Orzełský incident a sovětská invaze do Estonska v roce 1940. Nešťastný osud polské ponorky
Když vypukla 2. světová válka, řada zemí se snažila zapojení do tohoto konfliktu vyhnout. Jednou z nich bylo i Estonsko. Stejně jako ostatní země se však ocitlo v kleštích mezi šílenými režimy v bolševickém SSSR a nacistickém Německu. Tzv. Orzełský incident pak estonskou vládu přiměl, aby si vybrala stranu.
Trup polské ponorky ORP Orzeł byl položen v Nizozemsku v srpnu 1936 a člun uveden do provozu o necelé tři roky později. V září roku 1939, když Němci napadli Polsko, ponorka kotvila v Oksywie. Její původní rozkaz zněl zaútočit na SMS Schleswig-Holstein během operace Worek, ale tyto plány se změnily, když se situace v Polsku rychle zhoršila. Místo toho bylo rozhodnuto opustit Polsko a vydat se směrem k Estonsku. V té době byla ponorka již poškozena německými minolovkami a unikalo z ní palivo. Cestou byl velitel Orzelu, kmdr. por. Henryk Kloczkowski, nucen ponorku kvůli nemoci opustit a v jeho funkci ho nahradil poručík Jan Grudziński.
Foto: ORP Orzeł v Gdyni | Polish National Digital Archive / Wikimedia Commons / Public domain
Posádka Orzełu se domnívala, že Estonsko bude pro ponorku bezpečným místem, protože tento stát vyhlásil neutralitu. Estonci zpočátku polské plavidlo přijali, dokonce pomáhali při opravě poškozeného kompresoru. Země však byla pod tlakem Německa, v důsledku čehož následně úředníci na Orzełu zabavili navigační pomůcky a mapy. Část výzbroje posádky byla rovněž demontována. Estonci si sice dávali pozor, aby nevstoupili do války, ale nebylo jim to nic platné. V roce 1940 do země vstoupila Rudá armáda a obsadila ji. O rok později pak převzali kontrolu Němci. V letech 1941-44 byli estonští muži odváděni do německé armády.
Grudziński a jeho první důstojník, poručík Andzej Piasecki, si uvědomili, že se jim v Estonsku nedaří o nic lépe než v okupovaném Polsku a vymysleli tak plán útěku. Nejprve první důstojník sabotoval torpédový kladkostroj, který zabránil vytažení šesti torpéd z ponorky. Lodník Władysław Narkiewicz pak obeplul na malém člunu přístav, aby změřil hloubku potenciální únikové cesty, zatímco další námořník sabotoval kotevní lana ponorky. O půlnoci 18. září 1939 záhadně zhasla světla v přístavu, kde se Orzeł nacházel. Poté, co estonský voják prohlédl ponorku a prohlásil, že je vše v pořádku, Grudziński usoudil, že toto je ta pravá příležitost k úniku, na kterou čekali. Dva estonské strážce tak nenásilnou formou vzali na palubu a ponorka unikla do noci.
Estonská armáda na ponorku sice střílela, ale lehké poškození věže nezabránilo tomu, aby se Orzeł dostal na volné moře. Protože jim byly zabaveny mapy, polští námořníci doufali, že se jich zmocní na některé z projíždějících lodí, ale nepodařilo se jim to. Proto bylo rozhodnuto, že se ponorka vydá do Británie pouze s průvodcem po vodních majácích a ručně nakreslenou mapou navigačního důstojníka.
Estonský i ruský tisk nejprve přinesly zprávu, že zajatí estonští strážci mohl byli pravděpodobně zabiti, což však nebyla pravda. Naopak, se zajatci bylo ve skutečnosti zacházeno docela dobře. Oba muži dostali gumový člun, oblečení a potraviny pro bezpečnou cestu do Švédska. Kromě toho jim bylo poskytnuto 50 amerických dolarů každému.
Při cestě do Spojeného království byl pak Orzeł, bez možnosti identifikace, napaden britskými loděmi, načež jej do skotského přístavu doprovodila loď královského námořnictva. Příjezd mnohé ohromil, protože se předpokládalo, že ponorka je již dávno ztracena.
