste vetsi, nez predchozi riskantni pokus o ovladnuti Norska. Ten vypadal v ocekavani konfrontace s Royal Navy na papire beznadejne, a presto se povedl. Tolik vychozi teze.
Nyni k jednotlivostem :
- Srovnani s leteckym mostem za stalingradske bitvy naprosto kulha, vse se odehralo se ve zcela jinem case, na zcela jinem valcisti a za naprosto odlisnych klimatickych podminek. Navic, jak zminuji vyse, letecky most nepredstavoval klicovy aspekt planu Seelowe.
- Trvam na tom, co jsem napsal o "Halt-Befehl". Tvrzeni o "stavu nemeckych tankovych jednotek" povazuji za ucelove a vysoce nepravdepodobne, po obnoveni ofenzivy projely nemecke tanky bez problemu az na jih Francie. Ostatne o rok pozdeji prekonaly po prasnych cestach za tri tydny vzdalenost od sovetske hranice az ke Smolensku, tedy zhruba dve tretiny delici je od Moskvy.
- Muj vyrok o Krete zkreslujete, mozna zamerne (?). Chtel jsem vyjadrit, ze teziste utoku bylo v leteckem vysadku, a zde bylo cile dosazeno. Namorni vysadek se Britum podarilo zastavit, ovsem britske namornictvo zde platilo neumerne vysokymi ztratami, takze to ani nelze nazvat Pyrhovym vitezstvim, spise rovnou debaklem.
- Treti rise vyprodukovala za valky dlouhou radu iniciativnich velitelu, schopnych nebyt se rizika a nalezat na bojisti originalni reseni. Bohuzel velkoadmiral Raeder mezi ne nepatril.
- Hodnoceni me osobnosti se vam trvale nedari, tak se o nej radeji ani nepokousejte...
Vaclav Flek
29. 12. 2022, 23:56Celkem zajimavy clanek, i kdyz o zname otazce. Po obsirnem uvodu (coz neni kritika, jenom konstatovani) prechazi autor k meritu veci, tedy presmerovani teziste nemeckych naletu z vojenskych cilu na civilni. Slo o strategickou chybu, coz uznava drtiva vetsina vojenskych odborniku, kteri se bitvou o Britanii zabyvaji. K clanku bych si dovolil jenom tri pripominky :
1) Nemecke nalety na civilni cile sledovaly predevsim prumyslove cile, neslo tedy primarne o "teroristicke" udery sledujici jako hlavni cil podlomit moralku britskych obyvatel. Ta zustavala po celou dobu na vysoke urovni, ale stejne takovou zustavala i moralka obyvatel Treti rise po mnohem nicivejsich naletech Spojencu v dalsim obdobi valky.
2) Jsem rad, ze autor pripousti, ze nemecka invaze na britske ostrovy by asi skoncila uspechem. Neni to vseobecne rozsireny nazor, ale ja s nim souhlasim a autorovi dekuji. V publikacich o letecke bitve o Anglii se casto objevuji celkove pocty sestrelu na obou stranach, ktere vyznivaji v britsky prospech. Duvodem jsou samozrejme ty sestrelene pomale bombardery na nemecke strane. Pokud se ovsem vezmou do uvahy pouze ztraty stihacich letounu, vyzniva skore jednoznacne ve prospech luftwaffe.
3) Hlavnim duvodem, ktery odradil Hitlera od provedeni invaze do Britanie byla vysoka pravdepodobnost toho, ze Sovetsky svaz vyuzije zavazani Nemecka bojem s Britanii a uderi Treti risi do tyla. S tim asi Stalin pocital jiz pri nemeckem tazeni do zapadni Evropy, ale porazka Francie byla tak rychla, ze to proste veleni Rude armady nestihlo... Proto se nemecky diktator rozhodl otocit zady k Britanii, od ktere mu v prvni polovine roku 1941 nic nehrozilo a vyradit jednim polnim tazenim Sovetsky svaz. Pote se mohl opet obratit k Britanii. Predpokladal, ze sama pochopi, ze v teto strategicke situaci nema na vyber, a bud pozada o primeri, nebo ji zdola invazi. S touto kalkulaci zamichaly na konci roku 1941 dve zasadni okolnosti - skutecnost, ze se Sovetsky svaz vojensky udrzel (i kdyz jen velmi tesne) a japonsky utok na Pearl Harbor, ktery donutil USA vstoupit predcasne do valky.