SSSR se pokusil tohoto incidentu využít a tvrdil, že Estonsko spolupracovalo s Polskem a umožnilo tak námořníkům útěk, čímž porušilo své nároky na neutralitu. Sověti dokonce obvinili Estonsko a Orzeł z potopení sovětského tankeru v Narvském zálivu. Těchto stížností využila Rudá armáda k zabrání rozsáhlých území Estonska, odkud ji později dočasně vyhnala armáda nacistického Německa.
Orzeł pak pokračoval ve službě až do června 1940 (tehdy SSSR zahájil svou invazi do Pobaltí), kdy se ztratil během své sedmé hlídky v centrální části Severního moře. Příčina jeho náhlého zmizení není dosud známa, mnozí se domnívají, že ponorka narazila buď na německou, či na britskou námořní minu poblíž Skagerracké úžiny, nebo se stala náhodným cílem britských letadel. Snahy o nalezení vraku ponorky probíhají dodnes.
Zdroj: warhistoryonline
Komentáře
Mark
28. 08. 2022, 00:12Václav Flek
Také děkují, že jste na můj odkaz zareagoval. Mrzí mě, že Vám nejde načíst, zkuste zadat do vyhledávače Univerzita Karlova, Vztahy mezi Estonskem a Ruskou federací.
Vaclav Flek
27. 08. 2022, 23:44pro Mark :
Dekuji za reakci ve forme zaslaneho odkazu. Bohuzel jej nemohu otevrit, nevim, zda je chyba v odkazu, v mem pocitaci nebo ve mne samotnem ? Proto ani nemohu reagovat, nicmene jeste jednou dekuji za projevenou ochotu.
Mark
27. 08. 2022, 12:31Václav Flek, Petr Hertel
Dovolím si vstoupit do vaší diskuse. Nebudu tady opisovat různé části článků, ale v tomto odkazu je taky trochu něco nastíněno k estonské mobilizací jak Sovětským Svazem, tak i Německem.
https://cuni.cz/UK-5721.html?web=UK&id=5721&event=7179&lang=CZ
Petr Hertel
27. 08. 2022, 00:40Václav Flek
Jasně, rozumím...
K tomu druhému, tak německý postup v létě 1941 byl v těch zemích provázen i otevřenými protisovětskými povstáními...
Ale že ta sovětská mobilizace ani v tom Estonsku nebyla zase nijak pořádná, to asi může dokládat i tvrzení z takové úplně všeobecné publikace, ŠVEC, Luboš, Dějiny Pobaltských zemí (jedna z knih edice "Dějiny států", vydávané Nakladatelstvím Lidové noviny, v tomhle případě v roce 1996), cituji doslova (str. 235):
"V roce 1942 mělo sloužit v Rudé armádě 18 000 rodilých Estonců (v Estonsku proběhla ještě před příchodem Němců mobilizace), 10 000 Lotyšů a 5000 Litevců."
Odkud je to převzato, nevím, a už ten obrat, "mělo sloužit", může asi vzbuzovat jisté pochybnosti o reálných počtech, resp. otázku, kdo všechno byl do nich zahrnut, atd.
Vaclav Flek
26. 08. 2022, 23:26pro Petr Hertel :
Dekuji za vasi reakci, se kterou nejsem v rozporu a ktera doplnuje moje vzdelani, Nicmene nevyvraci muj puvodni nazor, ze mladi muzi z Pobalti nemuseli vstupovat do rad wehrmachtu, a pokud vstupovali do rad SS, cinili tak zcela dobrovolne. Myslim, ze ta povinna prace v nemeckem valecnem prumyslu je srovnatelna s tim, cim u nas byl ten smutne slavny "rocnik 21", a at ji hodnotime jakkoliv, nemuze byt ekvivalentem vstupu do wehrmachtu, vuci kteremu jsem se ohradil.
S vasim poslednim odstavcem asi nemohu souhlasit. Sovetska obrana v celem Pobalti se zhroutila tak rychle, ze ani v Estonsku jiz sovetske vojenske organy nestihly uskutecnit zadnou poradnou mobilizaci. Cele Pobalti, nasilne okupovane pred rokem, se zhroutilo jako domek z karet a jeho obyvatele vitali nemecke jednotky jako osvoboditele.
Petr Hertel
26. 08. 2022, 22:41Václav Flek
Poznamenal bych, jak se pozastavujete nad tou větou, že "v letech 1941-44 byli estonští muži odváděni do německé armády"...
Každopádně někdy v první polovině roku 1943, po porážce u Stalingradu, prosadili Němci v Estonsku (a taky v Lotyšsku a Litvě, a jistě tady hrálo roli takové to obecné protisovětské cítění v těchto zemích kvůli té předchozí sovětské okupaci z roku 1940) povinnost pro tehdy cca 19-24-leté muže (ročníky 1919-1924) buď
a) pracovat v německém válečném průmyslu;
b) vstoupit do pomocných oddílů Wehrmachtu;
c) vstoupit do Waffen SS.
Právě i tady jsou shledávány počátky specificky lotyšských, příp. estonských jednotek SS.
Na druhou stranu, to už jako spíš dodatek, srovnání, uvádí se, že v postatě od počátku v Rudé armádě sloužilo o poznání více Estonců než těch Lotyšů nebo Litevců, prostě proto, že na estonském území (které v létě 1941 přece jen nebylo postupujícím Němcům tak bezprostředně "na ráně" jako Litva nebo Lotyšsko) stihl SSSR ještě realizovat nějakou mobilizaci...
Vaclav Flek
25. 08. 2022, 22:00Znamy pribeh polske ponorky Orzel je pouhou epizodou v cele rade nevybiravych sovetskych tlaku na pobatske staty, ktery zacal uz v zari 1939 a skoncil v cervnu 1940 jejich uplnou anexi. Je zrejme, ze Putinovy mocenske choutky se neobjevily nahodou, ale maji predchudce v sovetske imperialni politice, za jejihoz nastupce se Ruska federace povazuje. Neudivuje proto, ze prave pobaltske staty patri k nejvetsim odpurcum soucasne ruske rozpinavosti.
V celem clanku nerozumim pouze vete : " V letech 1941-44 byli estonští muži odváděni do německé armády." Jak to autor myslel ? V Pobalti byla postavena rada dobrovolnych utvaru, bjujicich na strane wehrmachtu proti Rude armade, vcetne utvaru SS, ale neni mi znamo, ze by pro estonske muze vznikla povinost slouzit v nemecke armade. Myslim, ze se autor clanku nepresne vyjadril.
Mark
25. 08. 2022, 16:49Zdeněk
Když už jsi zmínil tu Blyskawici, doporučují navštívit Gdyni a podívat se na ní osobně a hned to vzít i s plachetnicí Darem Pomorza, která je zakotvena hned vedle. A samozřejmě když jsme u té historické stránky této oblastí ,tak i navštívi nádherný Gdaňsk a kousek od Gdaňska stejně nádherný hrad Malbork, vše to patří mezi takové perly Polska a je to pěkně pohromadě a když vyjde počasí, tak je možné i koupaní v jednom z mnoha jezírek, nebo v moři (Pucký záliv je teplejší).
Belfast v Londýně taky stojí za náhlednutí, ale chápu, že je to trochu od ruky.
Veritas vincit
25. 08. 2022, 14:29Dan
"Slabý článek, plno informací vynecháno a zkomoleno..."
*
Co je to za chování ?
Napsat o něčem, že je to slabé a špatně, přitom nenapsat svoji verzi ?
Dan
25. 08. 2022, 13:52Slabý článek, plno informací vynecháno a zkomoleno...
Zdeněk
25. 08. 2022, 11:21Tady je docela pěkně popsaný příběh záchrany jádra polského námořnictva v roce 1939. Torpédoborce Grom (potopen u Narviku v roce 1940), Błyskawica a Burza následně bojovaly po boku spojenců během WWII.
https://www.stoplusjednicka.cz/polska-operace-peking-z-baltskeho-more-do-bitvy-o-atlantik
frank
25. 08. 2022, 10:42článek by to byl celkem pěkný, kdyby to nebyl strojový překlad zde mnohem lepší https://www.valka.cz/SS-ORP-Orzel-85A-t71323
Veritas vincit
25. 08. 2022, 09:44Pěkný příběh. :thumbsup:
Veritas vincit
25. 08. 2022, 09:40garik
"I dnes tu máme šílený režim !"
*
Pouze retardovaný blb žije dobrovolně z vlastní svobodné vůle v šíleném režimu.
Rozumíš té větě ? :slight_smile:
Slavoslav
25. 08. 2022, 09:30dik za zajimavy clanok. O osude Polskeho namornictva za druhej svetovej som nemal ziadne povedomie